Položili jste si někdy tuto zásadní otázku – proč vlastně používáme papírové peníze? Určitě všichni víte, že v minulosti se jako platební prostředek používaly drahé kovy, jako je stříbro a zlato. Ale proč lidé nakonec souhlasili s tím, že své zlato a stříbro odevzdají a budou používat bezcenné papírky? Drahé kovy mají přece vnitřní reálnou hodnotu, ale papír ne. Proč by tedy rozumně uvažující člověk přistoupil na takovou výměnu? Jednoduše proto, že byl podveden. A my si nyní na prostém příběhu ukážeme, jak tento zázrak moderního bankovnictví vznikl.

Příběh o zlatníkovi

V minulých dobách se jako peníze používalo rozličné množství všeho možného. Jedinou podmínkou bylo to, že daná věc musela být přenosná a více lidí muselo věřit tomu, že později může být tato věc vyměněna za věci skutečné hodnoty, jako je jídlo, oblečení, bydlení, atd. A tak se jako peníze používaly například skořápky, kakaová zrna, hezké kamínky nebo dokonce pírka. Až později se začalo používat zlato – bylo přitažlivé a velmi dobře se opracovávalo.

Zlatníkům tento kov významně ulehčil obchodování, když se z něj začaly vyrábět mince, jejichž hmotnost a ryzost byla zaručena. A k ochraně svého zlata potřeboval zlatník trezor. Brzy poté na jeho dveře začali klepat ostatní lidé a chtěli si v jeho trezoru najmout místo pro své cennosti a mince. A tak netrvalo dlouho a zlatník ve svém trezoru pronajímal veškeré místo, z čehož měl menší zisk.

Uplynulo několik let a zlatník přišel na ďábelský nápad. Uvědomil si totiž, že si vkladatelé jen zřídkakdy přicházeli vybrat své zlato a nikdy nepřišli všichni najednou. Důvod byl jednoduše v tom, že zlatník vypisoval za uložené zlato šeky, se kterými se obchodovalo na tržištích, jako by to bylo zlato samotné. Tyto papírky (šeky nebo papírové peníze) byly mnohem pohodlnější než těžké mince. A tak vznikají papírové peníze.

Zlatník mezitím získal další předmět podnikání a to ten, že půjčoval ostatním lidem své zlato a účtoval si z toho úrok. V souvislosti s tím, jak začaly být tyto papírové peníze přijímány, začali vypůjčovatelé požadovat úvěry v těchto šecích namísto skutečného zlata. A jak průmysl rostl, požadovalo po zlatníkovi stále více lidí půjčku. A právě v tuto chvíli zlatník využívá toho, že si jen málo jeho věřitelů vybralo z trezoru zlato a jednoduše si spočítal, že množství svých šeků může oddělit od množství zlata jeho vkladatelů. No a tento rozdíl půjde do jeho kapsy. A dokud budou tyto půjčky spláceny, nemohou vkladatelé na nic a také o nic přijít.

V tuto chvíli obdrží zlatník mnohem více peněz, než kdyby půjčoval jen své zlato. A ze zlatníka se začíná stávat bankéř. Celé roky si tak zlatník tajně užíval výnosy z úroků na vkladech ostatních lidí. A také byl mnohem bohatší než ostatní měšťané. A rád se svým bohatstvím chlubil. A jak to na světě bývá, rostla závist. Začalo se šuškat, že zlatník neoprávněně utrácí zlato svých vkladatelů. Vkladatelé začali hrozit tím, že si vyzvednou veškeré své zlato, pokud zlatník nevysvětlí původ svého bohatství. To však pro zlatníka nepředstavovalo žádnou hrozbu ani katastrofu. Jeho myšlenka jednoduše zafungovala a vkladatelé o žádné zlato nepřišli. Veškeré jejich zlato bylo bezpečně uloženo v trezoru.

Vkladatelé tedy otočili a už nežádali výběr svého zlata. Zato však požadovali, aby jim zlatník vyplácel podíl ze svého zisku z úroků. A toto je počátkem bankovnictví. Bankéř vyplácel nízké úroky z vkladů peněz jiných lidí a následně tyto peníze půjčoval za vyšší úrok. Rozdíl pokryl náklady na chod bankovních operací a ještě měl zisk. Tato logika se zdála být rozumným řešením pro uspokojení poptávky po úvěru. Toto ovšem není způsob, jak fungují banky v dnešní době.

