Co je inflace? Jaký je vliv na investice?

V dalším vzdělávacím článku se budeme věnovat tématu, co je inflace? A jaký je vlastně vliv inflace na vaše investice? Vysoká inflace je rozhodně problém, který nás sužuje už několik let. Proto je tohle téma tolik aktuální.

Minulé dvě dekády se svět s inflací prakticky vůbec nepotýkal. Naopak se centrální banky obávaly hrozby deflace. Jednalo se však o situaci, která nemohla vydržet věčně. Logickým důsledkem proto je, že se současné makroekonomické prostředí potýká s vysokou inflaci. Proč je inflace nemoc, se kterou je třeba bojovat? To si zodpovíme v našem článku.

Co je inflace?

Když se řekne inflace, většina lidí si představí, jak rostou ceny. Respektive roste cenová hladina. To není samozřejmě chyba. Je ale dobré upozornit, že v ekonomii uvedený pojem může mít vícero významů. Ekonomické pojmy nejsou bohužel zrovna jednoznačné a vždy srozumitelné. Tento problém vyplývá z toho, že ekonomové se málokdy na něčem shodnou. Každá ekonomická škola (monetaristé vs. keynesiáni) proto vnímá určité pojmy odlišně a zrovna inflace mezi ně bezesporu patří.

Keynesiáni myslí pod inflací růst spotřebních cen (inflace spotřebních cen). Keynes totiž ve své práci Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz vysvětluje, že samotný růst peněžní zásoby automaticky neimplikuje cenový růst. Respektive, když se zvýší peněžní zásoba o jedno procento, neznamená to hned, že v ekonomice ceny zboží vzrostou o totéž.

Vlastně podle Keynese nemusí cenová hladina vzrůst vůbec. Nesouhlasil totiž s tezí rakouské školy ekonomie, že inflace je pouze měnovým fenoménem. Naopak ve své práci vysvětloval, že důvodem inflace je vícero příčin. Mezi ně patří například růst mezd z důvodu nízké nezaměstnanosti, silná agregátní poptávka (poptávkové šoky), nabídkové šoky, snížení/zvýšení daní.

Keynesiánský proud je proto v otázce příčin inflace mnohem obšírnější. Avšak monetaristé nejsou ve sporu s tím, že třeba nabídkové šoky mohou způsobit inflaci. Dle jejich pohledu je to ovšem inflace krátkodobá. Zatímco růst peněžní zásoby zvýší ceny nadobro.

Dle keynesiánské doktríny víceméně fungují všechny centrální banky v moderních státech. Keynes je mimoto směr, který se na ekonomických fakultách učí nejvíc. Pak jsou tu ovšem zmiňovaní monetaristé. Monetaristé primárně sledují rostoucí nabídku peněz v dané ekonomice. Jelikož v rostoucí peněžní zásobě vidí hlavní příčinu růstu inflace.

Co si vlastně pod pojmem peníze máme představit?

V tomto kontextu jde o konkrétní definice. Většinou se tím myslí hotovost a vklady na běžných účtech, což představuje peněžní agregát M1. Ovšem v současné době se ekonomové především zaměřují na agregát M2, který v sobě jednak zahrnuje M1 a jednak termínované vklady na účtech obchodních bank a ostatní vklady v bankách. 

Původně se sledoval hlavně agregát M1. Ale po jistém čase se dospělo k závěru, že již nekoreluje s HDP. A proto postrádalo smysl jej nadále tolik sledovat.

Pod inflací ještě lze chápat růst v cenách aktiv jako jsou akcie, kryptoměny, dluhopisy a nemovitosti. Inflace spotřebního zboží je snadno vnímatelná, protože potraviny a služby nakupujeme každý den. Měnová inflace je ovšem prakticky neviditelná. Inflace cen aktiv je něco mezi tím. Je sice vcelku snadné si zjistit, jak rychle stoupají ceny nemovitostí a akcií, ale většina lidí to nedělá. Pokud nejde o lidi z oboru nebo rozumné investory. Přece jenom, nemovitosti a akcie nenakupujete každý den.

Měnová inflace vs. inflace spotřebních cen

Pokud více inklinujete k monetarismu, měnová inflace má zásadní vliv na růst cen zboží a aktiv v ekonomice. Ačkoliv i keynesiáni nerozporují vliv vývoje peněžní zásoby na ceny. Proto je velmi důležité měnovou inflaci brát v potaz. Obzvlášť v období, kdy peněžní zásoba strmě expanduje.

Zde musím zdůraznit, že růst peněžní zásoby ihned neznamená růst inflace. Můžeme však velkou penězotvorbu považovat za předcházející indikátor. To znamená, že prvně vzroste objem peněz v ekonomice. A až poté s jistým zpožděním i ceny. Proč tomu tak je? Hospodářství je možné charakterizovat jako formálními i neformálními kontrakty, které ceny v krátkodobém horizontu fixují. 

Jak vyplývá z přiloženého grafu, roční změna v měnové inflaci a inflaci spotřebních cen na první pohled koreluje. Fakticky to dokazují i regresní analýzy. Data tedy jednoznačně prokazují, že měnová inflace (změna v peněžní zásobě) je pro nás klíčová. 

