Pro důkladnější pochopení Daliových myšlenek je nutné jako první věc objasnit jeho chápání takzvaného archetypu.
První díl seriálu si můžete přečíst zde: Ray Dalio a změna světového řádu
Archetyp podle Dalia
Archetyp znamená v Daliově pojetí dojít studiem maximálního množství nejdůležitějších případů výskytu určité věci k pochopení jejich jednotného vnitřního vzorce, který se pak dá třeba i zpětně aplikovat jako prazdroj či prapůvodní hybatel, který dané případy, skutečnosti, či chcete-li kauzy, uvádí do pohybu.
Příčina – Důsledek
Pokud tedy objevíme Archetyp, lze sledovat vztah Příčina – Důsledek přímo. Archetyp nám umožní oddělit podstatné části zkoumaného jevu od jiných, pro naše potřeby marginálních. Jde svým způsobem o kvalifikovaný a podložený odhad budoucího vývoje (pokud nastane příčina X, dá se odhadnout, že dojde k důsledku Y).
Procesy se opakují
Budeme-li tedy uvažovat tímto způsobem, lze tvrdit, že historie, či lépe řečeno, určité historické procesy se v různých obměnách opakují. Dalio takto zkoumá vzestup a pád, dle jeho názoru zásadních světových impérií a snaží se tak čtenáře přivést k tomu, aby lépe porozuměl v současnosti probíhajícím jevům, protože se všechny v různých podobách již v historii objevily. V tomto článku si představíme první princip (základní myšlenkové východisko) se kterým Dalio pracuje a který si dovolím doplnit, případně komentovat.
Historické velmoci
Dalio se zabývá těmito státy: Nizozemí, Velká Británie, Spojené státy americké, Německo, Francie, Rusko, Indie, Japonsko a Čína. Pro doplnění historického kontextu bychom mohli seznam doplnit ještě o Španělsko a Švédsko.
Proč zrovna tyto státy? Domnívám se, že odpověď se skrývá v možnosti označit tyto státy v určité době jejich historického vývoje za velmoci. Jde o označení moderní, které se začalo používat až po Vídeňském kongresu (1814-1815) a které označuje stát, který má rozhodující vliv na mezinárodní vztahy. Tento vliv může být hospodářský, vojenský, diplomatický nebo kulturní, může také jít o kombinaci několika vlivů. Stát chápaný jako velmoc má také možnost vykonávat nikým neomezovanou zahraniční politiku.
Všechny Daliem zmíněné a mnou doplněné státy definici velmoci splňovaly, nebo splňují. V rámci lepšího pochopení námi sledovaných historických procesů by bylo dobré se na ně, alespoň ve stručnosti podívat. Protože rozsah článku jen stěží umožní představit všechny státy najednou, začněme prvními třemi na Daliově seznamu.
Nizozemí
Nizozemí, či přesněji Republika spojených nizozemských provincií, která existovala v letech 1581-1795 byla v průběhu 17. století zcela jistě ekonomickou velmocí a zajišťovala téměř polovinu světového obchodu. Její kolonie (Nový Amsterdam, Nizozemské Antily, Tobago, Kapská kolonie, Cejlon, Maledivy, Moluky a další), které byly ve správě specializovaných obchodních společností (nizozemská Východoindická společnost), zajišťovaly republice zcela jistě velmi významný hospodářský vliv.
Velká Británie
Velká Británie je zemí, která základy svého velmocenského vlivu položila za vlády královny Alžběty I. (1533-1603), se v průběhu svého vývoje stala koloniální velmocí číslo jedna. V době vlády královny Viktorie (vládla v letech 1837-1901) zabíralo Britské impérium čtvrtinu rozlohy světové souše a až do svého rozpadu po Druhé světové válce zcela dokonale splňovalo definici světové velmoci.
Spojené státy
Nástupcem Britského impéria a světovou supervelmocí se staly Spojené státy americké. V případě USA však nelze mluvit o koloniích v pravém slova smyslu, šlo o protektoráty (Portoriko, Filipíny, Samoa, pásmo průplavu v Panamě). Svou cestu k postavení supervelmoci USA nastoupily před první světovou válkou a jejich hvězdnou hodinu pak byla konfrontace se SSSR v době Studené války.
Závěr
V příštím dílu se podíváme na historické souvislosti hospodářských krizí.
Skvělé téma. Těším se na další pokračování. Díky. 🙂