Kvantitativní uvolňování (Quantitative easing) – jak tento nástroj centrálních bank funguje?

4.5
(12)

Zprávy a souhrny

Ing. Jaroslav Jarolím
Ing. Jaroslav Jarolím
Jsem vystudovaný ekonom, který se již tři roky věnuje technické analýze kapitálových trhů. Přes tři roky publikuji na několika portálech, a to nejenom technickou analýzu, ale i populárně-naučné články a jednoduché makroekonomické analýzy. Studiu ekonomie se nadále věnuji ve volném čase a našel jsem zálibu ve slavných dílech Adama Smitha, Davida Ricarda a Johna Keynese. Momentálně se však maximálně věnuji měnové politice. Mimo ekonomie je mým koníčkem též politická filozofie a historie.

V dnešním pravidelném vzdělávacím článku se zaměříme na kvantitativní uvolňování (quantitative easing), nebo-li zkráceně QE. Ve Spojených státech, konkrétně Fed, uvedenému nástroji říká Large Scale Asset Purchases (LSAP). Oba názvy znamenají tu samou věc. Řekneme si prvně stručnou historii nástroje, popíšeme si jeho mechanismus a na datech si ukážeme vyplývající důsledky.

Zkuste dřívější vzdělávací článek na Volume Profile (objemový profil) – jeden z nejužitečnějších nástrojů

Ve svých analýzách a streamech mluvím o QE vcelku opakovaně a už jsem párkrát vysvětloval, jak funguje. Proto jsem se rozhodl, že nebude na škodu, když zpracuji na toto téma samostatný článek. Bohužel je toto téma velmi těžké a v mnoha věcech není mezi ekonomy úplná shoda, jak kvantitativní uvolňování vlastně vnímat.

Kvantitativní uvolňování v Japonsku, USA a EU

Kvantitativní uvolňování se poprvé použilo roku 2001 v Japonsku. Japonsko mělo totiž problémy již v druhé polovině 90. let a splasknutí dotcom bubliny z přelomu milénia byl pomyslný poslední hřebíček do rakve. Japonská centrální banka (BoJ) totiž domácí ekonomiku už léta stimulovala skrze snižování úrokových sazeb.

Jakmile nebylo už co snižovat, přišlo se s QE. Japonsko trpělo deflací a cílem tedy bylo nakopnout domácí hospodářství. Až mnohem později se ukázalo, že kvantitativní uvolňování sice Japonsko zachránilo před ekonomickým kolapsem, ale problém nevyřešil. Riziko deflace je pořád všudypřítomné, HDP stagnuje, japonský bankovní systém je považován za jeden z nejvíce rizikových.

BoJ provádí tuto politiku do dnešních dnů, respektive se nástroj používá ve vlnách, nikoliv nepřetržitě. Už je tomu pár roků, co nakupují i akcie. Tohle se podle všeho děje pouze v Japonsku – alespoň mi není známo, že by něco podobného dělala jiná centrální banka ve vyspělé zemi.

EDIT: Pro upřesnění ještě upozorňuji, že tím myslím nákup akcií v rámci programu QE. Je mi ovšem známo, že centrální banky akcie skutečně kupují, ale mimo kvantitativní uvolňování. Dělá to například Švýcarská centrální banka a určitě není jediná. I guvernér ČNB Jiří Rusnok před lety prohlásil, že drží ve svých rozvahách akcie.

Vývoj indexu S&P 500 a kvantitativní uvolňování

Ve Spojených státech a EU se přistoupilo k QE až po finanční krizi z roku 2008. S odstupem času můžeme říct, že nástroj byl konkrétně velmi efektivní při záchraně akciového trhu. Ve spojených státech byla tato stimulace do konce roku 2014 prováděna celkem ve čtyřech vlnách. V březnu roku 2020 byl program LSAP zase obnoven.

Jak funguje kvantitativní uvolňování?

