Sander Wuyts, student belgické University of Antwerp, má velmi dobrý důvod k pořádné oslavě. Povedlo se mu totiž rozšifrovat kód ukrytý ve vláknech DNA, za což byl odměněn jedním Bitcoinem.
Britský profesor Nick Goldman apeloval v roce 2015 na Světovém ekonomickém fóru v Davosu na vědce, aby prostřednictvím výzvy odhalili, jaké informace se skrývají ve vláknech DNA (nukleová kyselina, která předurčuje vývoj a vlastnosti jednoho každého organismu). Tyto informace jim poté poskytly návod, jak získat odměnu, kterou byl jeden Bitcoin.
Ačkoliv měla být výzva ukončena až nyní po celých třech letech, vítěz Sander Wyuts se do ní zapojil teprve na konci roku 2017. K odhalení informací vedoucích k odměně složil Wyuts malý tým, se kterým se následně zúčastnili DNA „hackatonu“ s pomocí čtečky DNA (DNA sequencer).
Následně rozlouskli kód v DNA, skrývající logo Evropského institutu pro bioniformatiku (EBI), obrázek irského spisovatele Jamese Joyce a také informace o tom, jak mohou získat odměnu.
DNA a uchovávání dat
Profesor Goldman tvrdí, že ve velmi malém řetězci DNA lze uchovávat obrovské množství dat. Možná se ptáte, jak velké množství? Goldman uvádí:
“Přibližně 215 milionů gigabajtů, a to v pouhém jednom gramu DNA.”
Ačkoliv se může zdát, že se jedná o science fiction, faktem je, že podobný výzkum na téma DNA a uchovávání dat byl proveden již v polovině 60. let minulého století, kdy vědec Mikhail Neiman publikoval své první nápady.
Výherce neví, zda Bitcoin prodat
Wuyts se zatím nerozhodl, jak se svou výhrou naloží. Vzhledem k nestálé hodnotě Bitcoinu na začátku tohoto roku se mu však nemůže nikdo divit.
Wuyts prozradil, že prozatím využije část svého výdělku na oslavu s jeho kolegy a část na budoucí výzkumy. Ačkoliv byl ze začátku pesimistický, nyní věří, že řetězce DNA se v budoucnu mohou stát věrohodným způsobem uchovávání dat.
Co bude dál?
Budoucnost v uchovávání dat pomocí DNA se zdá být velice slibná, avšak ještě nějakou dobu nám nejspíše budou muset postačit standardní pevné disky. Zatímco pomocí dnešních technologií lze dekódováním DNA zpracovat během jedné vteřiny pouze pár stovek bajtů, průměrný pevný disk zpracuje za stejnou dobu data o objemu až několik miliónů bajtů.
Na druhou stranu, jednou z výhod v uchovávání dat pomocí DNA oproti tradičním pevným diskům je dlouhověkost – DNA totiž vydrží až dva tisíce let, zatímco pevný disk lze po pár letech vyhodit.
Tak jako tak, vypadá to, že programátoři možná někdy budou vytvářet umělé blockchainy na přírodních řetězcích. Stará dobrá deoxyribonukleová kyselina…