Kromě toho existuje mnoho různých metodik na měření inflace. Existují například indexy jako jsou CPI, PCE a PPI. Výsledky jsou poté dost odlišné. A je třeba s nimi umět pracovat.

Ne každému zboží v koši zvoleného indexu rostou ceny stejným tempem. Naměřená inflace tedy může být třeba 5 %. Což je dost, ale na první pohled se to nemusí zdát jako tragédie.

Ale pokud v tom koši vzrostly ceny základních potravin desítky %, je celkově naměřená hodnota vlastně klamavá. Tudíž reálné náklady, třeba pro ty nejchudší, jsou mnohem větší než těch 5 %. Nemluvě o tom, že některé metodiky mohou klidně naměřenou inflaci dost podhodnocovat.

Jaké jsou příčiny inflace?

V obecné rovině jsou příčiny inflace na nabídkové a poptávkové straně. Vedou se akorát debaty, která strana má větší význam. Monetaristé například tvrdí, že problém je primárně na poptávkové straně. Protože považují za jádro problému příliš mnoho peněz v ekonomice, což stimuluje poptávku.

Poptávková inflace

Poptávková inflace nastává v důsledku nadměrné poptávky po zboží a službách. Pokud je poptávka po zboží a službách větší než jejich nabídka, ceny se zvyšují. Protože zákazníci jsou ochotni zaplatit vyšší ceny, aby získali požadované zboží a služby.

Poptávková inflace může být způsobena různými faktory, jako jsou například zvyšování příjmů a prosperity obyvatelstva, snižování nezaměstnanosti, zvýšená spotřeba a investice, fiskální stimuly a podobně. Tyto faktory mohou vést k růstu poptávky po zboží a službách, což zvyšuje ceny.

Poptávková inflace má negativní dopad na ekonomiku, protože vysoké ceny mohou způsobit ztrátu kupní síly. Ztráta kupní síly ovlivňuje spotřebitelské výdaje a tím i celkovou poptávku po zboží a službách. To poté s jistým zpožděním vede k poklesu zisků firem a snižování investic. Poptávková inflace může také vést k nárůstu mezd, což může zvýšit náklady na výrobu zboží a služeb a tím zhoršit tlaky na růst cenové hladiny.

S poptávkovou inflací souvisí tzv. peněžní iluze. Ekonomické jednotky (domácnosti a firmy) se těší ze zvyšování svých příjmů. Díky tomu se cítí více bohatí a tudíž poptávají více zboží a služeb. Neuvědomují si ale, že rostou i ostatní ceny. Fakticky proto nejsou více bohatí než předtím. Jakmile si to uvědomí, přijde zase vystřízlivění v podobě nižší poptávky. Nebo začnou poptávat vyšší ceny za svou práci a služby.

Centrální banky mohou použít různé nástroje, aby ovlivnily poptávku a udržely inflaci pod kontrolou. Jako je zvyšování úrokových sazeb a měnové intervence.

Centrální vlády mohou tlumit poptávkovou inflaci skrze větší rozpočtovou odpovědnost. Tedy skrze nižší vládní výdaje.

Nabídková inflace

Nabídková inflace vzniká v důsledku omezení nabídky zboží a služeb. Pokud je nabídka omezena, ale poptávka zůstává stejná nebo roste, ceny za zboží a služby se zvyšují. Protože pro zákazníky je stále obtížnější získat požadované zboží a služby.

Nabídková inflace může být způsobena různými faktory. Jako jsou například omezená kapacita výroby, nedostatek surovin, zvýšení nákladů na výrobu, zvýšení daní a regulací. Typickým příkladem nabídkové inflace jsou například ropné šoky. Tyto faktory mohou vést k omezení nabídky zboží a služeb, což zvyšuje cenovou hladinu.

Nabídková inflace má negativní dopad na ekonomiku, protože zvyšuje náklady na zboží a služby. Což zase ovlivňuje spotřebitelské výdaje a tím i celkovou poptávku po zboží a službách. To opětovně vede k poklesu zisků firem a snižování investic. Nabídková inflace může také vést k nárůstu mezd. Růst mezd zvyšuje náklady na výrobu zboží a služeb a zesiluje tak inflační tlaky.

Centrální vlády mohou použít různé nástroje, aby ovlivnily nabídku a udržely inflaci pod kontrolou. Jako jsou například programy podpory výroby a daňové úlevy pro podniky.

Centrální banky jsou teoreticky u nabídkové inflace v nevýhodě. Nicméně zvyšováním úrokových sazeb mohou externí inflační tlaky tlumit skrze posílení měnového kurzu domácí měny. Nebo rovnou měnovými intervencemi jako to dělá Česká národní banka.

