Finanční krize ve světě nejsou nic nového. Finanční krize je situace, kdy nominální hodnota finančních aktiv nebo finančních institucí drasticky klesá. Finanční krize může vést k obrovské panice ze strany investorů ve strachu, že ztratí peníze, vynaložené na aktivum nebo instituci. Podíváme se na nejznámější krize, které byly i na našem území.

Kipper und Wipper aneb ořezávání mincí

Kipper und Wipper byla finanční krize na počátku třicetileté války (1618 – 1648). Od roku 1621 začaly městské státy Svaté říše římské silně devalvovat měnu, aby zvýšily příjmy na třicetiletou válku, protože neexistovalo účinné zdanění. Stále více a více mincoven bylo v provozu a vydávalo nekvalitní mince, které byly tak bezcenné, že si s nimi údajně hrály děti na ulici. Co znamená výraz Kipper- a Wipperzeit. Je to slangový výraz, můžeme ho přeložit jako „čas ořezávání“ a „naklánění“.

Název se vztahuje na používání sklápěcích stupnic k identifikaci ještě neznehodnocených mincí, které byly pak z oběhu odstraněny, roztaveny, smíchány s běžnými kovy, jako je olovo, měď nebo cín, a znovu vydány. Během finanční krize lidé odřezávali nebo holili strany mincí, které obsahovaly drahé kovy, protože strany mincí nebyly vyfrézované. Státy často neznehodnocovaly svou vlastní měnu, ale místo toho vyráběly napodobeniny mincí s nízkou hodnotou z jiných teritorií a pak je utrácely v dalších zemích, v naději, že z toho vyplynou škody pro hospodářství v jiných regionech, než jejich vlastních.

Původ krize

Původ této finanční a hospodářské krize je možné najít už o desetiletí dříve. V roce 1559 učinil Augsburg poslední pokus dát Říši komplexní sadu mincí. I když se vytvořil právní rámec pro hmotnost a obsah říšských mincí a jejich kontrolu, základna mincí byla nastavena příliš vysoko na střední a malé hodnoty. Vyšší výrobní náklady na ražení malých mincí, jako jsou šilinky, haléře a jiné nebyly dostatečně zohledněny. Z tohoto důvodu byly mincovny nuceny snižovat obsah stříbra v malých mincích. Ještě před vypuknutím třicetileté války byl obsah stříbra u malých mincí výrazně pod úrovní předpisů.

S vypuknutím války se výdaje na zbrojení výrazně zvýšily. Dobré mince stále v oběhu sloužily jako surovina pro nové mince. Při jejich hledání se kupující pohybovali po celé zemi. Pomocí měřítka (hřeben) se dobré mince roztřídily. S takto získaným stříbrem se razily nové mince přidáním mědi. Výsledný zisk byl tak lákavý, že obsah stříbra v mincích se neustále snižoval. Nakonec se na trh dostaly čistě měděné mince. S rostoucím počtem mincoven rostla poptávka po stříbru a mědi. Snížil se obsah drahých kovů do té míry, že mince měly cenu mnohem nižší než byla jejich nominální hodnota. Inflace se nevyhnutelně začala zvyšovat.

Greshamův zákon

Ekonomové už dlouho studovali problém, že „špatné“ peníze mohou poznamenat ekonomiku. Účinky poprvé popsal Sir Thomas Gresham (1518-79), anglický obchodník a poradce královny Alžběty. Greshamův zákon znamená, že „špatná mince vytlačuje dobrou„. To znamená, že pokud veřejnost nedůvěřuje jedné složce nabídky peněz, tak se snaží zbavit nadhodnocené měny (měna, v níž je obsah drahých kovů mnohem nižší, než se očekávalo), a naopak hromadí „dobré peníze„ (protože při jejich výdeji hrozí riziko přijetí špatných peněz). Nebo je využije pro roztavení a na výrobu většího množství znehodnocených mincí.

Mince stále více pozbývaly obsahu zlata, stříbra a mědi; v důsledku toho císařská měna ztratila mezi lety 1582 a 1609 asi 20 procent své hodnoty. Pak se věci začaly vážně zhoršovat.

Začátek problémů

Jedním z důvodů propadu do krize byla potřeba, kterou pociťovali soupeřící němečtí vládci,  aby shromáždili hotovost, kterou potřebovali na úhradu nákladů za třicetiletou válku (která vypukla v roce 1618). Dalším důvodem byla touha po pomstě proti nečestným státům, které chrlily znehodnocené mince a umožňovaly jejich pronikání do zdravějších ekonomik svých sousedů. Snížení hodnoty bylo zpočátku omezeno na vlastní území.

V důsledku zvýšeného oběhu peněz vzrostl obchod a doprava. Ekonomická výroba se zvýšila. Rychle však rostly i ceny jednotlivých výrobků. Každý, kdo měl možnost přenést vyšší ceny na své zákazníky, tak udělal. Pro lidi s pevným příjmem, jako jsou učitelé nebo důchodci, už více nebylo dost peněz na jejich podporu.

Státy také začaly získávat zpět své vlastní znehodnocené mince v daních a celních poplatcích. Kvůli těmto problémům se tato praxe většinou zastavila kolem roku 1623; způsobená škoda však byla tak velká, že způsobila finanční nepokoje v téměř všech městských státech v této oblasti. Ve snaze znovu získat kontrolu nad neustále se zvyšující inflací se úřady začaly v letech 1623 – 1624 vracet ke starému císařskému pořádku mincí. Mince v oběhu byly prohlášena za neplatné a zabavené. Zároveň se razily a uváděly do oběhu nové dobré peníze. Výslednou obrovskou ztrátu nesla státní pokladna.

Závěr

Totéž se opakovalo v menším rozsahu na konci století a opět v polovině 18. století; snížení hodnoty se však rozšířilo z Německa i do Rakouska, Maďarska, Čech a Polska.

V dalším díle se podíváme na následující velkou ekonomickou krizi. Která si myslíte, že to byla?

Zdroje:
Gustav Freytag, Tridsaťročná vojna 1618-1648, Bad Langensalza 2003. Konrad Schneider, Frankfurt a inflácia sklápacích a výklopných vozov z rokov 1619-1623, Frankfurt 1990. Ulrich Rosseaux, Lippers and Seeaw ako novinárska udalosť (1620 – 1626), Berlín 2001. Niklot Klüßendorf, Niektoré poznámky k severonemeckej mincovej histórii obdobia skládok a stieračov, numizmatický denník Berlín č. 36, 1974.
https://www.smithsonianmag.com/history/kipper-und-wipper-rogue-traders-rogue-princes-rogue-bishops-and-the-german-financial-meltdown-of-1621-23-167320079/
https://www.bundesbank.de/resource/blob/607586/8ffcb9d317695cec43df4bfdc92c4277/mL/die-kipper-und-wipperzeit-von-1618-bis-1623-data.pdf