Ekonomika roste

Bankéř však nebyl spokojen s výnosem po sdílení úroků s jeho vkladateli. A protože poptávka po úvěrech rostla s tím, jak Evropané expandovali do celého světa a jeho půjčky byly omezené množstvím zlata v jeho trezoru, odhodlal se bankéř k mnohem troufalejšímu kroku. Protože kromě něj nikdo jiný neznal obsah jeho trezoru, mohl začít vypisovat šeky i na to, co v něm ve skutečnosti nebylo. Dokud totiž nepřijdou k jeho trezoru všichni věřitelé najednou a nebudou požadovat svoje zlato, nemůže na to nikdo přijít. A kupodivu vše fungovalo velice dobře. Bankéř velmi zbohatl z úroků ze zlata, které ve skutečnosti neexistovalo.

Tomuto kroku, že by bylo možné vytvářet peníze z ničeho, bylo tak těžké uvěřit. A proto tento podvod lidem dlouho nedocházel. Ovšem taková moc, vytvářet peníze, stoupla bankéři do hlavy. Jeho bohatství opět časem začalo vzbuzovat nová podezření. Někteří vypůjčovatelé začali namísto papírových peněz opět vyžadovat zlato a několik bohatých věřitelů požadovalo výběr svého zlata z trezoru. A v tuto chvíli spadla klec, neboť bankéř neměl v trezoru dostatečné množství zlata a stříbra, kterými by vyplatil šeky, které předtím vystavoval. Tomu se říká „run na banku“ a děsí se toho každý bankéř. Netřeba dodávat, že to každou konkrétní banku zruinuje.

Co na to zákony

V tuto chvíli by bylo logické a čestné, aby byly tyto praktiky vytváření peněz z ničeho postaveny mimo zákon. Ovšem opak je pravdou. Toto množství peněz, které bankéři nabízeli a nabízejí do současné doby, stálo za úspěchem evropské obchodní expanze. A tak namísto zákazu byly tyto praktiky legalizovány. Bankéři se zavázali k tomu, že budou dodržovat poměr mezi skutečnými a fiktivními penězi, které mohou půjčovat. Tento limit byl ovšem stále mnohem vyšší, než množství zlata a stříbra v trezoru a postupem času se ustálil na poměru 9 fiktivních dolarů k jednomu skutečnému dolaru ve zlatě.

Aby byl tento systém dodržen, byly prováděny namátkové inspekce a rovněž bylo dohodnuto, že v případě „runu na banky“, tedy masovému vybírání peněz, podpoří centrální banky zlatou infuzí banky místní. Pouze v případě příliš mnoha „runů“ by bublina bankovních úvěrů splaskla a celý systém by zkolaboval. Nakonec se stejně podíl zlata, kryjícího peníze z dluhu, zmenšil na nic, na nulu. Základní podstata peněz se změnila. Peníze reprezentují hodnotu – dluh.

Dnešní stav

Myslíte si, že zlatníkův příběh je pouze fikce? Omyl. Zlatníkův příběh je bohužel skutečný a odehrál se v 17. století. Tak vznikl „moderní“ bankovní systém, který máme dnes. Lidé si nepřipouštějí, že banky půjčují peníze, které neexistují. Nekladou si otázku, zda je vůbec legální vybírat úroky z něčeho, co neexistuje. Myslím si, že je to spíše otázka etiky.

A tak když si jdete do banky pro půjčku, bankovní úředník jednoduše otevře počítač a připíše na váš účet čísla. A tím jsou nové peníze magicky vytvořeny. Jediný rozdíl mezi zlatníkem z našeho příběhu a moderním bankovnictvím je v tom, že zlatník neměl počítač, a tak místo něj používal papíry.

Závěr

Co říci závěrem? Příběh o zlatníkovi nás jednoduše učí, že lidé jsou chamtiví a prostě nemohou odolat pokušení peněz, které jsou zdarma. Když dáte lidem jen malou příležitost podvést systém, určitě to udělají.

Dalo by se předpokládat, že se lidé z minulosti dostatečně poučili. Ale opět tomu tak není. Kdykoliv vlády a centrální banky začnou manipulovat s peněžní zásobou, výsledkem bude inflace, ekonomický chaos a otřes v politice.

Za dobu existence USA fungovaly čtyři centrální banky. Ta současná čtvrtá existuje od roku 1913. A co že stalo s těmi třemi předchozími? Jednoduše způsobily inflaci a nastartovaly chaos, protože žádný politik přece neodolá pokušení tisknout více peněz. Proč by měl stát zvyšovat daně a způsobit si tím problémy, když si peníze může jednoduše v tichosti vytisknout?

Aby si země mohla užívat ekonomické prosperity a politického klidu, musí být měnová moc politiků omezena. Když se však podíváme zpět do historie, neexistuje jediný důkaz, že by takovouto zákonitost moderní společnost někdy dodržovala.