Kvantitativní uvolňování se v obecné rovině považuje za nekonvenční nástroj měnové politiky. Zkrátka se nejedná o něco, co by se využívalo každý den. Problém je však v tom, že ač je nekonvenční, centrální banky se k němu uchylují čím dál častěji. Co si každopádně pod pojmem kvantitativní uvolňování představit?

Zase v obecné mluvě se u QE kalkuluje s nákupem vládních dluhopisů, ale my díky historickým zkušenostem víme, že to zdě úplně nekončí. Jak jsem již říkal, BoJ se dokonce uchyluje k nákupům akcií, což bych si klidně dovolil označit za tragédii. Dochází tedy k nákupům všech domácích aktiv od obchodních bank a nebankovních jednotek.

kvantitativní uvolňování
Jak funguje kvantitativní uvolňování. Zdroj: capital.com

Konkrétně Fed nakupuje kromě federálních dluhopisů i ty korporátní a tzv. Mortgage-Backed Securities, což lze přeložit jako hypoteční zástavní listy. Jedná se o obrovské sumy peněz, které se logicky projeví v rozvahách centrálních bank. Za posledních dvanáct let rozvahy centrálních bank nesmírně nabobtnaly, protože většinu aktiv pořád drží.

Zkuste dřívější vzdělávací článek na Risk-on a Risk-off – jak poznat sentiment trhu a proč je to užitečné?

Což je špatně, protože po ukončení programu by se toho měly zbavit. Centrální banky proto drží ve svých rozvahách naprostý odpad, který nemá vůbec žádnou hodnotu. Výsledkem je každopádně navýšení likvidity na rezervních účtech obchodních bank u centrální banky. Tudíž vytvořené peníze zůstávají ve Fedu.

Výnosová křivka dluhopisového trhu. Zdroj: gurufocus.com

Cílem QE je snížení strmosti výnosových křivek. Respektive tržní úrokové míry rapidně klesnou, díky čemuž dochází k mnohem větší úvěrové expanzi (i díky vyšším rezervám obchodních bank). Roste spotřeba, mzdy, investice a HDP. Centrální vláda se taky může více zadlužovat při nízkých úrokových nákladech.

Jak vyplývá z přiloženého grafu, úroky na krátkém konci výnosové křivky (1M,3M,1Y,….) jsou téměř nulové. Fed totiž nakupuje především vládní dluhopisy s krátkou splatností a v tak velkých objemech, že jejich výnosnost je takřka žádná.

Důsledky kvantitativního uvolňování

Rozvaha Federální rezervní banky. Zdroj: tradingeconomics.com

Jak jsme si již řekli, díky QE se až bizarně nafukují rozvahy centrálních bank. Když se podíváme na rozvahu Fedu, je až do očí bijící, jak se jim objemy aktiv v roce 2008 a 2020 rozrostly.

V podstatě každá vlna QE způsobila růst objemu držených aktiv, ale zrovna uvedené roky je to okamžitě viditelné. Pak je ještě možné snadno identifikovat nákupy z období čtvrté vlny programu QE, který byl provozován mezi lety 2013-2014.

Rozvaha Japonské centrální banky. Zdroj: tradingeconomics.com

Rozvaha japonské centrální banky působí vůbec nejhůře. Z vývoje aktiv, které BoJ drží to skoro vypadá jako by kvantitativní uvolňování provozovali těch dvacet let nepřetržitě. Jak jsem již i říkal, podstatný objem těchto aktiv jsou akcie japonských firem. Bank of Japan tak fakticky vlastní poměrně nemalou část soukromého sektoru.

Peněžní agregát M2 (USD). Zdroj: tradingeconomics.com

Dalším důsledkem je samozřejmě extrémní růst peněžních agregátů. Z toho právě vyplývají domněnky, že kvantitativní uvolňování je ryzí tisknutí peněz. Skutečně se QE občas i v odborné literatuře tak označuje, ale je to velmi pejorativní a nesprávné. Jak jsme si totiž v textu výše popsali, vytvořené peníze se z Fedu nedostanou.