Příčiny inflace v bodech

Inflace může mít mnoho různých příčin, některé z hlavních jsou:

1. Růst poptávky: Pokud se zvýší poptávka po zboží a službách, může to vést k růstu jejich cen. Pokud je poptávka větší než nabídka, firmy mohou zvyšovat ceny, aby maximalizovaly zisk.
2. Omezená nabídka: Pokud je nabídka zboží a služeb omezená, mohou se ceny zvýšit. Například pokud dojde k přerušení dodávek nebo když je nějaký zdroj zboží nebo surovin výrazně snížen.
3. Růst nákladů: Pokud rostou náklady na výrobu zboží a služeb, mohou firmy zvýšit ceny, aby si udržely ziskovost. Například když rostou ceny surovin, energie nebo pracovní síly.
4. Růst peněžní zásoby: Pokud centrální banka tiskne více peněz, než co se děje s růstem ekonomiky, pak se zvyšuje množství peněz v oběhu. Pokud je peněz více, ale zboží a služby zůstanou stejné, mohou se zvýšit ceny.
5. Růst mezd: Pokud rostou mzdy, mohou se zvýšit i náklady na výrobu zboží a služeb, což může vést k růstu cen.
6. Zahraniční faktory: Některé zahraniční faktory, jako jsou zvýšení cen na světových trzích, mohou mít vliv na ceny domácího zboží a služeb.

Spotřebitelská inflace a producentská inflace

Producentská inflace (PPI) je index, který sleduje změny cen produktů a služeb na úrovni výrobců. Tyto ceny zahrnují suroviny, položky a další výrobní náklady, jako jsou mzdy a energie. PPI se používá k měření cenové hladiny na úrovni výrobců a pomáhá analytikům a ekonomům předpovídat budoucí ceny spotřebitelských výrobků.

Spotřebitelská inflace (CPI) je index, který sleduje změny cen zboží a služeb na úrovni spotřebitelů. Tyto ceny zahrnují potraviny, oblečení, nájemné, zdravotní péči a další. CPI se používá k měření cenové hladiny na úrovni spotřebitelů a pomáhá ekonomům a tvůrcům politik rozhodovat o monetární politice a dalších ekonomických záležitostech.

Producentská inflace (PPI) slouží jako předcházející ukazatel pro spotřebitelskou inflaci (CPI). Když výrobci čelí inflaci nákladů na vstupu, zvýšení jejich výrobních nákladů se poté s jistým časovým odstupem přenese na maloobchodníky a spotřebitele. A to právě z důvodu již dříve zmíněných kontraktů.

Co je PCE inflace?

PCE (Personal Consumption Expenditures) je dalším cenovým indexem, kteří měří inflaci v ekonomice. Jedná se o měření změn v nákladech na osobní spotřebu, které zahrnují nákupy zboží a služeb spotřebitelů na úrovni domácnosti. Inflace měřená pomocí PCE indexu je kalkulována vládní agenturou Bureau of Economic Analysis.

PCE se obecně považuje za důvěryhodnější měření inflace než jiné metody. Jako je například spotřebitelský index (CPI). Jelikož PCE index zahrnuje širší spektrum spotřebitelských výdajů a je aktualizován častěji. PCE se také používá jako referenční hodnota pro stanovení inflačního cíle centrálních bank. Což je případ amerického Fed.

Americká centrální banka sleduje PCE, aby určila vhodnou měnovou politiku. Což pomáhá udržet stabilní cenovou hladinu v ekonomice. Pokud se PCE inflace přiblíží nebo překročí inflační cíl centrální banky, může Fed reagovat změnou úrokových sazeb nebo jinými nástroji měnové politiky.

Co je jádrová inflace?

Jádrová inflace, někdy nazývaná jako čistá inflace, je neúplný spotřební koš, který vylučuje dočasné výkyvy v cenách zboží a služeb. Které mohou být způsobeny sezónností, změnou cen komodit a změnou sazeb daní. Zkrátka zde chybí velmi volatilní produkty.

Mezi produkty, které se obvykle nepovažují za součást jádrové inflace, patří proto potraviny a energie. Tyto položky jsou obecně totiž velmi volatilní a ceny se mohou výrazně měnit v krátkém čase v důsledku změn podmínek na trhu.

Hlavním cílem použití jádrové inflace je poskytnout přesnější a stabilnější ukazatel trendu inflace. To umožňuje centrálním bankám lépe plánovat a řídit měnovou politiku, protože se zaměřují na změny cen, které jsou pravděpodobnější a předvídatelnější.

Využívání jádrové inflace jako ukazatele může být však také kontroverzní. Protože vyloučení určitých položek může být vnímáno jako nepřesné měření skutečného inflačního tlaku na ekonomiku a koncové spotřebitele. Typickým příkladem jsou právě potraviny, na jejichž změnu ceny jsou nejvíce náchylné nízkopříjmové skupiny.

Jak se inflace počítá?

Inflace se obvykle kalkuluje pomocí indexu cen, který měří změny cen zboží a služeb v čase. Jak jsme si řekli výše, existuje několik různých indexů cen (PCE, PP a CPI), ale nejčastěji používaným je spotřebitelský cenový index (CPI).

CPI je vážený index. To znamená, že se bere v úvahu relativní důležitost každého zboží a služby v průměrném spotřebitelském koši. Spotřebitelský koš zahrnuje běžné zboží a služby, jako jsou potraviny, nájemné, lékařské služby, doprava a další.

