Ray Dalio a změna světového řádu: Čínská cesta ke statutu supervelmoci

Dnešní článek se zaměřuje na stručný přehled čínských dějin do roku 1644, aby tak doplnil Daliův názor na zcela bezprecedentní postavení tohoto komunistického státu ve světě 21. století. Pro pochopení nedávného vývoje je tato kapitola z historie Číny podstatná.

První díl seriálu si můžete přečíst zde: Ray Dalio a změna světového řádu, druhý díl tady: Archetyp a definice pojmu velmoc, třetí díl zde: Velmoci minulé i budoucí

Čína a vývoj do roku 1644

Čína, Říše středu, Čínská Republika a dnes Čínská lidová republika byla státem, který, byť ve své době byl téměř na pokraji zájmu evropských zemí, hrál ve svém geopolitickém regionu zcela zásadní a výjimečnou roli.

Až do vyhlášení Čínské republiky v roce 1911 byla Čína císařstvím, kde vládla celá řada různých dynastií (první doložená dynastie Sia, dynastie Čou, první císařská dynastie Chan, poslední, mandžuská, dynastie Čching).

Rozvoj technických dovedností

Bylo by ovšem zásadní chybou vnímat Čínu jako zemi geograficky velkou, jinak však zcela bezvýznamnou a marginální. Zcela naopak, jednalo se o centralizovaný stát s vysoce rozvinutým zemědělstvím, státní správou i písmem. Zhruba roku 220 před naším letopočtem došlo k prudkému rozvoji technických dovedností. Připomeňme zde výrobu a používání papíru, střelného prachu, hedvábí a porcelánu. V této době byly navázány i obchodní kontakty s Římany.

Tvář státu pak zásadně poznamenalo masové přijetí buddhismu z Indie v 1. Století našeho letopočtu a konfuciánská filozofie založená na zcela jasně vytyčené hierarchii vztahů (rodina jako základ společnosti, absolutní poslušnost vůči otci a důraz na fungující a podobně jako rodina uspořádané státní zřízení).

Dlouhé dějiny plné zvratů

Dějiny Číny byly až do vzniku ČLR plné zvratů, výkyvů a pohybovaly se svým způsobem po Gaussově křivce. Takzvaný Zlatý věk (618-907), kdy byl v Číně vynalezen knihtisk a země navázala celou řadu kontaktů s jinými státy Asie (Japonsko, Vietnam) byly vystřídán dobou fragmentace a válek a ty zase v své době nahradily obrovské úspěchy, které země zažívala za vlády dynastie Sung (960-1279).

Právě tehdy došlo k masovému zakládání manufaktur a rozvoji obchodu, peněžního hospodářství a také například farmakologie. Všechny tyto úspěchy pak nahradila krutovláda Mongolů ustavená chánem Kublajem (definitivně v roce 1279), zmiňme zde, že to byl právě Kublaj, který dnešní Peking ustanovil hlavním městem říše a právě na jeho dvoře pobýval v letech 1275-1292 benátský kupec a cestovatel Marco Polo (pro podrobnější informace lze doporučit jeho knihu Milion).

Dynastie Ming a příchod barbarů

Častá povstání proti mongolské nadvládě nakonec vedla k jejich vyhnání a nastolení nové, domácí dynastie Ming (1368-1644). A byla to právě tato dynastie, které se musela vypořádat s rostoucím tlakem západních barbarů (tak byli v Číně a Japonsku nazýváni Evropané). Jako první se u čínských břehů objevovaly lodě portugalské, ty nejčastěji připlouvaly z Indie (námořní cesta do ní byla objevena roku 1498 kapitánem Vascem da Gammou) a z Moluk (tzv. Ostrovy koření, kde se velkém pěstoval hřebíček, jehož cena na evropských trzích byla závratná, 1 kilogram se prodával až za 7 gramů zlata).

Portugalci a propad za vlády dynastie Čhing

Portugalci získali značné koncese v přístavu Macao (součástí Číny se město stalo až roku 1999) a spolu s nimi do země přicházeli první misionáři, šířící křesťanství. Naneštěstí v této, pro Čínu kritické době, kdy docházelo k navazování obchodních kontaktů se Západem (tzv. Kolumbovská výměna), se díky celé řadě nepříznivých okolností (epidemie, pokles výnosů zemědělství, nástup malé doby ledové) postavení dynastie Ming stalo neudržitelným a za vlády dynastie Čhing (mandžuská dynastie) došlo zásadní historické proměně země, která se postupně stala pouhou loutkou v rukách tehdejších světových velmocí.

Těmto událostem se bude věnovat můj další článek.