[Politika] Turecko na hranici bankrotu – mají banky v Evropě problém?

8
turecko-vlajka

V roce 2003 se nacházela ekonomika Turecka v tristním stavu. Inflace dosáhla neuvěřitelného rozměru. To dobře ilustruje fakt, že zatímco v roce 1995 měl jeden dolar hodnotu 45 000 lir, o šest let později to bylo již 1 650 000 lir. A byl to právě rok 2003, kdy na scénu přichází Recep Tayyip Erdoğan a stává se premiérem turecké vlády.

Turecký zázrak jménem Erdogan

Pod jeho vedením byla zavedena nová měna. Té se říká druhá lira. Z bankovek zmizelo 6 nul. Erdogan od počátku své vlády tlačil na to, aby se Turecko stalo členem Evropské unie a zároveň chtěl co nejvíce otevřít turecký trh investorům ze zahraničí.

Tento Erdoganův plán zafungoval poměrně dobře. Snížení regulací a bariér uvolnilo prostor pro investice do Turecka a ve spojení s levnou pracovní silou se evropské země začaly hrnout do Turecka. Evropské banky otevřely svá vrátka pro turecké společnosti a mnoho evropských bank má velkou část svých investic právě v Turecku.

Ačkoliv Erdogan tlačil na modernizaci Turecka, stále se tvářil jako hlavní zastánce klasického rurálního života a podpory tradičních hodnot, což mu vyneslo až neuvěřitelnou popularitu. Nicméně už od počátku jeho kariéry se potýkal Erdogan s protesty většinou městské populace, protože jej podezírala, že bude chtít zrušit sekulární stát a zavést náboženskou vládu.

Hodnotná stabilita

Erdoganovi se podařilo vnést stabilitu i do nejistého politického života Turecka. Spolu s ekonomickým úspěchem mu přibyly i hlasy voličů a třikrát za sebou vyhrál parlamentní volby. Jeho strana AKP měla vždy v parlamentu většinu.

Turecko se tak posouvalo výraznými kroky k tomu stát se nejen moderní demokratickou zemí, ale zároveň i členem Evropské unie. Průměrný plat se zvýšil z 600 dolarů měsíčně na 1200 dolarů měsičně a to za pouhých deset let.

Jenže postupem času se ukázalo, že Erdogan není tak úplně spokojen s požadavky Evropské unie a ta zase na oplátku není spokojena s tím, jak k ní Erdogan přistupuje. Už tehdy bylo jasné, že Erdogan má sklony ke konzervativnímu pojetí islámu a tím vznikla i možnost, že by se z vyspělé demokratické země mohla stát budoucí teokracie.

Coup d’état

Situace v Turecku se výrazně změnila s pokusem o převrat, který měl mít za cíl svržení Erdogana. Armáda se v roce 2016 (údajně měl být mozkem operace Muhammed Fethullah Gülen) pokusila svrhnout Erdogana, který zamířil pryč od sekulárního státu.

Puč byl ovšem neúspěšný a vojáci byli zastaveni tureckými příznivci Erdogana. Ten měl být v tu dobu již mrtev, ale jak se ukázalo, o připravovaném puči věděl a uprchl z hotelu, kde zrovna byl, dříve, než jej armáda našla.

Následně začaly čistky. Zatčeny byly desetitisíce lidí po celém Turecku. Mezi nimi bylo mnoho novinářů, učitelů a také okolo 3000 soudců, čímž Erdogan v podstatě zlikvidoval během několika dní nezávislost justice. Vše ve jménu boje proti Gulenovi a jeho stoupencům.

A zde se nabízí srovnání, které známe z nacistického Německa – požár Reichstagu. Nacisti tehdy velmi chytře využili požár Říšského sněmu k likvidaci všech politických protivníků. Demokratické síly i komunisti byli potlačeni a země nastoupila cestu nemilosrdné diktatury.

Erdogan nebyl pučem nijak zasažen a věděl o něm předem. I proto tak hladce unikl pokusu o atentát. Následně využil všechny možnosti jak změnit Turecko z vyspělé demokracie na diktaturu. Nechal zavřít a odsoudit téměř všechny své protivníky, zlikvidoval nezávislé soudy, zničil i svobodná média. Erdogan díky puči získal vše, co si přál a neztratil vůbec nic.

Erdogan jako diktátor

A nyní se dostáváme k tomu, co se děje s tureckou ekonomikou. Proč se nachází turecká lira ve volném pádu? Protože ze stabilní ekonomiky a svobodné země se stala země pod téměř absolutní vládou jediného muže. Ten si v Turecku momentálně může dělat, co se mu zlíbí.

Jenže ekonomický úspěch Turecka byl v posledních letech dán primárně přílivem investic z bohatých zemí a blízké spolupráce se Západem. Diktátorské režimy ovšem nejsou dobrým místem pro investice. Je to jako u kryptoměn. Ty mají hodnotu mimo jiné v decentralizaci, což jim přidává faktor neuvěřitelné stability. V Turecku momentálně proběhla absolutní centralizace, kdy veškeré dění závisí na jediném člověkovi.

Evropa může mít díky Turecku také významné problémy, protože evropské banky půjčovaly do Turecka velké částky peněz, které ovšem Turecko při obrovské inflaci nebude schopno splácet. V roce 2016 (před pučem) stál 1 dolar přibližně 2.7 lir. V době psaní článku se cena dolaru vyšplhala na téměř 7 lir. Turecké instituce tak nebudou v podstatě schopné splácet dluhy, protože díky silné inflaci jejich měna ztrácí hodnotu.

Vypadá to, že Turecko se stane islámskou diktaturou a sekularizace bude zapomenuta. Brzy se uvidí, jestli u toho turecký stát také zkrachuje. Pro Evropu je nebezpečí, že s sebou vezme slabé italské a španělské banky, které do Turecka významně investovaly v době růstu.

Komentujte

8 Komentáře zapnuto "[Politika] Turecko na hranici bankrotu – mají banky v Evropě problém?"

avatar
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Lojza
Host

I já jsem půjčil Erdoganovi, ovšem pistoli aby se zastřelil!

Václav Šobr
Host
Jen dobře. Když banky s pěnězi takto hazardují tak si krach zaslouží… nikdy za žádných okolností by se neměl krach banky sanovat tím že se dají veřejné peníze bance jako insituci – pokud tak by stát měl odškodňovat přímo její vkladatele a to hotovostí. ale banka – to jest její vedení, zaměstnanci a akcionáři – ti by neměli dostat vůbec nic a to za žádných okolností – naopak akcionáři dané banky by se měli dostat pod exekuci (banka je jejich majetkem a z toho jsou za něj odpovědní (i tím koho vyberou do vedení) Po akcionářích kteří jsou zodpovědní třeba… Číst vice »
Jana Matesová
Host

V zájmu objektivity je nutno zdůraznit, že na tom, že se turecká ekonomika po začátku tisíciletí postavila na nohy, nemá Erdoğan téměř žádnou zásluhu! To byl výsledek tříletého záchranného plánu (uplatňovaného od roku 2001) vedeného Kemalem Dervişem, který Erdoğan po nástuou k moci už naštěstí nechal běžet a nezvrátil ho.

Zui
Host

Taky „přispívám“.
Jak je v obchodě „Místo původu Turecko“, tak
šáhnu vedle.

O dovolené u turka ani nemluvit.