Pro výpočet inflace se porovnává hodnota indexu v daném období s hodnotou indexu v jiném období. Rozdíl mezi těmito hodnotami se vydělí původní hodnotou a výsledek se vynásobí 100 procenty. Aby se získal procentní nárůst cen mezi obdobími. Například, pokud je CPI v roce 2021 110 a v roce 2022 120, pak je inflace v roce 2021 9,1 %.

Výpočet je následující:

[(120-110)/110] * 100 = 9,1 %

Metodiky pro výpočet se mohou výrazně lišit dle úřadu daného státu. Ale pokud jde o stejný index, v zásadě by měla být metodika velmi podobná.

Dopady inflace

Inflace má víceméně hlavně negativní účinky. Rozumějte z hospodářského hlediska. Jde o nemoc, která v ekonomice napáchá spoustu nepořádku. Způsobuje nestabilní makroekonomické prostředí. Zvyšuje náklady, nedůvěru v systém a vede k bídě. A každou takovou nemoc je proto třeba vyléčit. Bohužel se to většinou neobejde bez toho, aniž by vysoká inflace neskončila ekonomickou recesí.

Inflace převádí bohatství od věřitelů k dlužníkům. Zde se to ale odvíjí od toho, jaká je reálná úroková míra. Když je nominální úroková míra 5 % a inflace dosahuje 10 %, reálná úroková míra je -5 %. Za těchto okolností bohatnou dlužníci na úkor věřitelů.

Co vysoká inflace způsobuje?

• Vyšší nejistotu (klesají dluhopisy a akcie)
• Převádí bohatství od věřitelů k dlužníkům
• Vyšší nominální mzdy
• Vyšší úrokové sazby
• Znehodnocuje úspory
• Zvyšuje všem náklady
• Pokles reálného HDP

Mzdově cenová spirála (inflační spirála)

Mzdově cenová spirála je ekonomický koncept, který popisuje cyklus vzájemného zvyšování mezd a cen v ekonomice. Podobně jako u mzdové spirály, kdy zvyšování mezd vede k růstu nákladů na výrobu a následně k růstu cen. Mzdově cenová spirála zahrnuje oboustranné zvyšování mezd a cen.

Zvyšování mezd vede ke zvýšení nákladů na výrobu, což následně způsobuje zvýšení cen produktů a služeb. Toto zvýšení cen následně vede k požadavku na další zvýšení mezd, aby se udržela reálná hodnota mzdy. Tento cyklus může pokračovat, dokud zvyšování mezd a cen nevyvolá inflaci – celý mechanismus je zevrubněji popsán níže.

Mzdově-cenová spirála může být způsobena mnoha faktory. Například tlakem odborů na zvýšení mezd jako tomu bylo například v 70. letech ve Velké Británii. Nebo příliš napjatý trh práce (velmi nízká nezaměstnanost). Tento cyklus může být obtížné zastavit, protože zvyšování mezd a cen se mohou stát zvykem a očekávanou normou v ekonomice. Když je inflační očekávání dlouho na vysokých úrovní, stane se z toho začarovaný kruh. Jelikož zaměstnanci se snaží formálními smlouvami donutit své zaměstnavatele, aby jim snížení kupní síly jejich mzdy soustavně kompenzovali.

Hromadění zboží

Když lidé očekávají další růst cen, mají větší motivaci nakupovat více zboží nyní. Protože nechtějí v budoucnu platit větší částky. K tomuto jevu dochází v případech, kdy je inflační očekávání na velmi vysokých úrovních. Spotřebitelé prostě očekávají, že si koupí v budoucnu znatelně méně za ty stejné peníze.

Náklady jídelníčku (přeceňovací náklady, menu costs)

Náklady jídelníčku se v ekonomii používá pro označení nákladů, které vznikají v důsledku inflace a následného přeceňování ceny zboží a služeb. Přeceňovací náklady jsou náklady, které vznikají v důsledku potřeby aktualizovat ceny v reakci na růst všeobecné cenové hladin. Například firmy, které prodávají zboží a služby, mohou být nuceny častěji přehodnocovat své ceny. Což s sebou nese náklady například na obměnu jídelního lístku nebo marketingových materiálů.

Náklady ošoupaných podrážek

Když vaše hotovost rychle ztrácí kupní sílu, musíte více přemýšlet nad tím, jak s ní nakládat. Abyste ochránili její kupní sílu. S tím je samozřejmě spojená jistá „fyzická“ námaha. V současnosti v podstatě stačí pár kliků v internetovém bankovnictví, abyste převedli svou hotovost na spořící účet s úrokem. Ale ještě poměrně nedávno bylo nutné, abyste šli po každé výplatě do banky. Proto „náklady ošoupaných podrážek“.

Přesun bohatství

Inflace v ekonomice nepůsobí na všechny na stejně. Z historických reálií lze konstatovat, že nejvíce trpí ti nejchudší. Jelikož příliš velký růst cenové hladiny nemají z čeho kompenzovat. Bohatí vyšší náklady kompenzují z růstu hodnoty jejich aktiv. Zatímco střední třída zase ze svých úspor. Všem tedy rostou nákladu. Ale lze říct, že někdo z inflace benefituje?

