Mindfulness aneb jak na snížení stresu – 3. díl

V prvním dílu jste se mohli dočíst, co je koncept tzv. mindfulness a jak funguje. Ve druhém dílu jste se seznámili se základními principy a praktickými tipy. V posledním dílu se podíváme na další podpůrné nástroje pro praxi mindfulness meditace.

3. Mysl začátečníka

„Bohatství prožitku přítomného okamžiku je bohatstvím samotného života.“

Kabat-Zin píše: „…nedaří se nám pochopit mimořádnost běžného. Máme-li spatřit bohatství současného okamžiku, potřebujeme mysl, která je ochotna vidět všechno tak, jako by to bylo poprvé.“ Většinou se náš proces vnímání děje prostřednictvím pojmenovávání a hodnocení. Tak se z přítomnosti dostáváme do mysli. Samozřejmě, že mysl potřebujeme, abychom pracovali a nějak fungovali ve světě; ani tenhle text by nemohl vznikat bez myšlení, ale je rozdíl mezi tím, když máme myšlení jako možnost a tím, když v něm jsme pohlceni natolik, že nám mysl myslí tak nějak „bez nás“. Je rozdíl, pokud myslíme, protože potřebujeme myslet a tím, když ze zvyku škatulkujeme a hodnotíme.

Jako experiment můžeme zkusit prozkoumat naše setkání s někým známým, až jej příště uvidíme. Vidíme ho takového, jaký skutečně je nebo ho vidíme jako to, co si o něm myslíme?

4. Důvěra

„Je důležité, abyste byli otevření a vnímaví k tomu, co se můžete naučit z jiných zdrojů, ale nakonec stále musíte žít svůj vlastní život.“

Důvěru Jon Kabat-Zin používá ve smyslu sebedůvěry a v duchu jednoho z klíčových postulátů NLP, který říká, že každý máme v sobě dostatek zdrojů k řešení svých problémů. To neznamená, že bychom se nemohli inspirovat od druhých, ale – jak říkají i buddhisté – naši buddhovskou podstatu, naši základní moudrost za nás nikdo neobjeví 

5. Neusilování

„S trpělivostí a pravidelnou praxí proběhne posun směrem k vašim cílům sám o sobě. Tento pohyb se stává rozvojem, který vyzýváte k tomu, aby ve vás proběhl.“

Neusilování je možná trochu problematický pojem. Vyžaduje meditace úsilí? Ano. Ale je to jiné úsilí než to, které používáme k dosahování cílů v čase. Jon Kabat-Zin na své stresové klinice s cíli svých pacientů postupoval tak, že jim nejprve radil, aby si určili 3 cíle, na nichž chtějí pracovat – a pak jim řekl, ať na ně zapomenou a prostě prováděli meditační instrukce. Většina jeho pacientů měla zdravotní problémy, se kterými se potýkali už roky. To, co Kabat-Zin se svými svěřenci dělal, bylo, že je vedl k většímu přijetí sebe sama. V tomto smyslu by snažit se např. zbavit bolesti nebo úzkosti znamenalo, že člověk sám sebe nepřijímá takového, jaký je, což mu – paradoxně – zabraňuje posunout se. Nejde o to do nekonečna prožívat bolest nebo úzkost, ale mít k ní zkoumavý, zvídavý a přijímající postoj. Právě takový přístup kultivuje všímavost. Tím, že k něčemu zaujímáme všímavý postoj, znamená to, že jsme nad tím nebo za tím, chcete-li, nejsme tím. Právě zde nastává proces léčení. Jako kdybychom byli rodičem a naše bolest dítětem. Dítě se potřebuje cítit přijímané takové jaké je, ale přijímání neznamená, že rezignujeme na jeho výchovu. Díky přijímání můžeme vidět situaci takovou, jaká skutečně je a volit takové výchovné prostředky, aby z našeho dítěte nevyrostl zlý člověk.

6. Přijímání

„Přijímání znamená vidět věci takové, jaké v současnosti jsou.“

Přijímání neznamená, že musíme mít všechno rádi a rezignovat, protože to tak „má být“. Neznamená to, že bychom měli přestat se snažit osvobodit od svých sebedestruktivních návyků nebo tolerovat bezpráví. Přijímání je možná podobně rozporuplné slovo jako „neúsilí“ v souvislosti s meditací. Možná by bylo vhodnější používat slovo „neutíkání“ – neutíkáme od svých emocí, ale jsme s nimi a ony se už pouze tím, že s nimi dokážeme být v kontaktu, který nehodnotí, mění.

Pokud máme například nadváhu a stydíme se za své tělo, nemá cenu čekat, až budeme vážit tolik, kolik si myslíme, že bychom měli vážit. Můžeme si uvědomit, že je v pořádku milovat se i s takovou váhou, jakou máme teď, protože teď je jediný čas, kdy se opravdu můžeme milovat.

7. Pouštění

„Když pozorujeme svou mysl, jak uchopuje a odmítá, záměrně si připomínáme, že máme tyto impulzy pustit, prostě proto, abychom viděli, co se stane, když to uděláme.“

Proces pouštění se velmi pěkně ukazuje na indickém příběhu chytání opic. Existuje prý způsob lovu, ve kterém lovci dají banán do nádoby, která má hrdlo akorát tak široké, aby jím opice protáhla ruku. Když opice prostrčí ruku hrdlem, aby si vzala banán, musí ho pustit, aby mohla vytáhnout ruku ven. Většina opic ho nepustí 

Podobně to vypadá i s námi. Když začneme dávat pozor na své vnitřní prožívání, časem objevíme, že existují jisté myšlenky, pocity a situace, kterých se naše mysl chce držet. Kupodivu to bývají i myšlenky a pocity, které nám způsobují utrpení.

Pokud nám dělá potíže pustit se něčeho, co se naší mysli drží velmi pevně, můžeme nasměrovat svou pozornost na to, jaký z toho „držení“ máme pocit. Můžeme se stát odborníky na své vlastní ulpívání, ať už lpíme na čemkoliv. Jsme-li ochotni dívat se na to, jakým způsobem se něčeho držíme, můžeme spatřit nakonec mnoho z prožitku opaku. Ať už jsme při pouštění úspěšní nebo ne, bdělá pozornost nás učí stále, když jsme ochotni se dívat a „naslouchat“.

Slovo závěrem

Tato série článků byla jakýmsi krátkým úvodem do mindfulness meditace. Osobně zastávám přesvědčení, že je lepší kapka praxe než tuna teorie. Takže pokud někoho tento exkurs zaujal, vzhůru do praxe!

Zdroje:

Jon Kabat-Zinn: Život samá pohroma

Poznámky z 8 týdenního mindfulness výcviku