Určitě jste slyšeli jak pojem informace tak i hmota, někteří nejspíše slyšeli i o temné hmotě („dark matter“). O temné hmotě koluje mnoho hypotéz, nicméně nikdy nebyla dokázána její existence. Výzkum trvá již přes 60 let a zatím žádný z pokusů nebyl úspěšný. Nicméně, pozornost směřuje k informaci. Mohla by informace být nějakou formou hmoty?
Objev na základě nesrovnalosti
Pomocí pohybů hvězd můžeme zjistit, kolik hmoty je ve vesmíru. Ve 20. letech 20. století fyzikové, kteří se o to pokoušeli, objevili nesrovnalosti a dospěli k závěru, že ve vesmíru musí být více hmoty, než je zjistitelné.
V roce 1933 začal švýcarský astronom Fritz Zwicky, když sledoval pohyb galaxií, přemýšlet, co je drží pohromadě. Nebylo tam totiž dost hmoty, aby se galaxie “nerozpadly”. Zwicky přišel s hypotézou, že nějaký druh temné hmoty zajišťuje soudržnost. Hypotéza byla pro nedostatek důkazů odmítnuta.
V roce 1968, učinila astronomka Vera Rubin podobný objev. Studovala galaxii Andromeda na observatoři Kitt Peak v horách jižní Arizony. Narazila tam na něco, co ji zmátlo. Rubin zkoumala rotační křivku nebo rychlost, jakou se otáčí hvězdy kolem středu galaxie. A přišla na to, že hvězdy na vnějších okrajích se pohybují přesně stejnou rychlostí jako hvězdy ve vnitřním prostoru, což porušuje Newtonovy zákony pohybu. To znamenalo, že v galaxii bylo více hmoty, než bylo zjistitelné. Její děrné štítky (pro mladší ročníky, používané dříve pro prgramování prvních počítačů) jsou dnes považovány za první důkaz existence temné hmoty.
Během 70. let bylo studováno mnoho dalších galaxií. V každém případě byl pozorován stejný jev. Dnes se předpokládá, že temná hmota zahrnuje až 27 % celého vesmíru.
Místo temné hmoty informace
Hypotéz o tom, co je temná hmota, je mnoho. Jeden teoretický fyzik navrhuje ještě radikálnější představu. Co když temná hmota vůbec neexistovala? Dr. Melvin Vopson z University of Portsmouth ve Velké Británii má hypotézu, kterou nazývá masově-energeticko-informační ekvivalence. Uvádí, že informace je základním stavebním kamenem vesmíru a má hmotnost. Ta odpovídá za chybějící hmotu v galaxiích, čímž zcela eliminuje hypotézu temné hmoty.
Nejedná se však o novou myšlenku. S teorií klasických informací přišel Claude Elwoon Shannon, neboli “otec digitálního věku” a sice v polovině 20. století. Mimo jiné přišel na to, že na návrh elektrických systémů lze použít matematiku.
Informace – základní jednotka vesmíru
A nejen to, energie má hmotnost, to tvrdí Vopson. Na podporu tohoto tvrzení sjednocuje a koordinuje speciální teorii relativity s Landauerovým principem (pojmenováno po Rolfovi Landauerovi – který v roce 1961 předpověděl, že vymazání jakéhokoliv množství informace uvolní teplo, což údajně vypočítal). Nicméně stále nemáme nic, co by mohlo přesně informace měřit. Takový přístroj by se jmenoval interferometr. V momentální době je v procesu žádost o grant na navržení takového ultracitlivého přístroje.
Závěr
Představa, že informace bude mnohem důležitější než jen matematická veličina (nebo pouze slovo), dokáže zbourat vše, co jako obyčejní lidé o vesmíru víme. Tím pádem kryptoměny budou také hmotné. A to zní skvěle!
Tak po přečtení tohoto článku mám pocit jako když (jak praví klasik), „jednomu z nás dvou tu přeskočilo v hlavě“ 😀
A právě proto má i myšlenka hmotnost. Jakmile získá elektron hybnost, má také hmotnost. A čím více to tak „přeskakuje“ v hlavě, tím je hmotnost myšlení větší. Nicméně tu energii je potřeba někde vzít. Ikdyž… Možná prostě vznikne nová. Vlivem kvantového tunelování, při kterém jsou částice schopné přiblížit se k sobě až na takovou úroveň, kdy skutečně dojde k chybě v matrixu (v jeho rozlišení) a je do systému vložena energie nová, která do té doby neexistovala. A tedy nemusí platit ani pro nás tak pochopitelný a přirozený zákon zachování energie. Alespoň tak nemusíme bádat nad tím, kde se všechna ta energie vzala. Vesmír tedy nemusí zaniknout velkým zhroucením, ale naopak paradoxně pokračovat velkým třeskem. 🙂
Na výroky o porušení zakona o zachování energie, bych byl velice opatrný.
Však to není o tom, že to tak je, ale mohlo by i na tom něco být. Před lety (myslím 2014) jsem si naprogramoval bezkolizní gravitační systém, ve kterém jsem mimo jiné měřil vnitřní energii na základě hybnosti těles. Bez nějakého účelu – prostě sranda. Zajímalo mě hlavně, jak bude znít zvuk ze součtů X, Y a Z souřadnic všech prvků. Nicméně objevil jsem přitom něco, co mě velmi překvapilo. Pokud tento vesmír běžel dostatečně dlouho, začala v něm přibývat energie. Docela mi trvalo, než jsem přišel na to, že tento nárůst energie způsobovala chyba ve 64b rozlišení čísla s desetinnou čárkou. Prostě chyba procesoru. V kolizním systému bych to nikdy nedokázal změřit, protože by se prvky k sobě nedostávaly dostatečně blízko. Takže… Je to samozřejmě fantasmagorie, ale z toho důvodu mě tahle myšlenka baví… Ovšem je tam předpoklad, že život existuje skutečně v matrixu. Jako v počítačové simulaci, která má určitě rozlišení.
Ha ha… dobrý! 🙂
Ale tak trocha nadhledu by neškodila. Robovy úvahy jsou docela vtipné a zajímavé. Je třeba si uvědomit, že každý fyzikální zákon platí neomezeně jen do té doby, dokud není zpochybněn. Zákon o zachování energie je jistě platný, ale nemusí být jisté že tomu tak bude vždy a za všech okolností.. 🙂
Perfektní závěr, Pietro, a díky! Jak jsem psal, je to fantasmagorie a asi bych se o zákonu zachování energie nechtěl veřejně přít. To akorát já jsem starej konspirátor, tak mě baví takové podivnosti. A obzvlášť, když k nim dojdu skrze vlastní „nezpochybnitelné“ měření. Sám těm podivnostem samozřejmě věřím. Kdyby se náhodou ukázalo, že na tom něco je (samozřejmě pouze v jisté době a za určitých okolností), budu moci použít větu: „Vidíte, já to říkal!“ 🙂