Vstupujeme do pátého týdne konfliktu mezi Íránem, USA a Izraelem. Nyní je zřejmé, že původní odhadovaná spodní hranice délky konfliktu,stanovená na čtyři týdny, nebyla dodržena. S největší pravděpodobností se navíc podaří překročit i horní hranici šesti týdnů.

Akciové trhy byly dosud velmi optimistické a jejich propad zůstával od začátku vojenské operace relativně mírný. Nyní se však zásadně mění očekávání ohledně trvání celého střetu. Ukazuje se, že vysoké ceny ropy, a to nejen jí samotné, nýbrž i zemního plynu, močoviny, hélia a posléze rovněž hnojiv, se brzy začnou projevovat v růstu inflace.

Řada států již navíc vyhlásila určitá energetická omezení. Ta budou mít bezprostřední dopad na hrubý domácí produkt daných zemí, neboť ekonomika není v podstatě nic jiného než přetvořená energie.

Posledním dopadem, jenž se již jasně profiluje, je snaha států kompenzovat následky ropného šoku. Neočekávaně vyšší výdaje se negativně projeví ve státních rozpočtech, přičemž tyto deficity se následně pomalu, ale jistě propíšou na dluhopisový trh.

Hospodářská krize tak nezadržitelně klepe na dveře. Vše bude záležet pouze na tom, jak dlouho tato situace potrvá, což v tuto chvíli nikdo neví. Zatím jediné, co můžeme s jistotou říci, je to, že konflikt potrvá déle, než se čekalo.

Iluze stability a tržní manipulace

Akciový trh si tuto realitu dříve či později uvědomí. Kumulace nevyřešených problémů vede burzu zcela nevyhnutelně do hlubší korekce a každým dnem roste hrozba, že toto uvědomění přinese opravdové vystřízlivění. Jako třešničku na dortu lze v této situaci zmínit manipulaci trhem, k níž došlo hned v pondělí.

Donald Trump tehdy jediným příspěvkem o údajných „produktivních rozhovorech“ s Íránem dokázal během několika minut uměle nafouknout hodnotu indexu S&P 500 o dva biliony dolarů a zároveň srazit ceny ropy.

O necelou půlhodinu později, když Írán jakýkoliv diplomatický kontakt rezolutně popřel, se trh v rámci obřího propadu zřítil zpět. Během jediné hodiny tak tržní kapitalizace zaznamenala extrémní výkyv v hodnotě tří bilionů dolarů. Když k tomu připočteme masivní a podezřele přesně načasovaný nákup futures kontraktů za 1,5 miliardy dolarů těsně před zveřejněním zprávy, je zřejmé, že fenomén takzvaných „TACO traderů“ už dávno přesáhl hranice burzovního vtipu.

Stal se z něj nebezpečný hazard s globální ekonomikou, v němž politická prohlášení slouží jako nástroj pro okamžitý zisk na úkor dlouhodobé stability.

Kritické hranice: Ropa

Z dosavadního chování americké administrativy můžeme jasně vypozorovat dvě kritické hranice. Tou první je cena ropy. Jakmile se cena černého zlata přehoupne přes 110 dolarů za barel, Trump se vždy snaží trhy uklidnit. Typickým příkladem budiž jeho nedávný výrok o „daru obrovské hodnoty“ ze strany Íránu. Po dnech rostoucího napětí prohlásil, že Teherán umožnil volný průjezd deseti ropným tankerům, což interpretoval jako snahu Íránu konflikt ukončit.

Realita však byla mnohem prozaičtější: propuštěné lodě pluly pod pákistánskou vlajkou a ze strany Íránu šlo primárně o pragmatické gesto vůči Islámábádu, který v konfliktu funguje jako diplomatický zprostředkovatel.

Skutečnost, že Trump tuto běžnou regionální úlitbu, představující navíc zhruba jen jeden den běžného provozu v Hormuzském průlivu, zveličil do podoby strategického průlomu, jen dokazuje, jak moc potřebuje verbální intervence k tlumení paniky na trzích. Reálné nástroje mu totiž očividně docházejí.

Kritické hranice: Státní dluhopisy

Druhou kritickou hranicí, a z pohledu Bílého domu možná ještě hrozivější než drahá ropa, jsou výnosy na amerických státních dluhopisech. Jakmile se výnos u třicetiletých bondů přiblížil ke kritické hranici pěti procent, následoval okamžitý Trumpův názorový obrat a další snaha trhy uklidnit.

Rostoucí výnosy na dluhopisech představují pro současnou administrativu obrovský problém. Nejde přitom ani tak o samotnou výši celkového státního dluhu, který tento měsíc prolomil astronomickou hranici 39 bilionů dolarů. Mnohem ničivější jsou bezprostřední dopady těchto výnosů na reálnou ekonomiku. Jsou to totiž právě vládní dluhopisy, od nichž se odvíjí cena amerických hypoték.

Realitní trh již několik let prochází těžkou zkouškou v podobě vysokých úrokových sazeb a další zdražování úvěrů na bydlení by pro něj mohlo znamenat ránu z milosti. Běžným americkým domácnostem se tak skokově prodražuje život.

Když k této rovnici přičteme rostoucí ceny benzinu u čerpacích stanic a fakt, že americký spotřebitel je zvyklý financovat svůj životní styl na dluh (například přes kreditní karty), vzniká vysoce toxický mix. Ochota a schopnost Američanů utrácet velmi brzy narazí na svůj strop. A jelikož právě spotřeba táhne americkou ekonomiku, tento náraz by se nevyhnutelně a tvrdě propsal do propadu celého akciového trhu.

Dalším bezprostředním rizikem je scénář nápadně připomínající nedávnou krizi regionálních bank. Růst výnosů státních dluhopisů totiž automaticky a nevyhnutelně znamená pokles tržní ceny těch dříve vydaných. Problém spočívá v tom, že americké banky ve velkém využívají tyto dluhopisy jako bezpečná aktiva a zástavy. Jakmile se hodnota těchto portfolií propadne, bankovní sektor má zaděláno na vážné problémy s likviditou.

Jak se zachová Fed?

Závěrem zbývá zmínit ještě jednu relativní drobnost, a sice měnovou politiku. Už nyní je zřejmé, že v tomto inflačním a dluhovém kontextu bude snižování úrokových sazeb nesmírně obtížné. Nový guvernér Fedu se sice může pokusit srazit sazby takříkajíc na sílu, aby vyhověl vůli amerického prezidenta, to by však na trzích vyvolalo doslova šok a podkopalo by to důvěru v nezávislost centrální banky. S největší pravděpodobností tak v letošním roce bude jakékoliv snižování sazeb politicky i ekonomicky neprůchodné.

Jakmile se tato realita definitivně potvrdí, trhy mohou schytat mimořádně těžkou ránu. Zklamání zaceněných očekávání investorů totiž bývá často daleko ničivější, než když trh zasáhne reálná nečekaná událost. Očekávání jsou naprostým klíčem k pochopení burzovní psychologie, neboť právě ona dokážou spolehlivě zbořit jakékoliv racionální fungování trhů.

Riziko pozemní operace

Vzhledem k výše popsanému zůstává situace i nadále více než nepřehledná. Bílý dům hraje na obě strany. Navenek neustále hovoří o brzkém uzavření mírové dohody, íránský režim však jakékoliv sbližování popírá. Mírová dohoda by samozřejmě umožnila celý konflikt ukončit a trhy by si oddechly. Zároveň však Spojené státy stahují své vojáky na Blízký východ a čím dál častěji se mluví o pozemní operaci.

Pokud by k ní došlo, znamenalo by to další zhoršení tržní situace. V první chvíli by trhy mohly reagovat opět silně negativně, přičemž cena ropy by snadno vystřelila nad 150 dolarů za barel. Z tohoto důvodu se jeví jako vysoce logické, že by k zahájení operace muselo dojít během víkendu.

Rozhodujícím faktorem by přirozeně byla její délka. Přestože íránský režim velmi dobře odolává a neustále inkasuje tvrdé údery, jeho nezpochybnitelnou výhodou zůstává fakt, že tamní populace je na podobný vývoj víceméně zvyklá. Nelze ovšem vyloučit ani pád samotného režimu. Odhadnout úspěšnost případné vojenské operace je tedy nesmírně obtížné. V každém případě by její spuštění vyvolalo na akciových trzích masivní výprodeje.

Vzhledem k tomu, že se na mnoha trzích pomalu, ale jistě blížíme k technickým supportům, jejichž prolomení reálně hrozí, s velkou pravděpodobností bychom se stali svědky prodejní paniky. Pro takový scénář je vždy klíčové disponovat připravenou hotovostí k výhodným nákupům.

Akciové indexy: Znovu velmi složitý týden

Akciové trhy zažívají extrémně volatilní období. Jak již bylo zmíněno, lví podíl na tom nese především Donald Trump, který se svými překvapivými prohlášeními snaží odvrátit sestupnou tendenci akciových trhů. Investor, jenž dokáže tyto verbální intervence správně načasovat, si může přijít na velmi atraktivní zisky.

Zřetelně se to ukazuje na výkonnosti světových indexů. Japonský index Nikkei za uplynulý týden přidal dokonce 4,26 %, což představuje vynikající výsledek. Japonská burza však uzavřela svou poslední obchodní seanci v noci ze čtvrtka na pátek, kdy se ještě obchodovalo v euforii z domněle blížící se dohody s Íránem.

Západní páteční seanci, během níž se trhy dostaly pod tlak po zjištění, že konflikt bude zdlouhavý a ve hře zůstává pozemní invaze, již asijské trhy nezažily. Čínské indexy v týdenním vyjádření naopak oslabily. Burza v Šanghaji odepsala 1,1 % a hongkongský Hang Seng ztratil 1,29 %.

Evropské burzy si rovněž prošly mimořádně volatilním týdnem, vyšly z něj ovšem relativně úspěšně. Pouze německý DAX skončil v červených číslech se ztrátou 0,35 %. Francouzskému indexu CAC 40 se naopak podařilo udržet v zelených číslech a posílil o 0,47 %. Londýnská burza si za uplynulý týden připsala dokonce zisk 0,49 %. Vzhledem k přetrvávající energetické krizi, v níž se Evropa nachází, lze tento vývoj označit bezmála za zázrak.

Technologický sektor pod palbou

Nebyla to však pouze válka v Íránu, co dostalo americké akcie pod tlak. Prestižní skupině takzvané velkolepé sedmičky (Magnificent Seven) se letos zkrátka nedaří. Až dosud negativnímu sentimentu poměrně zdatně odolávala společnost Meta, avšak ani pro ni nešlo o nikterak slavný týden.

Ve středu 25. března 2026 rozhodla porota o tom, že Meta (spolu s Googlem a jeho platformou YouTube) nese zodpovědnost za poškození duševního zdraví mladé ženy. Porota uznala, že platformy jako Instagram byly záměrně navrženy tak, aby u dětí a mladistvých vyvolávaly závislost, a to například prostřednictvím nekonečného scrollování a úprav algoritmů.

Meta má za toto provinění zaplatit odškodné ve výši 4,2 milionu dolarů. Nyní se tak na trzích intenzivně debatuje o reálné hrozbě laviny podobných žalob. Ty by ve finále mohly Metu i další technologické giganty donutit k zásadní úpravě reklamních algoritmů, jež jsou primárně založeny na maximalizaci udržení divákovy pozornosti.

V kombinaci s blízkovýchodním konfliktem a touto soudní prohrou oslabil technologický index Nasdaq o více než 3,23 %. O něco lépe dopadl širší index S&P 500, který odepsal 2,12 %. V této konstelaci se relativně nejlépe dařilo průmyslovému indexu Dow Jones, jenž klesl pouze o 0,9 %.

Kryptoměny: Oslabení bitcoinu a pád Circle

V době psaní tohoto textu dosahovala cena bitcoinu 66 350 dolarů za minci. V týdenním vyjádření to znamená pokles o 5,98 %. Bitcoin tak prodloužil sérii svých propadů již na dva týdny. Od svého březnového maxima ve výši 76 000 dolarů, kterého dosáhl 17. března, odepsal již přes 12 %. Můžeme tedy s klidem konstatovat, že pokus o změnu dlouhodobého trendu u bitcoinu selhal a tato kryptoměna i nadále zůstává v dlouhodobém medvědím trendu.

Jak už to tak bývá, nezdařený pokus o průlom do vyšších pater je vždy doprovázen zklamáním. Jakmile bylo zřejmé, že bitcoin nepřekoná hranici 80 000 dolarů, začaly se objevovat zprávy, které se tentokrát předháněly v odhadech, kam až se jeho cena propadne.

Zatím se ukazuje, že klíčovou zůstává hladina 65 500 dolarů. Pokud by v dohledné době došlo k jejímu prolomení, trh by s největší pravděpodobností znovu otestoval letošní minimum na úrovni 62 800 dolarů. Osobně tuto hranici považuji za velmi atraktivní pro dlouhodobé investory. Dno se samozřejmě může vytvořit až mnohem později. Kdo však praktikuje strategii pravidelného investování (DCA), může bez obav budovat své dlouhodobé portfolio, neboť přesné časování tržního dna není jeho primární starostí.

Konec atraktivity stablecoinů?

Nebyl to však pouze propad ceny bitcoinu, co tento týden hýbalo kryptoměnovým světem. Pozornost investorů se upřela i na akcie společnosti Circle, hlavního emitenta populárního stablecoinu USDC, které se na burze propadly zhruba o 20 %. Hlavním spouštěčem tohoto sešupu je nová úprava návrhu zákona Clarity Act. Ten hrozí úplným zákazem vyplácení pasivních odměn neboli úroků uživatelům pouze za to, že stablecoiny drží.

Tento výnosový model byl tradičním bankám již dlouho obrovským trnem v oku. Ty se reálně obávaly masivního odlivu klientů a kapitálu, jelikož lidé by začali ve velkém přesouvat své prostředky z nízkoúročených spořicích účtů právě do stablecoinů, jež nabízely atraktivnější zhodnocení. Jakmile však odměna za držení zmizí, stablecoiny ztratí pro běžné Američany podstatnou část své přitažlivosti. Pro ty, kteří neholdují složitým technologickým inovacím a decentralizovaným financím (DeFi), to byl totiž hlavní důvod, proč tyto digitální aktiva vůbec držet.

Pro mnohé představuje tento vývoj obrovské zklamání, a to především s ohledem na kroky Trumpovy administrativy. Kryptoměnová komunita od ní totiž očekávala mnohem větší volnost, razantní deregulaci a otevřenou podporu inovací. Místo toho se dočkala kroku, který zcela zjevně chrání tradiční bankovní systém na úkor volného trhu. Bude nesmírně zajímavé sledovat, zda toto rozčarování nepovede k tomu, že kryptoměnoví nadšenci přestanou Trumpa a jeho politiku nadále tak silně podporovat.

Závěr: Co sledovat v příštím týdnu

V nadcházejících dnech bude platit totéž co v předchozích týdnech. Je samozřejmě nutné sledovat vývoj cen ropy, příspěvky na účtu Donalda Trumpa a výnosy státních dluhopisů, a to zejména těch amerických.

Pod silným tlakem se ovšem nacházejí také evropské dluhopisy. Zde je situace ještě komplikovanější, jelikož evropské státy mohou být kvůli již tak chabému hospodářskému růstu velmi brzy konfrontovány s problémem stagflace. Růst dluhopisových výnosů tak bude jasným signálem, že krize a napětí na finančních trzích stoupají, a to bez ohledu na to, co tvrdí americký prezident nebo přední média. Tento rostoucí trend zkrátka neomylně naznačuje, že jde do tuhého, přičemž investor by takové riziko neměl v žádném případě podceňovat.

Co se týče makroekonomických ukazatelů, zásadní význam budou mít předběžné odhady inflace v zemích EU, které budou zveřejněny 31. března. Pokud se ukáže, že jsou tato čísla nepříznivá, může to na evropských burzách vyvolat další vlnu paniky.

Jinak se však nadcházející týden ponese především ve znamení dat z amerického trhu práce. Dozvíme se jak výsledky reportu JOLTS, tak i celkovou míru nezaměstnanosti. I zde hrozí reálné nebezpečí, že dosavadní tržní logika, podle níž se špatná zpráva z ekonomiky rovná dobré zprávě pro trhy, přestane fungovat. Pokud by se ukázalo, že nezaměstnanost v USA roste, situaci by to značně zkomplikovalo. Fed by totiž kvůli inflačnímu riziku nemohl přistoupit ke zvyšování sazeb.

Pokud ovšem hlavní pozornost strhne dění v Íránu, trhy tato čísla možná ani nezaregistrují. To by se však nemělo stát zkušenému investorovi. I kdyby totiž celá krize díky případné další Trumpově názorové otočce velmi rychle skončila, inflace a nezaměstnanost zůstanou nadále vysoce problematickými faktory. Právě proto by investor nikdy neměl makroekonomické statistiky podceňovat.