Knihu Čtyřhodinový pracovní týden od Tima Ferrisse asi nemusím čtenářům Kryptomagazínu představovat…

Inspirace pro home office

Ne jejím konci Ferriss řeší, co si počít s volným časem, když se člověku podaří výrazně zkrátit svou pracovní dobu. Možná, že v ní nalezneme trochu inspirace v karanténě nebo na home office. Přeci jen někomu mohli přibýt i 2 hodiny času denně, když může pracovat z domova a nemusí jezdit do práce. Kapitola nese název „Zaplňujeme prázdnotu“ a začíná vtipným vyprávěním:

„Vklopýtal jsem z ulice dlážděné velkými kostkami do lahůdek a objednal si sendvič. Už popáté jsem se díval na hodinky – bylo teprve 10:33 a já si už podvacáté kladl otázku: „Co budu ksakru dneska dělat?“ Nejlepší odpověď, na jakou jsem od rána přišel, zněla: „Dám si sendvič.“ (…)

Zbytek dne jsem strávil v mírném pomatení na cestě z muzea do botanické zahrady a zase do jiného muzea ve snaze propláchnout svoji lehce zastřenou mysl… Potřeboval jsem seznam toho, co mám udělat, abych se cítil produktivní a vymýšlel jsem si proto věci jako „dát si večeři“. Zdálo se, že můj nový život bude mnohem obtížnější, než jsem si myslel.“

Co si počít s časem?

Pokud získáme více času a peněz, než nám nedávno připadalo vůbec možné, můžeme se paradoxně cítit frustrovaní podobně jako lidé, kteří odcházejí do zasloužilého důchodu.  Najednou nevědí, co si sami se sebou počít, protože dosud většinu svého času vyplňovali prací – a tu teď nemají. Často se pak nechávají zaměstnat na poloviční úvazek, aby nějak tu prázdnotu v sobě aspoň trochu zaplnili.

Jak naložit s frustrací a prázdnotou?

Předně: je velký přepych, když něco takového musíme řešit. Přemýšlet nad tím, jak naložit s volným časem a mít při tom dostatek finančních prostředků si nemůže dovolit každý. Je to velký luxus. Takže pokora a vděčnost jsou na místě.

Ferriss dál pokračuje zajímavou myšlenkou: tím, že se zbavíme špatného (dlouhé pracovní doby), nevytvoříme automaticky dobré; vznikne vakuum. Na nás tedy je toto vakuum, ať už se jedná o celý den nebo ty dvě hodiny navíc nějak smysluplně využít a prožít.

Jak zaplnit vakuum?

Ale co to znamená smysluplně a čím to vakuum zaplnit? Obvykle se nejprve vrhneme na ty činnosti, které jsme si kvůli nedostatku času nemohli dovolit – a po nějaké době většinou zjistíme, že nás plně neuspokojují. Pokud se nám to stane, můžeme se dostat do bodu, kdy začneme přemýšlet, co vlastně pro nás má smysl. Dobré rada od Ferrise zní: zapomeňte na „měl bych“ a neztraťte se ve filosofických úvahách o smyslu života.

To se lehce řekne. Pokud jsme celý život jeli v módu „měl bych“ – měl bych umýt nádobí, měl bych být hodný, tohle bych neměl dělat apod., tak pro nás může být opravdová výzva zkoumat, co vlastně máme rádi a co nám dělá dobře.

Pozor na uvíznutí v bludném kruhu

Co se filosofických úvah a otázek typu: „Proč nejsem šťastný?“ týče, mohou se stát pastí, když se jimi zaměstnáváme stále dokolečka a tak se tyto úvahy samy o sobě stanou vlastně novou náplní našeho života, zaplníme jimi nově vzniklé časové vakuum. Mnohem smysluplnější je upřímně zkoumat, co nám dělá dobře. Tento proces často vede k tomu, že některých činností opět zanecháme, ale pokud vytrváme, mohou se nám otevřít nejedny nové dveře, co se nových možných činností týče. Nebo nové obzory v oblasti samotného vnitřního prožívání.

Univerzální řešení neexistuje

Líbí se mi, že Ferris nedává žádnou univerzálně platnou radu ve smyslu: pomáhejte druhým – a budete šťastní, i když pomoc druhým zmiňuje jako jeden z možných zdrojů našeho štěstí. Nicméně náš pocit štěstí je ryze soukromá věc a pokud bychom od někoho převzali radu, abychom pomáhali druhým, snadno by se mohlo stát, že bychom při tom byli stejně nešťastní.

Závěr

Takže asi nejlepší rada na otázku, co si počít s volným časem, je hledat, zkoumat, dívat se, co by nás mohlo naplňovat, co s námi rezonuje a zkoušet to. Nezůstávat pouze u teoretického myšlení. Přidáme-li k tomu ještě vědomí, že dostatek času je nabídka, která může být – a často také je – časově omezená, může nás to ještě o trochu více namotivovat nově získaný čas nepromarnit.