Před deseti lety jsme všichni uslyšeli pár novinek o nové digitální měně Bitcoinu (BTC), jejíž cena prudce vzrostla během kyperské finanční krize. Místní úřady tehdy rozzuřily Kypřany tím, že na jejich výběry z bankomatů uvalily 10% daň, čímž nechtěně některé z nich podnítily k tomu, aby se začali zajímat o myšlenku decentralizovaných digitálních peněz.
A jak souvisí kyperská finanční krize s dnešní situací? Inu, cena Bitcoinu opět vzrostla na základě spekulací, že napětí mezi americkými a evropskými bankami otevře lidem oči, aby si uvědomili, že je tato kryptoměna na rozdíl od fiatu odolná vůči cenzuře a nemá žádného zprostředkovatele.
Pokud je však toto “kyperský okamžik” Bitcoinu, jeho kontext se od roku 2013 velmi liší. Kryptoměny jsou nyní v povědomí veřejnosti většinou zakotveny negativně, přičemž toto odvětví čelí své dosud největší zkoušce, která zahrnuje i intenzivnější boj s finančním establishmentem.
Obsah článku
Ve stínu finanční krize z let 2008 a 2009
Připomeňme si, že blockchain Bitcoinu se zrodil v chaosu finanční krize v letech 2008-2009 a Satoshi Nakamoto do něj 3. ledna 2009 vložil nesmrtelný timestamp s titulkem z London Times: “Kancléř na pokraji druhé finanční výpomoci bankám” (kancléř je britský ministr financí).
Tato finanční krize ukázala, jak naše závislost na bankách, které zajišťují peněžní a platební styk, činí celou ekonomiku zranitelnou vůči nesouladu mezi investicemi a závazky bank. Což může ohrozit jejich schopnost hradit vklady. Také ukázala, jak největší banky nestydatě využívaly svého statusu “příliš velké na to, aby mohly padnout” – představy, že je vlády vždy zachrání, aby ochránily ekonomiku – k uzavírání asymetrických rizikových sázek s vysokou návratností.
Když se v roce 2023 zhroutily tři vysoce postavené banky, stovky regionálních bank čelí znepokojivému odlivu peněz. Americký Federální rezervní systém (U.S. Federal Reserve) vytvořil nový záchranný nástroj, který má údajně hodnotu 2 bilionů dolarů. A švýcarská centrální banka zachránila Credit Suisse částkou 54 miliard dolarů, jsou ohlasy této předchozí krize velmi zřetelné. Jak by řekl Benoit Mandelbrot – historie, tak jako všechno ostatní, fraktálně fluktuuje – čas a prostor se mění. ALe struktura se opakuje.
Když se Fed a Federální komise pro pojištění vkladů (Federal Deposit Insurance Commission) na začátku roku 2023 snažily zavést plán financování , aby tisíce začínajících firem s vklady v Silicon Valley Bank vůbec dostaly mzdy, vzpomněli jsme si na 17. září 2008.
Toho dne, dva dny po pádu banky Lehman Brothers, se “zlomil vaz” Rezervnímu primárnímu fondu (Reserve Primary Fund) – který firmy používají ke správě svých hotovostních rezerv. Všichni se tehdy obávali, že selhání podobných krátkodobých fondů peněžního trhu povede k rozsáhlému chaosu v celohospodářském systému vyplácení mezd zaměstnancům a komerčním dodavatelům.
Historie se opakuje
Podobnost mezi současností a rokem 2008 není tím jediným, co je tak velmi zarážející. Je to také příčina a následek. Od selhání SVB lze totiž odvodit přímou souvislost s politikou, která byla zavedena také po zmíněné předchozí finanční krize.
V roce 2009, kdy se rozpolcená americká vláda nedokázala dohodnout na fiskálních řešeních pro oživení růstu, zahájil Fed několikaletý program kvantitativního uvolňování. Který přinesl nadbytek dolarů, díky němuž se rizikové fondy v Silicon Valley začaly hemžit penězi, které pak vkládaly do startupů.
Tyto společnosti ukládaly prostředky u SVB, která se v té době musela jevit jako velmi konzervativní investice. Peníze byly vloženy do dlouhodobých amerických státních dluhopisů a cenných papírů krytých hypotékami. Problém spočíval v tom, že v lednu 2022, když Fed konečně uznal, že jeho uvolněná měnová politika podnítila trvalou inflaci, začal agresivně zvyšovat úrokové sazby. To přivedlo trh s dluhopisy do stavu náhlého propadu a způsobilo obrovské ztráty SVB, která udělala fatální chybu, když se nezajistila proti úrokovému riziku.
Nyní, když se strach rozšířil i na menší regionální banky, vkladatelé hromadně utekli do institucí na Wall Street, které jsou příliš velké na to, aby padly (a tím se instituce ještě zvětšily). V bezprecedentní míře se tak elitní skupina bankéřů stane strážci naší ekonomiky a centralizující moc, která již nyní nese stopy nechutné přebujelosti, se tak stane ještě více centralizovanou a přebujelou.
Hledání viníka za finanční krize
Smyslem existence Bitcoinu vždy bylo, aby odstranil zprostředkovatele z plateb. Díky tomu Bitcoin pevně zakódoval měnovou politiku do předvídatelného emisního plánu. A tím nabídl alternativu k centralizovanému modelu státních fiat měn řízených centrálními bankami v koordinaci s komerčními bankami. A zmírnil tak hluboce zakořeněnou zranitelnost, kterou odhalily události z minulého týdne.
Na první pohled však tyto zprávy nebyly pro Bitcoin a zbytek kryptokomunity dobré.
Silvergate Bank, první z trojice bank, které se zhroutily, padla částečně kvůli své velké expozici vůči krachujícím kryptofirmám. To motivovalo politiky zaměřené proti kryptoprůmyslu, jako je americká senátorka Elizabeth Warrenová (D-Mass.), aby volali po tvrdých opatřeních proti tomuto odvětví. To pomohlo přiživit dopad krypta na SVB, ačkoli skutečná expozice této banky vůči kryptoprůmyslu byla proporcionálně poměrně nízká.
Vzhledem k tomu, že úřady minulý víkend zavřely také Signature Bank, dalšího kryptooblíbence, je možné dedukovat, že vláda buď záměrně, nebo nepřímo využívá svého vztahu s finančními institucemi, které mají moc toto odvětví omezit. Kryptospolečnosti, které dříve bankovaly u jedné nebo více ze tří zavřených institucí, byly opakovaně odmítnuty ze strany bankovních úředníků, přičemž se zoufale snažily otevřít své alternativní účty.
Ačkoli newyorské ministerstvo finančních služeb uvedlo, že zavření banky Signature nemá nic společného s kryptoměnami a místo toho bylo vyvoláno “krizí důvěry” v její vedení, lidé se stále diví, proč byla údajně solventní banka zavřena. Bývalý americký poslanec Barney Frank, který je nyní členem představenstva Signature, v rozhovoru pro New York Magazine spekuloval, že newyorský finanční regulátor udělal z banky “‘poster child’, které říká ‘držte se dál od krypta'”.
Později agentura Reuters uvedla, že FDIC trvá na tom, že jakýkoli potenciální kupec banky se bude muset vzdát kryptopodnikání. Regulátor však později tuto zprávu popřel.
Zařazení legálního odvětví na černou listinu tímto způsobem je nepochybním zneužitím moci ze strany vlády a finančních institucí. Ale pokud to NYDFS dělal, pravděpodobně to bylo v úzké spolupráci s federálními úřady a vedoucí představitelé kryptoprůmyslu s tím nemohou nic moc dělat.