Vše nasvědčuje tomu, že se tyto peníze nijak v peněžních agregátech neprojeví. Peněžní zásoba markantně stoupá hlavně díky úvěrové expanzi – takhle se tvoří nové peníze. A kromě toho, jak jsou úrokové míry na trhu na historických minimech, všichni sedí na dolarech jako slepice na vejcích.

Respektive se peníze kumulují na bankovních účtech, protože v období nulových sazeb, je nemá smysl investovat s minimálním úrokem. Pouze akciový trh a Bitcoin nabízí dobrý reálný výnos, který několikanásobně pokryje inflaci. Proto taky podstatná část prostředků směřuje sem.

Proč nepřichází hyperinflace?

Jak jsme si již dvakrát řekli, peníze vytvořené Fedem i u nich zůstávají. Tudíž nemohou mít přímý vliv na inflaci. Nepřímo však QE inflační tlaky logicky způsobuje, protože dochází k obrovskému růstu peněžní zásoby díky úvěrové expanzi. I přesto ale od roku 2009 po většinu doby inflace oscilovala kolem 2 %.

Inflace ve Spojených státech. Zdroj: tradingeconomics.com

Kvantitativní uvolňování běží již od března roku 2020 a vyšší inflace se dostavila až v dubnu 2021. Inflace kolem 5 % je již vysoká, ale k hyperinflaci má hodně daleko. Jak je to možné, když peněžní zásoba za předešlých 12 let stoupla o cca 175 %?

Obrátkovost peněz v rámci agregátu M2. Zdroj: tradingeconomics.com

Odpověď lze nalézt v obrátkovosti peněz, která je na historických minimech. Dolary se lidově řečeno netočí, takže ani příliš vysoká inflace není možná. Dokonce jsou názory, které nízkou inflaci přičítají na vrub QE. Odpověď je právě v těch historicky nejnižších úrokových mírách, takže není důvod, aby docházelo k tolika transakcím.

Peníze proto leží jako vklady na běžných účtech. Jsou s nadsázkou uvězněny a do ekonomiky se reálně nedostanou. Paradoxně tak kvantitativní uvolňování způsobuje nízkou obrátkovost. Nízká obrátkovost peněz má zase za následek deflaci. Na jednu stranu QE působí inflačně (úvěrová expanze) a na stranu druhou deflačně. 

Záleží na ochotě ekonomických subjektů si půjčovat. V případě, že úvěrová expanze stagnuje, QE skutečně může dělat přesný opak, než by si většina lidí pomyslela – působit deflačně.

Závěrem

Kvantitativní uvolňování není lehce uchopitelný nástroj a je dost možné, že se s postupem času dostaneme do situace, kdy tento článek bude potřebovat revizi. Časem se mohou objevit nové skutečnosti, které pohled na téma diametrálně změní.

V zásadě je klidně možné tento nástroj pejorativně označovat za „tisk peněz“, protože se skutečně vytvoří prakticky z ničeho. Ale je nutné si uvědomit, že ryzí tisknutí peněz by v takových objemech okamžitě zcela zničilo dolar. Ten mechanismus je ale mnohem sofistikovanější a pravděpodobně způsobuje i opak.

Reference:

Byl pro vás tento článek přínosný a dobře napsaný?

Klikni na hvězdičky pro hodnocení!

Průměrné hodnocení 4.5 / 5. Počet hlasujících 12

Buď první kdo článek ohodnotí

13 KOMENTÁŘE

Přihlásit k odběru
Upozornit na
guest
13 Komentáře
nejstarší
Nejnovější S nejvíce hlasy
Zpětná vazba na text v článku
Zobrazit všechny komentáře

Rychlý a bezpečný nákup:

Reklama: