Výsledková sezona za druhý kvartál bude ojedinělá hlavně tím, že přichází do značně rozbouřené doby. Investorům momentálně chybí jakýkoliv spolehlivý kompas. Nový šéf Fedu Kevin Warsh totiž vyhlásil nekompromisní komunikační dietu.

Centrální banka tak bude v následujících měsících velmi skoupá na slovo. To platí obzvlášť ve chvíli, kdy půjde o oficiální makroekonomické výhledy.

Podle Warshe se americká centrální banka stala obětí vlastních předpovědí. Trh pak neoceňoval ani tak skutečný stav ekonomiky, jako spíše míru souladu s předchozí úřední prognózou. Fed tím sám vytvářel striktní jízdní plán, podle kterého se na burze řídilo prakticky všechno.

Stačilo, aby se inflace nebo míra nezaměstnanosti jen mírně odchýlily od očekávané trajektorie, a na trzích okamžitě vznikala vysoká volatilita.

Kevin Warsh v tomto reaktivním stylu pokračovat nechce. Svůj úřad plánuje řídit volněji, s mnohem menším důrazem na přesné slovní vedení investorů a s o to větším zaměřením na samotný cíl, jímž je účinné zkrocení inflace.

To zní na první pohled rozumně. Pro akciové trhy to ale zároveň znamená jednu velmi nepříjemnou věc. Investoři se už nebudou moci otrocky opírat o přesné předpovědi Fedu.

Slovo dostává mikroekonomika

Co tedy finančníkům zbývá? Mikroekonomika. Právě probíhající výsledky a budoucí výhledy firem se mohou stát mnohem důležitějšími než kdy dříve.

Sledovat se nebudou jen samotné tržby, zisk na akcii nebo provozní marže. Klíčové bude hlavně to, co zástupci firem reálně řeknou o poptávce, cenách, nákladech a celkové náladě zákazníků.

V době, kdy centrální bankéři mluví méně, budou muset o to více promlouvat samotné firemní výsledky. Při čtení této výsledkové sezony proto budeme sledovat především výhledy. Zásadní otázky zní: Jak společnosti vidí druhou polovinu roku a do jaké míry promítají do koncových cen přetrvávající inflaci?

Slábne průměrný americký spotřebitel a zůstávají investice do umělé inteligence i nadále nedotknutelné? A to nejdůležitější, říkají nám firmy svými čísly něco, co americká centrální banka zatím říct nechce?

PepsiCo: První varování od amerického spotřebitele

Výsledkovou sezonu tradičně otevírají korporace, které samy o sobě nevypadají jako největší hybatelé Wall Street. PepsiCo není ani velká banka, ani technologický příběh o umělé inteligenci jako Nvidia.

Jenže právě proto je tato společnost tolik zajímavá. Když totiž chcete vědět, jak se reálně daří americkému spotřebiteli, nemusíte hned začínat u složitých makroekonomických modelů. Bohatě stačí se podívat, jestli běžní lidé stále kupují limonády, chipsy a energetické nápoje.

Na první pohled výsledky nápojového gigantu nevypadaly vůbec špatně. Tržby ve druhém čtvrtletí vzrostly meziročně o 6,4 % na celkových 24,18 miliardy dolarů, čímž firma pohodlně překonala očekávání analytiků.

Její akcie přesto po zveřejnění čísel okamžitě klesly o 6 %. Takový propad sice na první pohled nepotěší ty investory, kteří titul drží dlouhodobě, na druhou stranu ale přináší i určitá pozitiva.

Pokles tržní ceny totiž výrazně zvýšil atraktivitu pravidelné dividendy. Roční dividendový výnos díky tomu stoupl na 4,39 %, což při absolutní výplatě 1,48 dolaru představuje zajímavou příležitost pro příjmově orientovaná portfolia.

PepsiCo sice štědře těžila ze silné mezinárodní poptávky, její domovský trh však vypadal o poznání hůře. Objem prodejů v severoamerické nápojové divizi klesl meziročně o 4 % a tamní potravinová divize zůstala objemově pouze na nule.

To není dobrá zpráva pro globální firmu, která ovládá značky jako Pepsi, Gatorade, Lay’s, Doritos nebo Cheetos. Ještě varovnější je fakt, že problém neleží jen v jedné úzké kategorii. Americký spotřebitel zkrátka začal tvrdě šetřit.

Drahý benzin dusí poptávku

Generální ředitel Ramon Laguarta tuto situaci komentoval poměrně otevřeně. Spotřebitel je podle něj celkově slabší, než firma původně čekala. Hlavním viníkem jsou především vysoké ceny benzinu.

Během kvartálu se do nich totiž negativně promítla eskalace konfliktu mezi USA a Íránem. Průměrná cena benzinu ve Spojených státech tak v květnu vystoupala na čtyřleté maximum 4,56 dolaru za galon.

Jde přesně o ten typ plíživého nákladu, který se sice neobjevuje v módních debatách o akciových valuacích, ale v reálném životě spotřebitelů naprosto rozhoduje. Když průměrný Američan zaplatí znatelně více u pumpy, logicky mu zbude méně peněz na limonádu a chipsy.

To představuje pro potravinářský sektor zásadní problém. PepsiCo už dva roky marně bojuje s tím, že vyšší ceny viditelně oslabily poptávku na lukrativním severoamerickém trhu. Vedení se ji proto nyní snaží za každou cenu znovu nastartovat.

V únoru firma snížila ceny u značek Lay’s, Tostitos, Doritos a Cheetos až o 15 %. Upravuje design i velikost balení a pod tlakem aktivistického investora z Elliott Investment Management nabízí i dostupnější produkty a nové varianty, jako jsou například Doritos Protein.

Tento defenzivní postup jasně ukazuje jednu podstatnou věc. I mimořádně silná světová značka má okamžitě problém ve chvíli, kdy se zákazník začne intenzivně dívat na cenu.

Záchrana marží a opatrný výhled

Na druhé straně je nutné uznat, že PepsiCo umí obratně bránit své ziskové marže. Firma v uplynulých měsících proaktivně zavírala továrny, rušila nerentabilní výrobní linky a tvrdým šetřením dokázala kompenzovat vyšší výdaje na reklamu a marketing.

Její provozní marže díky tomu vyskočila na skvělých 16,6 % z loňských 7,9 %. Přestože jde na první pohled o velmi slibné číslo, investoři chtěli vidět spíše návrat spotřebitelského růstu než jen účetně vylepšenou marži.

Výsledky podniku tak v současnosti působí mnohem lépe na papíře než v reálném příběhu, který firma vypráví o kondici svého klíčového trhu.

Vedení podniku přesto ponechalo svůj celoroční výhled beze změny. PepsiCo nadále očekává organický růst tržeb mezi 2 až 4 % a růst jádrového zisku na akcii při konstantních měnách v rozmezí 4 až 6 %.

Finanční ředitel Steve Schmitt však jedním dechem připustil, že zlepšení situace v Severní Americe bude mnohem pozvolnější, než firma původně čekala. Z makroekonomického hlediska jde o možná vůbec nejdůležitější větu z celého reportu.

PepsiCo nám tak hned na startu sezony ukázala, proč budou budoucí výhledy firem důležitější než obvykle. V současnosti už totiž nejde jen o to, zda konkrétní společnost překoná odhady analytiků o jediný cent.

Jde především o to, zda firmy vidí svého koncového zákazníka silnějšího, nebo naopak slabšího. První jasná odpověď zní, že je spotřebitel výrazně oslaben. Fed sice může mlčet, ale regály v supermarketech nám situaci prozradí velmi rychle.

JPMorgan: Když funguje největší banka, systém zatím drží

Od vysychajících peněženek amerických spotřebitelů se můžeme plynule přesunout k celkovému zdraví finančního systému. V tomto sektoru je zcela přirozené začít analýzou institucionálního kolosu jménem JPMorgan Chase.

Největší banka ve Spojených státech není jen další rutinní položkou ve výsledkovém kalendáři. Je to ústřední instituce, která jasně ukazuje, jestli americká ekonomika stále drží pevně pohromadě.

Platí zde jednoduché nepsané pravidlo. Dokud hladce funguje JPMorgan, většinou to znamená, že případný problém na trhu ještě nenabral systémových rozměrů.

Čísla za druhý kvartál tuto uklidňující tezi prozatím bezpečně potvrzují. Banka dokázala zvýšit svůj čistý zisk meziročně o 41 % na úctyhodných 21,2 miliardy dolarů.

Po nezbytném očištění o významné jednorázové položky dosáhl zisk 16,9 miliardy dolarů, což odpovídá zisku 6,14 dolaru na jednu akcii. Celkové tržby se vyšplhaly na 57,3 miliardy dolarů, a s naprostým přehledem tak překonaly veškerá očekávání analytiků.

Umělá inteligence rozhýbala kapitál

Z dálky to vypadá jako klasicky silný kvartál velké bankovní instituce. Tentokrát je však mnohem důležitější podrobně zkoumat, odkud tento impozantní růst reálně pramenil.

JPMorgan zásadně těžila z mimořádně aktivního dění na finančních trzích. Výnosy z pouhého obchodování s akciemi vzrostly o závratných 86 % na celkových 6 miliard dolarů. Investiční bankovnictví následně přidalo solidních 30 % a dosáhlo objemu 3,3 miliardy dolarů.

Nejde o peníze, které by vznikly jen líným inkasováním úroků a čekáním na to, až klienti zaplatí své splátky. Tento výsledek jednoznačně ukazuje na obrovský a vysoce ziskový pohyb kapitálu.

Tím se dostáváme k ústřednímu tématu současnosti. Umělá inteligence už dávno není jen úzkým investičním příběhem Nvidie nebo několika málo technologických gigantů.

Finanční ředitel banky Jeremy Barnum explicitně prohlásil, že téma AI je dnes ve finančním světě prakticky všudypřítomné. Druhý kvartál jeho slova jen potvrdil, když technologický boom naplno rozhýbal obchodování, investiční bankovnictví i financování zcela nové infrastruktury.

Tradiční velké banky tak na umělé inteligenci nevydělávají napřímo. Obrovsky ale profitují z masivních přesunů kapitálu, který se kolem této inovace začal ve velkém přelévat.

Znovuzrození arzenálu demokracie

Generální ředitel Jamie Dimon k velmi dobrým číslům přidal ještě jeden silný motiv, který bude pro americké hospodářství do budoucna stále důležitější. Jde o masivní návrat průmyslové a obranné politiky.

JPMorgan proto oznámila speciální úvěrový program ve výši 24 milionů dolarů na přímou podporu amerického lodního průmyslu. Většinu z této částky, zhruba 18 milionů dolarů, mají tvořit strategické úvěry a investice, zbytek pak doplní cílené granty.

Tyto peníze mají mimo jiné pomoci financovat novou továrnu na výrobu vojenských ponorek ve Philadelphia Navy Yard, rozšířit úvěrování menších firem z námořního sektoru a výrazně tak posílit regionální dodavatelské řetězce.

Samo o sobě sice nejde o astronomickou částku, která by jakkoliv změnila účetní bilanci tak obří banky, ale symbolicky je tento krok nesmírně důležitý.

JPMorgan tuto konkrétní investici logicky zařazuje do mnohem širší iniciativy v hodnotě 1,5 bilionu dolarů. Její hlavní ambicí je systematicky financovat sektory, které jsou naprosto klíčové pro americkou ekonomickou a národní bezpečnost.

Sám Dimon tento nový státotvorný směr popsal vznešenými slovy, že byl „arzenál demokracie znovu zažehnut“. Jde sice o velmi patetickou americkou větu, ta ale naprosto přesně vystihuje atmosféru dnešní geopolitické doby.

Problémy (zatím) nejsou v centru systému

Banky dnes už zkrátka neplní jen nudnou roli pasivního prostředníka mezi běžnými střadateli a drobnými dlužníky. Postupně se stávají hlavními hybateli strategického financování státu.

Vedení JPMorgan tento strukturální posun pochopilo velmi rychle. Její poslední kvartální výsledky nekompromisně ukazují, že na této drsnější nové realitě dokáže instituce velmi spolehlivě vydělávat.

Pro pozorovatele trhů je tak hlavní zpráva poměrně povzbudivá a přímočará. Největší americká banka zatím rozhodně nevypadá jako zranitelná instituce, která by se ve strachu připravovala na tvrdé přistání ekonomiky.

Naopak, masivně vydělává na obchodování, investičním bankovnictví, šílenství kolem umělé inteligence i na nové vládní průmyslové politice. To pochopitelně neznamená, že je všechno naprosto v pořádku a zcela bez rizika.

Znamená to pouze jediné. Systémové problémy zatím neprobublaly tam, kde by napáchaly ty absolutně největší škody. Nejsou v samotném centru finančního systému.

Pro probíhající výsledkovou sezonu jde o ten vůbec nejdůležitější vzkaz. Průměrný americký spotřebitel sice může být viditelně slabší a centrální banka může mluvit mnohem méně než v minulosti.

Ale dokud největší americký věřitel hlásí podobně sebevědomá čísla, trh má pořád velmi racionální důvod věřit, že se tato rozbouřená doba dá ještě úspěšně ufinancovat.

Goldman Sachs: V plném kasinu vydělává krupiér

Po skvělých výsledcích JPMorgan přišla rychle řada i na čísla od neméně slavné Goldman Sachs.

A jestliže nám největší americká banka názorně ukázala, že celý finanční systém zatím bez problémů drží, Goldman Sachs nám předvedla ještě o něco specifičtější úkaz.

Vysoká volatilita totiž vůbec nemusí být pro Wall Street problém. Za určitých tržních okolností jde naopak o nefalšované byznysové požehnání.

Zveřejněné hospodářské výsledky byly opět mimořádně silné. Tržby banky vzrostly meziročně o skvělých 39 % na úctyhodných 20,3 miliardy dolarů a čistý zisk vyskočil dokonce o propastných 78 %.

Nebylo tedy divu, že akcie po oznámení výsledků výrazně posilovaly. Hlavní motor banky totiž opět zabral přesně v těch sektorech, kde tradičně generuje největší objem peněz, tedy v obchodování a tvrdém investičním bankovnictví.

Extrémní volatilita jako byznysová výhoda

Absolutně největším tahounem růstu bylo pochopitelně agresivní obchodování s akciemi. Výnosy z této specifické divize vzrostly o ohromujících 72 % na celkových 7,42 miliardy dolarů.

Klasické investiční bankovnictví přidalo úctyhodných 55 % a dosáhlo na objem 3,4 miliardy dolarů. Toto je zkrátka naprosto přesně to volatilní prostředí, ve kterém Goldman Sachs umí bezkonkurenčně vydělávat peníze.

Když se trhy prudce hýbou, velcí klienti panicky přeskupují svá portfolia, průmyslové firmy agresivně shánějí kapitál a lační investoři hledají další velký technologický příběh, všechny tučné poplatky automaticky tečou směrem k Wall Street.

Technologický supercyklus bez růžových brýlí

Generální ředitel David Solomon tyto úspěchy v rozhovoru pro televizní stanici CNBC zasadil do mnohem širšího ekonomického rámce. Podle jeho zkušeného názoru se Goldman Sachs momentálně nachází uprostřed obřího technologického supercyklu, jenž dramaticky zvyšuje globální poptávku po volném kapitálu.

