V květnu jsem obdržel zvací dopis od BUCT (Beijing University of Chemical Technology), abych se zúčastnil v červenci série přednášek na téma inovace a trendy ve vědě. Harmonogram byl nabitý, ale prostor pro cestování a volný čas zbyl také. Toho jsem mimo jiné využil k prozkoumání oblasti kryptoměn. Zajímalo mě povědomí běžných Číňanů o kryptoměnách. A jaká je možnost využití kryptoměn v každodenním životě, konkrétně v Pekingu?
Před cestou jsem si udělal lehký průzkum a například na coinatmradar.com mi to oznámilo, že žádný Bitcoin ATM v lokalitě není, u coinmap.org jsem byl úspěšnější a našel 5 míst, kde se dá platit pomocí BTC.
Z pěti míst jsou 2 cestovky – jedna z nich je pro zajímavost Koryo Tour (státní cestovka KLDR), 2 bary a 1 fotografické studio. Pro ověření jsem zkusil navštívit jeden z barů – 2nd Place, které se pyšní tím, že začali přijímat BTC v roce 2013 jako první v celé Číně!
A realita je ještě o něco lepší. Zahraniční piva si můžete vychutnat a zaplatit nejen Bitcoinem, ale i dalšími kryptoměnami.
Ovšem 5 míst, kde se dá platit kryptem je na 21,5 milionů obyvatel trochu málo. Co tedy frčí? Cash? Zapomeňte!
WeChat Pay a Alipay
I pouliční prodejci zeleniny mají na svém vozítku nalepené dva QR kódy. Jeden slouží pro WeChat Pay a druhý pro Alipay. Vše, co k tomu potřebujete je pouze mobilní internet a dostatek peněz na kartě a pak už stačí jen načíst QR kód přes scan a máte zaplaceno. Mobilní internet v Číně není problém, já měl SIM kartu s neomezeným internetem a kreditem za 170 Kč na celý měsíc. Je zajímavé zmínit, že z toho byl kredit za 135 Kč, takže neomezený internet vycházel za 35 Kč.
WeChat je sociální síť a messenger s více než 1 miliardou aktivních uživatelů po celém světě. Nejlépe se to dá přirovnat k Facebooku. WeChat navíc umožňuje platby obchodníkům nebo můžete například poslat peníze na charitu, objednat jídlo či zakoupit lístek na hromadnou dopravu.
Alipay
Čínská platební aplikace ze skupiny Alibaba je stejně rozšířená jako WeChat. Alipay se pyšní, že má širší pole působnosti. Zde je pár vybraných možností kromě běžných plateb v obchodě – online směnárna, taxi služby (Uber, DiDi), letenky a jízdenky na vlak, pronájem sportoviště, dovoz jídla, doručovací služby, dobití studentské karty atd.
Expanze Alipay
V roce 2018 šlo pomocí Alipay platit na více než 100 místech v České republice. Jde především o ulehčení plateb čínským turistům. Nejedná se pouze o večerky, pomocí Alipay se dá platit na Letišti Václava Havla v duty free zóně nebo v outletovém centru Prague The Styles Outlet.
Závěr
Většině Číňanů pojem Bitcoin není cizí. O využití plateb tuší, nicméně nevyužívají. Berou Bitcoin jako nástroj pro investice a doufají, že na něm zbohatnou. Shodují se, že s vyšší cenou Bitcoinu roste zájem o toto téma ve společnosti a Bitcoin navíc dostává více prostoru v médiích.
Stále platí fakt, že WeChat Pay a Alipay používají i důchodci, co mají mobilní telefon s připojením k internetu. V Číně není vůbec běžné u sebe nosit hotovost, ale nosí se mobilní telefon s powerbankou.
Díky, zajímavý článek, je fajn mít přehled, jak to funguje jinde 🙂
Také díky za zajímavý článek, tu obrovskou rozšířenost WeChatu a AliPay v Číně mohu potvrdit (paradoxně víc, než v Hongkongu, kde se ovšem poslední měsíce dějí vůbec zajímavé věci. Jezdím tam každý rok, a srovnání situace před 10 lety a nyní je skutečně pozoruhodné, ergo tedy tristní).
Co pro mne bylo naopak trochu “kryptozklamání”, bylo Japonsko. Udělal jsem si loni před cestou do HKG kolečko po Koreji a Japonsku (chytře naplánované tak, abych stihl i olympiádu 😉 ), a v Korei byla aspoň fajn všudypřítomná a bezproblémová akceptace (EC/MC i Visa) karet, nepletu-li se, tak hotovost (won), preventivně vytaženou na letišti v Soulu jsem vůbec nepoužil a měnil ji pak tamtéž za japonské jeny. Které už jsem tu a tam použít musel, protože řada večerek (ale třeba i automat na jízdenky u lanovky u jezera Kawaguči pod horou Fuji) měla s evropskými kartami zřetelný problém. Zaznamenal jsem pár BTC/altcoin reklam v metru (obvykle spíš pozvánky na různé konference, nežli možnost placení, ale u některých reklam to nemohu potvrdit, neb postrádaly anglické nápisy 😉 ), ale když jsem zkusmo vyslovil “Bitcoin?” u některého obchodníka, měl jsem podobný dojem, jako kdyby byl Vietnamec v pražské Sapě žádán o pašované cigarety (ne, pane, opravdu nejsem ČOIka, i kdepak 😉 ). Neumím posoudit, zda o kryptu oslovení nikdy neslyšeli, nebo jen nepobrali anglickou výslovnost slova “bitcoin” — což je samozřejmě také možné, neb v Japonsku – vzdor zdejší rozšířené představě – neumí anglicky téměř nikdo (o něco lepší je situace v Koreji, i když počet dobrovolníků na olympiádě, jenž také nevládl angličtinou, mne docela překvapil … a pochopitelně ještě o řád horší je situace v Číně). Takže pár mých drobných bitů v Myceliu v mobilu zůstalo po této japonské tour zcela nedotčeno.
Na závěr něco na odlehčenou — pokud vás baví protáčet mozkové závity neustálým přepočítáváním kurzů hromady různých kryptoměn (plus kalkulovat silnou volatilitu), bude se vám líbit v Kambodži – a to přesto, že je to skutečný středověk (přesunete-li se pak do Thajska či Vietnamu, budete mít pocit, že jste se ocitli ve Švýcarsku 🙂 ), kde je i wifina silně nadstandardní vymoženost, takže vyslovovat khmérsky “kryptoměna” jsem fakt ani nezkoušel. Ta veselá podobnost tkví v tom, že kambožská měna (lier) není směnitelná, takže pouliční prodejci čehokoliv berou obvykle jen dolary, a “pokrokové sámošky” pak mají na pokladně papírkem vylepený a neustále přeškrtávaný seznam aktuálních kurzů dolaru, eura, wonu, jenu, jüanu, bahtu… V reálu to pak vypadá tak, že prodavačka řekne cenu v lierech, vy jí vysypete nějaké dolary, eura a bahty, ona to zručně nakombinuje (kam se hrabou mixingové BTC služby 😉 ) a přeplatek vám vráti obvykle v kombinaci: Něco málo dolarů, zbytek v lierech, které pak nikde jinde nechtějí. Naštěstí je tam pro našince tak levno, že to člověka spíš pobaví, než aby se cítil ochuzen 🙂