Nejvíce mohou vydělávat právě ti nejchudší, protože bývají nejvíce zadlužení. A znehodnocení peněz logicky znehodnocuje i pohledávky. Takže dochází k přesunu bohatství od věřitelů k dlužníkům. Uvedená teorie má samozřejmě své mouchy. Ne každý chudý totiž musí mít velké dluhy.

Alokační neefektivnost

Milton Friedman často říkával, že cena je tou nejdůležitější informací/signálem pro výrobce. Díky ceně mohou výrobci a poskytovatelé služeb vědět, jak alokovat své zdroje. Jelikož cena je výsledek nabídky a poptávky. Bohužel pro ně, růst všeobecné cenové hladiny relevantnost signálu snižuje. Když totiž roste cena úplně všeho v ekonomice, jak má výrobce poznat, že roste poptávka po nějakém specifickém produktu, který se proto vyplatí vyrábět ve větším množství?

Proč je inflace špatná?

Jak jsem vysvětloval v článku na kvantitativní uvolňování, růst inflace je důsledek extrémně nízkých úrokových měr a tím pádem masivní úvěrové expanze. Zároveň dojde k poklesu preference spořit. A místo toho vzroste preference spotřeby.

Inflace je v obecné rovině považována za negativní faktor. Záleží ovšem i na okolnostech. Pokud je inflace třeba kolem 1 %, nejspíš si nikdo stěžovat nebude. Když je však inflace dvojciferná, je to už velký problém.

V krátkém období může inflace ekonomice pomoct. Proč v krátkém období? Zpočátku je efekt pro ekonomiku pozitivní, protože zafunguje tzv. peněžní iluze. Podnikům a domácnostem rostou příjmy, takže agregátní poptávka vzroste. Ekonomické jednotky jsou de facto obelhány. Jelikož si neuvědomují růst ostatních cen. Po jisté době proto zjistí, že reálně bohatší nejsou.

Inflace ekonomice pomáhá i v případě, že je rovna ekonomickému růstu (růstu HDP). Pokud je inflace dlouhodobě rovna ekonomickému růstu, případně je plus jeden až dva procentní body nad ním, je to v pořádku.

Hlavně si ji mohou cenit národní rozpočty, které jsou deficitní. Když roční inflace dosahuje třeba 2 % a roční deficit státního rozpočtu je též 2 %, reálně je deficit 0 %.

Pokud ale vývoj inflace dlouhodobě převyšuje ekonomický růst o tři, čtyři a více procentních bodů, je to už problém. Je to v důsledku úrokových sazeb. A důsledkem růstu úrokových sazeb je snížení poptávky a utažení měnového prostředí. To znamená kontrakci v úvěrování.

V případě dlouhotrvající inflace se navíc dostáváme do tzv. inflační spirály. Která je způsobená soustavným tlakem na růst mezd. Vztah mezi inflací a nezaměstnaností popsal keynesián William Philips. Řečený vztah známe proto jako Phillipsovu křivku (PC). Kde růst mezd zase tlačí na růst cen, což je akcelerováno vysokým inflačním očekáváním. Situace je vizualizována na grafu výše s ASAD modelem a níže na PC křivce.

Aby všichni čtenáři tématu porozuměli, rád to ještě vysvětluji na velmi jednoduchém příkladu ze skutečného světa. Pekař má učně, kterému platí mzdu 25 000 korun. Učňovi ale díky inflaci vzrostou náklady natolik, že dosavadní vyplácená mzda nestačí na pokrytí jeho nákladů na život. Pekař proto nemá jinou možnost a učni mzdu zvýší. Jinak hrozí, že zkušený učeň přejde k někomu jinému. Na vyšší mzdu musí pekař někde vzít prostředky. Proto zvýší ceny svého produktu.

Popsané ovšem neudělá jen jeden pekař, ale všechny ekonomické subjekty. Učeň získá vyšší nominální mzdu, ale reálná mzda mu přesto nevzroste. Ten si to za jistý čas uvědomí. Učeň proto požádá o další zvýšení mzdy. Aby mohl vyplácet vyšší mzdu, musí zase zvýšit ceny. A tenhle proces běží pořád dokola – inflační spirála.

Co je plíživá inflace?

Plíživá inflace znamená, že se v průběhu času jenom pomalu zvyšuje. Například míra roste z 2 % na 3 %, na 4 % ročně. Plíživá inflace nemusí být proto okamžitě patrná.

Co je pochodující inflace?

Chodící inflace (walking inflation) charakterizuje stav, kdy je míra růstu cenové hladiny méně než 10 %. Při tomto tempu není inflace zásadní problém. Jakmile ale stoupne výrazně nad 2% inflační cíl, centrální banky budou mít stále větší obavy. A měly by již přemýšlet o zásahu.

Co je pádivá inflace?

Pádivá inflace označuje stav, kdy inflace dosahuje vysokých čísel. Nemusí jít ale vyloženě o hyperinflaci. Spíše jde o růst cenové hladiny o dvojciferná čísla. Při pádivé inflaci tedy dochází k rychlému poklesu hodnoty měny a růstu cen zboží a služeb. Tato situace může vést k nárůstu chudoby, nezaměstnanosti a socioekonomické nestability.