Mezitím se do toho zapletly stablecoiny, které jsou pro směnárenské operace s fiatem na kryptoburzách nesmírně důležité. Když společnost Circle Financial oznámila, že část rezerv podporujících USDC byla uložena v bance Silicon Valley, stablecoin na krátkou dobu ztratil svou vazbu jedna ku jedné na dolar. Tato situace byla vyřešena, ale uzavření banky Signature Bank znamenalo, že společnost Circle již nemůže pro výkupy využívat svůj nepřetržitý dolarový clearingový systém Signet, což ji nutí spoléhat se výhradně na časově omezené služby BNY Mellon, gigantu z Wall Street.
Fiat vs. krypto
Bitcoin je nicméně pro tento okamžik jako stvořený. Pokud budou lidé i nadále ztrácet důvěru ve schopnost bank zajistit bezpečnost jejich peněz, narativ kolem bitcoinového self-custody modelu bude jen sílit. A bude sílit ještě více, pokud bude Fed nucen zvrátit kurz a snížit úrokové sazby, což by mohlo oslabit dolar. Pravděpodobnost této možnosti navíc ve čtvrtek ještě vzrostla v souvislosti se zprávami o nečekaném zmírnění americké inflace.
Selhání bank zdůrazňuje potřebu oddělit platby od bankovnictví s frakčními rezervami, které je náchylné ke krizím – což je přesně řešení, pro které jsou “fully reserved” stablecoiny určeny.
Vzhledem k zádrhelům stablecoinu USDC z minulého týdne bude také sílit argument pro požadavek, aby byli emitenti stablecoinů držiteli bankovních licencí s přístupem k diskontnímu oknu Fedu, namísto toho, aby své rezervy ukládali u tradičních bank.
Pokud bude tento bankovní model schválen, jak budou reagovat tradiční banky? Nebudou přece chtít, aby jim tito noví kryptohráči přebírali jejich vkladatele, superlevný zdroj financování, jejichž odchod by mohl vyvolat ještě větší bankovní krizi.
Mohly by se vlády vrátit k přímé kontrole prostřednictvím digitální měny centrální banky (CBDC)? Předpokládá se, že s CBDC mohou centrální banky uplatnit cílené diferencované úrokové sazby – včetně záporných úrokových sazeb -, aby motivovaly lidi k dalšímu ukládání úspor u tradičních bank s vyššími výnosy.
Pro vlády je však komplikovanější, že ti samí lidé by mohli úplně opustit svou národní měnu a uložit své úspory do kryptoměn, jako je Bitcoin.
Závěr – co bude dál?
Znamená to, že se Bitcoin stává skutečným konkurentem státních měn (alespoň v oboru plateb)? Ne nutně. Je sice možné, že rozvojové země, které v této nejistotě čelí odlivu peněz, budou následovat vzor Salvadoru a prohlásí Bitcoin za zákonné platidlo, ale ve větších ekonomikách pravděpodobně zůstane zakořeněno používání současných národních měn. Z technologického hlediska se musí Bitcoin jako globální platební mechanismus teprve osvědčit.
Přesto by samotná přítomnost Bitcoinu jako konkurenta mohla tlačit vlády ke změně, zejména když se různé ekonomiky – například čínská – chopí konkurenční výhody v oblasti digitalizace peněz.
Vyvažující silou v tom všem je vnímání krypta samotnou veřejností, které na tom po loňských propadech není zrovna nejlépe. Tyto události zanechaly miliony drobných investorů se ztrátami a podnítily představu komunity ovládané podvodníky bezhlavě vykřikujícími ty nejvíc trendy buzzwordy.
Peníze jsou v jádru hrou na jistotu, otázkou víry a důvěry obyvatel, kteří je používají. Je pravděpodobné, že po této bankovní krizi důvěra ve vlády a jejich bankovní partnery poklesne. Kryptoměny se však ze strany veřejnosti prozatím potýkají s ještě větším problémem v souvislosti s nedůvěrou než fiat měny.
Zatímco se tato bitva o novou definici peněz rozvíjí, je povinností členů kryptokomunity zapojit se do takového způsobu chování, které podporuje právě důvěru. Pokud se jim to podaří, budoucnost patří jim.