Zároveň se ale nesnaží nikomu naivně předstírat, že v budoucnu půjde všechno naprosto hladce. Racionálně uznává, že část kapitálu vydělá pohádkové peníze, ale významná část se naopak velmi rychle ukáže jako katastrofálně špatně alokovaná.

Přesně tak to ostatně bývá při každé velké historické technologické vlně. Některé nadějné firmy tu s námi zůstanou, většina ostatních ale nenávratně zmizí.

Jde možná o tu vůbec nejstřízlivější a nejpravdivější část celého současného investičního příběhu o umělé inteligenci. Šéf banky totiž razantně odmítá populární tvrzení, že by samotné investice do oboru AI představovaly jen prázdnou bublinu.

S chladnou hlavou však připouští, že finanční trhy si v blízké době mohou bez problému projít bolestivým a prudkým přeceněním.

Jinak řečeno, samotná nová technologie může být sice reálná a zcela převratná, to ale ještě automaticky neznamená, že každá současná cenovka na akciovém trhu dává ekonomický smysl.

Pro účetní knihy banky Goldman Sachs je však v tuto chvíli nejdůležitější něco úplně jiného. V narvaném investičním kasinu se sice může každou hodinu dramaticky měnit nálada jednotlivých hráčů, počet uzavřených sázek i jejich oblíbený hrací stůl. Jedna základní věc se ale nikdy nemění.

Majitel podniku a jeho krupiér si vždy spolehlivě vezmou svůj podíl. Přesně tak dnes ve zkratce vypadá fungování prestižních domů na Wall Street.

Zatímco se roztěkaní investoři snaží zoufale odhadnout, kdo bude dalším vítězem aktuálního AI boomu, obří firmy shánějí čerstvý kapitál, valuace se neustále přepisují a míra tržní nejistoty roste, bankéři bohatnou. Goldman Sachs na tom nevydělává proto, že by její analytici museli křišťálovou koulí správně uhodnout každého budoucího vítěze. Vydělává zkrátka jen proto, že přes její hrací stoly zrovna prochází stále více horkých peněz.

Dvě tváře jedné ekonomiky

Závěr z prvních týdnů tak nereflektuje situaci, v níž by výsledková sezona nabízela trhům pouze jeden čistý a snadno srozumitelný obrázek stavu americké ekonomiky. Naopak jasně ukazuje, jak obrovsky dnes záleží na tom, jakým směrem a do jakého odvětví se člověk zrovna podívá.

Dnes sice jede hlavně umělá inteligence, pokročilé čipy a částečně i energetika, ale obří americkou ekonomiku pořád z velké části roztáčí nálada koncového spotřebitele. A právě tam je pohled do budoucna o poznání méně pohodlný. Případ nápojového gigantu Pepsi ukazuje, že běžná pracující domácnost už rekordně vyšší ceny nevstřebává zdaleka tak lehce jako dřív.

Na druhé straně mince ale americká ekonomika rozhodně nestojí před bezprostředním zhroucením. Bohatší Američan, který vlastní akcie, drahé nemovitosti a má chytře zainvestováno, se má z finančního hlediska pořád velmi dobře.

Velkým bankám se nadále skvěle daří, protože peníze se ve světě dál svižně hýbou a horní příjmová část společnosti s radostí utrácí. Směřujeme tak k ještě mnohem více rozdělené a polarizované ekonomice, v níž jedni s hrůzou šetří na každodenní spotřebě a druzí suverénně těží z obrovského růstu aktiv.

Burzovním trhům tento nerovný stav zatím bohatě stačí. Skutečná otázka ale zní, jak dlouho to bude reálně stačit těm, kteří žádné velké ziskové portfolio prozatím nemají.