U pádivé inflace je nemalé riziko, že se překlopí do hyperinflace. Centrální banka musí za těchto okolností rychle zasáhnout a začít zvyšovat úrokové sazby. Centrální vláda by měla začít s rozpočtovou odpovědností a snížit vládní výdaje.

Co je hyperinflace?

Hyperinflace je extrémní forma inflace, kdy její míra zrychluje extrémně rychlým tempem a ceny zboží a služeb stoupají mnohem rychleji než v běžných inflačních podmínkách. Zpravidla se hovoří o hyperinflaci, když růst cenové hladiny dosáhne trojciferných čísel.

Hyperinflace má výrazné ekonomické a sociální dopady, včetně znehodnocení úspor, nedostatku zboží a služeb, rostoucí nezaměstnanosti, zvyšování cen zahraničního zboží a zpomalení hospodářského růstu. Tyto dopady mohou vést k sociálním a politickým nestabilitám, jako jsou demonstrace, nepokoje a revoluce.

Příkladem země, která zažila hyperinflaci, je je nejčastěji vzpomínána Výmarská republika (Německo) v období po první světové válce. Či Zimbabwe v letech 2007 až 2008. Nebo Venezuela z nedávné doby.

Inflace a její vliv na investice

Růst inflace a tudíž znehodnocování peněz vede v obecné rovině k myšlence, že investice do akciového trhu je dobrým zajištěním. Naopak investice do dluhopisů, nejrůznějších investičních produktů a vkladech v bance, se jeví jako vysoce ztrátové. Vychází se totiž z toho, že akciové podniky inflaci promítnou do cen svých produktů a služeb. Tudíž jim porostou výnosy a zisk. Očekávání je tedy takové, že dividendový a kapitálový výnos bude vyšší.

Obdobná logika může fungovat i u bitcoinu. Inflace se rovná rostoucí motivaci se zajistit. Implikace je tedy taková, že hodnota trhu by měla stoupat. U tohoto trhu je ale zásadní problém, že je příliš mladý. Jednoduše řečeno nemáme dostatek dat, abychom mohli činit jakékoliv relevantní závěry. U těch firem je to každopádně komplikované v tom, že inflace doslova požírá marže. V období vysoké inflace sice výnosy spíše porostou, ale u zisku to už nemusí platit.

To potvrzují i mnohé výzkumy, které potvrzují, že akciové výnosy v dobách vysoké inflace nedokážou držet tempo. Tudíž je rychle akcelerující inflace negativně korelovaná s akciovými výnosy (kapitálový a dividendový). Svůj vliv má samozřejmě i očekávání o budoucí inflaci. Taky je důležité rozlišovat krátké a dlouhé období. Neboť v dlouhém období už jsou akciové trhy schopny inflaci překonávat.

V souvislosti s inflací je též třeba počítat se základní úrokovou sazbou, kterou ovládají centrální banky. Čili růst inflace ihned implikuje očekávání ohledně navyšování sazeb. A růst sazeb znamená pro podniky růst nákladů vyplývající z dluhového financování. Tudíž zisk společnosti klesá. Jak vyplývá z přiloženého grafu, úrokové sazby ve Spojených státech zřetelně inflaci kopírují. Pro centrální banky je to jediný nástroj, jak inflaci dostat pod kontrolu.

Na grafu, kde jsou data z posledních 25 let, vidíme něco velmi zajímavého. Můžeme zde totiž sledovat, že Federální rezervní banka se v letech 2009-2012 zdržela od navýšení sazeb. I navzdory tomu, že inflace krátkou dobu dosahovala téměř 4 %. To stejné platí pro rok 2021, kdy při meziroční inflaci za listopad 6,8 % jsou sazby pořád téměř nulové.

Ve spojitosti s tím musíme myslet i na konkurenci mezi dluhopisovým trhem a akciovým trhem (potažmo Bitcoinem). Tyto trhy si ze své podstaty konkurují, nejvíce to jde znát u amerických vládních dluhopisů. Na to právě velmi často poukazuji. Mezi řečenými trhy dochází k přelévání kapitálu. Vysoká inflace způsobí, že úrokové sazby jdou nahoru. A růst úrokových sazeb implikuje vyšší úroky na dluhopisovém trhu. Výsledkem je, že dojde k významnému přesunu kapitálu na dluhopisový trh.

Nesmíme ani zapomínat na rozlišování nominální úrokové míry a reálné úrokové míry. Reálná úroková míra je rozdíl nominální úrokové míry a inflace. Mnozí investoři dělají právě tu chybu, že berou v potaz pouze nominální úrokové míry. Polopaticky řečeno by nás měla zajímat pouze reálná úroková míra, když investujeme do akcií. V období vysokých úrokových sazeb a vysoké inflace mají pak investoři tendenci akciové výnosy podceňovat.

Inflace a její vliv na akciový trh

Negativní korelaci mezi inflací a výnosností akciového trhu lze pozorovat na následujícím grafu. Z grafu je evidentní, že akcelerovaná inflace znamená pokles výnosnosti indexu S&P 500 (včetně dividend). Mimo jiné akcelerovaná inflace způsobuje i větší volatilitu na trhu. Naopak snížená dynamika růstu inflace vede k lepší výnosnosti indexu. Důkazem jsou například 50. a 90. léta minulého století.

