Svět je úžasné místo a my žijeme v úžasné době plné nových technologií a naděje v lepší život. Naše společnost však má i své problémy a výzvy. Řadu z nich se mimochodem snaží řešit kryptoměny. Jedním z problémů, kterým čelíme, je, že mainstreamový obraz společnosti často nepřikládá našim pocitům příliš velký význam. A to již od raného dětství, kdy se naše osobnost teprve začíná dotvářet.

Neignorujme své pocity

Když pocitům nasloucháme, můžeme na jejich základě také konat. Jsou prostředkem, kterým s námi komunikuje naše podvědomí, tělo a snad i duše. Ať už duše ve smyslu určitého jádra člověka, které je nesmrtelné, nebo jen jakési naší niterné části, která v nás vyvolává touhu po dobru a kráse, a působí tak jako protipól k chladně rozumové části naší osobnosti.

Pocity vám toho mohou velmi hodně sdělit a často vám pomáhají najít odpovědi na různé otázky. Varují vás před hrozbami a věcmi, které vám škodí nebo se vám nelíbí, ale přesto je děláte, apod. Vaše intuice k vám může skrze pocity promlouvat třeba i během tradingu.

Věnujme jim pozornost, protože naše pocity jsou důležité. To, jak se cítíme, má obrovský vliv na naše štěstí (vlastně je to do jisté míry totéž), na kvalitu naší práce, úspěchy v tom, co děláme. Pocity ovlivňují náš vnitřní svět i to, jak se chováme navenek. Pokud jim nasloucháme, mohou do jisté míry ovlivnit také naše rozhodování, náš postup kupředu v osobním rozvoji a v neposlední řadě náš fyzický i psychický zdravotní stav.

Proč by to někdo dělal?

To je celá řada důvodů a dalo by se asi i pokračovat. Nabízí se proto logická otázka, proč by vlastně někdo měl své pocity ignorovat, že? Příčin však může být hned několik. My si uvedeme tři:

• strach,
• okolní vlivy
• a ztrátu této kompetence v dětství.

Strach

Může to být např. strach z toho, že když něco uděláte či naopak neuděláte, nedopadne to dobře, nebo z toho budou nějaké nepříjemnosti a problémy. I strach je samozřejmě pocit, ale když říkáme, abyste naslouchali svým pocitům, máme na mysli ty niterné. Abych objasnil ten rozdíl, uvedu příklad.

Řekněme, že se věnujete tradingu, prohlížíte si třeba graf Bitcoinu, vypnete na chvíli vědomou část mysli, uklidnite se a ovládne vás určitá jemná jistota, že vše sedí a měli byste hned otevřít pozici. Pokud se v tu chvíli ozve strach z toho, že to nevyjde a vy utrpíte ztrátu, může vám to zabránit v realizaci poměrně intuitivního trejdu. A nebo naopak pocítíte tichou intuici, že máte jít od toho, ale vaše chamtivost (FOMO) to přebije…

Okolí

V závažné situaci se ocitáte, když vás někdo ve vašem okolí začne přesvědčovat o nutnosti něčeho, co sami dělat nechcete, protože z toho nemáte dobrý pocit. Může to být konkrétní osoba, nebo nějaká norma či společenský standard, přičemž se od vás očekává, že se podle něj budete řídit.

Bohužel ani zdaleka nejsou všechny většinově přijímané názory a dogmata správná, a už vůbec nemusí být v souladu s vašimi pocity. Naslouchat vlastním pocitům v tomto případě může znamenat bojovat s vnucenými názory a vzorci chování.

Dopřejte autonomii svým dětem

To, jakým způsobem dosud přistupujeme k dětem, byť se jinak považujeme za vyspělou společnost, bude v budoucnosti nepochopitelné přibližně tak, jako si dnes nedokážeme vysvětlit, jak je možné, že celý civilizovaný svět schvaloval otrokářství a dovoz lidí z méně rozvinutých zemí s takovou samozřejmostí, s jakou si jdeme do obchodu nakoupit zeleninu.

Třetím důvodem, proč by někdo nenaslouchal svým pocitům, je, že mu tuto kompetenci někdo odebral v dětství. Dítě se narodí jako svébytná zvídavá bytost, která se těší z každého momentu a prakticky veškerý čas tráví učením se nových věcí. Považuji proto za jeden z největších civilizačních zločinů, s jakou samozřejmostí dětem tuto autonomii odebíráme.

Když dětem od nejútlejšího věku odebereme jejich kompetence a zbavíme je práva rozhodovat o tom, co se budou kdy učit, kdy budou jíst, spát, či dokonce zda mohou jít na záchod, je to nedůstojné a v zásadě i protiústavní. Jednou z nich vyrostou dospělí lidé, které někdo systematicky odnaučil přikládat důležitost vlastním pocitům a přáním. To vše ve jménu ústavního vzdělání a slepé poslušnosti ke státnímu aparátu, bez ohledu stav, ve kterém se nachází.

Mohlo by vás zajímat:

Žijeme v úžasné době, nebuďme slepí