Svět počítačů je úžasné místo, má však i své problémy, spory a války. Ty nejstarší sahají do dob, kdy první osobní počítače teprve vznikaly a mají je na svědomí dva počítačoví velikáni. Jsou jimi Steve Jobs a Bill Gates. Ve druhém díle si představíme pohled Billa Gatese, který v počítačových válkách stojí na straně otevřených, vzájemně kompatibilních systémů. V závěru vás čeká shrnutí výsledku střetu dvou protichůdných směrů, a také se dočtete, jak vypadají počítačové války dneška.

Pokud jste nečetli první díl, najdete ho zde.

Bill Gates – otevřené systémy

Opačný pohled na věc zastával Jobsův rival Bill Gates. Za Gatesův úspěch je z části zodpovědný také fakt, že zákazníci sice mají možná rádi, když nemusí vůbec nic řešit, když zkrátka stisknou jedno tlačítko, spustí si svůj (dokonale bílý) přístroj a je to. Že možná preferují ono zjednodušené nastavení i ovládání, ale co určitě rádi nemají, je, když se jim něco vnucuje, a když se jim bere možnost vlastní svobodné volby. Navíc je pro mnoho z nás zásadní poměr cena-výkon.

Připomeňme si, že Jobs zastával uzavřený centralizovaný přístup. V něm zašel tak daleko, že se dokonce pokusil cenzurovat obsah a „ochránit“ tak uživatele Apple produktů před pornem a dalšími neřády, které hodlal zakázat.

Druhý (Gatesův) přístup spočívá v otevřenosti a kompatibilitě produktů různých firem se softwarem Microsoftu a obecně vzato i mezi sebou. Sice nenabízí onu jedinečnou, byť trochu uniformní a jednotvárnou, dokonalost, ale dává každému možnost dělat to, co si Steve uzurpoval pouze pro sebe.

Díky pestré nabídce vzájemně kompatibilních počítačových komponentů a softwaru si dnes může kdokoli postavit počítač. A to zcela podle svých představ v rámci dostupnosti jednotlivých dílů na trhu.

Bill Gates neusiloval o dokonalý produkt, který by měl zcela ve vlastní režii. Místo toho se rozhodl vytvořit operační systém, který bude fungovat v počítačích jiných firem. Nezajímalo ho, jestli budou tyto počítače po všech směrech podle jeho představ či dokonalé. Prostě vytvořil software a když zaplatíte, můžete si s ním dělat v zásadě co chcete a nainstalovat si ho prakticky do jakéhokoli PC, kromě Apple, podobně jako i Linux.

Gates se díky tomuto přístupu stal nejbohatším člověkem světa, zatímco Jobse mnoho lidí dokonce ani nezná a když už, tak ho mnohdy považují za blázna, který prodával „předražené bílé krámy idiotům,” jak jsem se někde dočetl. Jobs však usiloval o víc, než jsou peníze. Chtěl vyrobit dokonalost, pod kterou se mohl podepsat a značná část jeho příznivců věří, že se mu to podařilo.

Mohlo by vás zajímat: [Osobnost] Bill Gates – Jak se stát multimiliardářem ve 3 krocích

Výsledek války?

Remíza a vzájemné příměří. Jak už bylo řečeno, oba sokové se vzájemně respektovali. Ani dnes není v ničím zájmu soupeřit ve snaze navzájem se zničit, když to, co svět skutečně potřebuje, je mír. To platí i pro svět počítačů. Obě koncepce – otevřená i uzavřená existují a zaslouží si své místo v počítačovém světě.  Je úžasné, že máme možnost volby mezi dokonale integrovanými kvalitními, obvykle bílými, produkty a nebo počítačovými sestavami, které si můžeme sami postavit či libovolně podle svých preferencí vytunit.

Počítačové války mezi dvěma hlavními proudy plynule přešly v jakési vzájemné prolínání a částečné splynutí jednotlivých odlišností a stylů. Stále však oba směry existují vedle sebe, a to je dobrá zpráva. Avšak je tu jedno ale. Jakási forma počítačových válek jako by se přenesla na jeho uživatele. Část z nich si na internet chodí vylít svou negativitu.

Jobsovi jsme na našem Kryptomagazínu věnovali samostatný článek, přečíst si jej můžete zde: [Osobnost] Steven Jobs • Umělec schopný měnit realitu, nebo jen dost velký blázen?

Počítačové války dneška – lavina tlučhubů

Se vznikem internetu došlo k tomu, že kdekdo začal beztrestně osočovat druhé, aniž by za to musel nést odpovědnost. Počítače nám otevřely úžasné možnosti komunikace, zábavy i práce, ale musíme se naučit nést zodpovědnost za své chování na internetu. Snad bychom se mohli naučit vzájemně respektovat, jako to dokázaly největší počítačové osobnosti, jejichž odkaz je navždy uchován v našich elektronických miláčcích.

Problémem dneška je, jak toho docílit při zachování svobodného internetového prostředí. Největšími otázkami jsou:

• Jak zamezit krádežím, hrubosti, kyberšikaně, a dalšímu porušování právních i morálních norem?
• Jak přitom nepošlapat svobodu a nezničit úžasně otevřené internetové prostředí, které dnes máme?
• Jak zachovat soukromí uživatelů, udržet naše data v bezpečí a zabránit tomu, aby se sbírání dat o nás totálně zvrhlo v něco obludného?

Někdo by měl jasně určit pravidla, na kterých se všichni shodneme a díky kterým bude možné dosáhnout těchto cílů. Částečně je to však o nás samotných, kteří internet používáme. Zkusme tedy alespoň začít u sebe a přestat se vzájemně napadat, urážet či porušovat práva druhých. Kdo ví, třeba to pak za nás nebudou muset dělat politici, ve snaze nás ochránit, podobně, jako chtěl Jobs chránit „jablíčkáře“ cenzurou před nepravostmi.

Závěr

Satoshi Nakamoto vytvořil blockchain Bitcoinu jako open-source platformu, kterou si může kdokoli zdarma okopírovat, přizpůsobit a vytvořit si vlastní kryptoměnu. Tato otevřenost kryptokomunitu jasně definuje jako příznivce otevřených systémů a otevřeného sdílení dat. To je o důvod víc, proč bychom měli usilovat o zachování svobodného internetu.

Odkazy Billa a Steva nechť nám pomohou nalézt rovnováhu nejen mezi uzavřeností a otevřeností počítačových systémů, ale i mezi svobodou a zodpovědností. Doufejme, že se nám i díky tomu podaří zachovat svobodu a mír, tedy alespoň mír ve válkách počítačových. Mír v těch reálných, tedy světový, je již jiné téma, třeba pro ty, kteří nám vládnou. Dala by se tu však nalézt určitá paralela, souhlasíte? (Pozn. red.: Spočívá v otevřenosti západu a uzavřenosti východu, popř. mezi centralizovanou vládou a skutečnou demokracií.)