Taková 70. léta nebyla naopak pro akciový index vůbec příznivá, což je důsledkem extrémně vysoké inflace, která tehdy panovala. Což skončilo až v 80. letech, kdy se podařilo inflaci dostat pod kontrolu. Tehdy Fedu předsedal legendární Paul Volcker, který byl v tomto boji vskutku agresivní. Postupný pokles růstu cenové hladiny vedlo k tomu, že se po jisté době vytvořily dobré podmínky pro další start růstu výnosů na indexu. Což nakonec vyústilo až v tzv. dotcom bublinu.

Minulé desetiletí je specifické tím, že inflace až tolik dynamicky nestoupala. Víceméně se držela kolem těch cílových 2 %. Úrokové sazby se po většinu času pohybovaly téměř na nule nebo na opravdu nízkých úrovní. Roky 2010-2014 byly proto pro index S&P 500, co se týče výnosů, velmi bohaté. Pro akciové indexy je proto nepřekvapivě nejideálnější kombinace, když je inflace pospolu se sazbami nižší.

Vliv inflace na kurz bitcoinu

Bitcoin ve vztahu k inflaci je častým tématem. Bitcoin je relativně mladé aktivum, takže jsme neměli takřka žádná data, abychom mohli posoudit vliv inflace na tento trh. To se ale do jisté míry změnilo v roce 2021, kdy došlo k tomu největšímu růstu v cenové hladině. Jak vyplývá z přiloženého grafu, pro kurz bitcoinu to nebylo nic pozitivního. Vlastně rychlý růst cenové hladiny snášel ještě hůře než trh s akciemi v témže roce.

Jakmile cenová hladina začne dramaticky akcelerovat, implikuje to růst úrokových sazeb. A růst úrokových sazeb utáhne měnové prostředí. A výsledkem je, že aktiva jako jsou Bitcoin, nemají ideální podmínky pro kurzovou expanzi. Zkrátka je nutné, aby bylo makroekonomické prostředí stabilní.

Rozdílný vliv inflace při různém tempu růstu

Tempo růstu cenové hladiny je hrozně důležitý aspekt, který nesmíme opomenout. Jak vyplývá z historických dat, vysoká inflace není pro výkonnost akciového trhu příznivá. Co je to ale vysoká inflace? Odborná literatura uvádí, že nejčastěji se užívají hodnoty nad 4,5 %. Někdy dokonce již úrovně nad 3,6 %.

Leč vysoká inflace, která klesá je naopak signálem pro nový start výkonnosti akciového trhu. Pokud je inflace vysoká, ale daří se ji snižovat pomocí navyšování úrokových sazeb, situace se v danou chvíli překlápí. Pořád se ale nejedná o zrovna ideální situaci.

Nízká a rostoucí inflace jsou úrovně pod 2,5 %. Tohle je asi ideální stav, ve kterém jsou výnosy akciového trhu nejvyšší. Nízká a klesající inflace je též víceméně příznivá situace pro výkonnost celkového akciového trhu, ale může z toho vzejít problém v podobě překlopení se do deflace.

Proč nízká a zároveň rostoucí inflace paradoxně způsobuje nejlepší výkonnost indexu? Jde tu zase o očekávání, které je obrovským hybatelem trhu. Pokud investoři věří, že inflace z nízkých úrovní půjde soustavně nahoru, začnou své peníze ve velkém investovat, aby neztratily svou hodnotu.

Co je dezinflace?

Dezinflace je ekonomický jev, kdy míra inflace v ekonomice klesá, ale úroveň cen stále roste, avšak pomaleji. Zjednodušeně řečeno, dezinflace znamená snižování její míry v ekonomice. Ceny zboží a služeb pořád rostou, ale pomaleji než předtím. Dochází k deakceleraci tohoto jevu.

Dezinflace je obvykle vnímána jako pozitivní jev, protože pomalejší růst cen má pro ekonomiku příznivější dopad. Například, když se vyskytuje v době hospodářského růstu, může to znamenat, že ekonomika roste stabilněji. To může také pomoci snížit inflační očekávání. Což může vést ke snížení inflačního tlaku v budoucnosti.

Dezinflace však také může znamenat, že ekonomika začíná stagnovat. Pokud například dezinflace vede k nižšímu růstu cen a nižší poptávce, může to vést ke snižování zisků firem. A to zase vede ke snižování investic a nižšímu hospodářskému růstu.

Dezinflace je chtěný jev, když se centrální banka snaží „ochladit“ ekonomiku svými restrikcemi v podobě růstu úrokových sazeb.

Jak se bojuje s inflací?

Měnová a fiskální politika

Centrální banky a centrální vláda má několik nástrojů, které mohou použít k boji proti inflaci:

1. Restriktivní měnová politika: Centrální banky mohou snižovat inflaci restriktivní měnovou politikou. A to prostřednictvím změny v úrokových sazbách, což skrze transmisní mechanismus ovlivní objem úvěrování a investic v ekonomice. Když centrální banka zvýší úrokové sazby, lidé a firmy začnou mít tendenci utrácet méně peněz, což může vést ke snížení poptávky a tedy i k zastavení růstu cen.
2. Restriktivní fiskální politika: Vedle měnové politiky mohou centrální vlády použít také restriktivní fiskální politiku k ovlivnění inflace. Fiskální politika zahrnuje vládní výdaje a daňovou politiku. Vlády mohou snížit vládní výdaje nebo zvýšit daně, což může snížit poptávku a tedy i růst cen.
3. Měnové intervence (Směnný kurz): Pokud centrální banka ovlivňuje směnný kurz skrze měnové intervence, může to mít pozitivní dopad na inflaci. Když centrální banka zvýší hodnotu měny, tlumí tím externí inflační tlaky. Například, když posílí koruna, je pak levnější importovaná ropa.

Zlatý standard a Brettonwoodský systém

Zlatý standard je měnový systém, ve kterém se hodnota peněz odvozuje od množství zlata, které centrální banka drží. V takovém systému jsou peníze kryty zlatem. Což znamená, že každá jednotka měny má určitou hodnotu ve zlatě. Zároveň je měna převoditelná na určitou hmotnost zlata podle pevně stanoveného směnného kurzu.

Ve zlatém standardu centrální banka musí mít dostatek zlata, aby mohla pokrýt množství peněz v oběhu. Když centrální banka nemá dostatek zlata, množství peněz v oběhu se musí snížit. To má za následek větší stabilitu měny a pomáhá udržet inflaci snáze pod kontrolou.

Zlatý standard byl používán v mnoha zemích v minulosti, včetně USA a Velké Británie. Bylo od něj částečně upuštěno, když byl v roce 1944 přijat tzv. Brettonwoodský měnový systém. Principem této dohody bylo, že pouze dolar byl vázán na zlato. A ostatní měny byly zase vázány na dolar. A to poměrem 35 dolarů na unci. Avšak směnitelnost dolaru za zlato mohly pouze vlády. Nikoliv občané.

Dolar byl díky této dohodě ve značné výhodě. A Spojené státy díky tomu doslova vysávaly zlato od všech svých obchodních partnerů. Jelikož jejich obchodní partneři si museli vytvořit dostatečné měnové rezervy v dolarech. Ale Spojené státy tvořily mnohem více peněz, než bylo zlata.

Některé státy, obzvláště Francie, si to na přelomu 60. a 70. let začala uvědomovat. A začala se svých dolarových rezerv zbavovat a požadovat po amerických bankách zlato. To zase na oplátku vedlo k odčerpávání zlata ze Spojených států. Čemuž učinil přítrž americký prezident Richard Nixon, kdy porušil dohodu a Brettonwoodský systém zrušil.

Co je deflace?

Deflace je ekonomický jev, kdy se v dlouhém období průměrná úroveň cen zboží a služeb v ekonomice snižuje. Jinými slovy, deflace znamená pokles obecné cenové hladiny v ekonomice. Deflace je tedy ve zkratce opakem inflace. Když se deflace vyskytuje po delší dobu, může to mít negativní dopad na ekonomiku.

Deflace může být způsobena různými faktory. Například poklesem poptávky po zboží a službách. Nebo snížením nákladů na výrobu. Když se v v ekonomice snižuje poptávka po zboží a službách, mohou ceny zboží a služeb klesnout. To platí i pro situaci, kdy producentům klesnou náklady na produkci. Cena výsledného produktu poté klesá. Přirozená deflace je proto způsobena technologickým pokrokem. Protože nové technologie umožňují výrobu zboží a služeb levněji.

Deflace způsobená poklesem poptávky má pro ekonomiku negativní dopad. Pokles cen v ekonomice vede ke snížení firemních zisků. Snížení zaměstnanosti a snížení investic. Pokud se totiž snižují ceny, očekávají se nižší zisky a nižší návratnost investic. Což vede k ekonomické nejistotě a nedostatečnému hospodářskému růstu. Typickým příkladem je deflace z 30. let v USA.

Deflace způsobená technologickým pokrokem má naopak příznivý dopad na ekonomiku. Kupní síla obyvatel se zvyšuje, více se spotřebovává, nezaměstnanost klesá a reálné HDP roste.

Závěr: Jak se chránit proti inflaci?

Před znehodnocením peněz se lze logicky chránit pouze investicí do akcií, komodit a kryptoměn. Každý investiční instrument má své pro a proti. Například dividendové akcie jsou relativně stabilní v nepříznivém makroekonomickém prostředí. A nesou stabilní výnos v podobě dividendy. Růstové akcie sice mohou přinést ohromný kapitálový výnos, ale jakmile kvůli inflaci začnou růst úrokové sazby, mohou jít s kurzy tvrdě dolů. To samé platí pro Bitcoin.

Jedině zlato je skutečně historií prověřenou ochranou proti inflaci. Zlato dokáže vaše úspory ochránit před znehodnocením, ale na druhou stranu nelze očekávat nějaký ohromný kapitálový výnos.

FAQ – často kladené otázky