[Názor] Přisuzují si sociální platformy právo hlídat “patentovanou pravdu” neprávem?

Současná koronavirová pandemie v části lidí vyvolává obavy o zdraví. Jiní jdou dál a bojí se, ža samotná opatření tajně slouží nějakému zvrácenému cíli. Já si to nemyslím a tvorbu studie k prokazání, že rouška skutečně může pomoct snížit šíření viru, vnímám spíše jako zbytečnost. Asi jako studii, zda šála pomáhá proti padání sněhu za krk. Přesto zde vidím určité nebezpečí, které vyšlo na povrch během rozmachu opatření. Jde o pravdu.

Mají “patentovanou” pravdu

Měly by podle vás nejpoužívanější sociální platformy, jako je Facebook, Twitter a Youtube, plnit funkci dozoru nad pravdou? Já si to nemyslím. Tuto roli ve skutečnosti zákon zakazuje i voleným politickým stranám. Státní cenzura je nepřípustná, proč by tedy mělo být totéž dovoleno velkým společnostem, které se díky svým masivně rozšířeným platformám staly správci určitého veřejného prostoru na internetu? Mají snad právo dohlížet na pravdu?

Přesto jsme svědky toho, že během pandemie Covid-19 bylo na těchto sítích v mnoha případech lidem upíráno právo vyjádřit názor a svobodně diskutovat. Všimli jste si třeba, že Youtube, patřící pod Google, omezoval dosah, rušil reklamu ba dokonce přímo cenzuroval videa, kde se o koronaviru hovořilo? Přitom šlo o téma, které hýbalo celou společností a lidé o něm diskutovat chtěli. Zasahovalo to do životů všech.

Cenzura

Přiznám se, že nevím, do jaké míry šlo o politickou objednávku, ať už s cílem popřít účinnost roušek, kterých nejen v USA nebyl dostatek, nebo z jakéhokoli jiného důvodu. I kdyby však šlo jen o svévolné jednání samotných platforem, které zasahovaly lidem do toho, co můžou říkát a psát, a co ne, bylo by to dle mého názoru nepřípustné.

Nemůžeme se tvářit, že tyto společnosti mají právo si na své platformě dělat co chtějí. To už neplatí od doby, kdy zde diskutuje prakticky většina populace, kdy řada vlivných lidí prostřednictvím těchto platforem hovoří k milionům lidí a také politici zde vydávají prohlášení. Nemůžeme dělat jako by nic, zatímco se společenský diskurz do značné míry přesunul na soukromou infrastrukturu. Zejména pokud nyní soukromé společnosti začínají vystrkovat růžky a ovlivňovat to, co kdo komu může nebo nemůže říkat, kdo má pravdu, případně komu odstřihnou vedení.

Kauza Twitter

Pamatujete na hack Twitteru? Tato událost ilustrovala extrémní potřebu zachovat bezpečnost a nedotknutelnost těchto společenských online komunikačních nástrojů. Dokážete si představit, co by se mohlo stát, kdyby útočníci místo podvodu sledovali cíl – skutečně poškodit nějakou skupinu lidí nebo stát?

Co kdyby třeba prostřednictvím účtu některého z prezidentů někomu vyhlásili válku, vyhrožovali použitím zbraní hromadného ničení nebo se pokusili eskalovat již znepřátelené mezinárodní vztahy? Vždyť dnes již řada politiků denně využívá Twitter k politickým prohlášením… Nebylo by to tedy nic neuvěřitelného a vzhledem k tomu, že hacker mohl nepozorovaně na určitý čas přezvít více účtů, mohlo by najednou danou informaci potvrdit více zdrojů. Nakonec by se podařilo podvod odhalit a najít pravdu, která by brzy byla odhalena, ale bylo by to na 100 % včas? Potenciální následky nechci domýšlet.

Závěr

Síla a moc sociálních síti je velká. Ať už je řeč o ochraně osobních údajů a našich dat, o integritě a bezpečnosti těchto platforem, nebo o tom, do jaké míry je v pořádku cenzurovat obsah, jisté je, že jsou zde problémy, na které by mělo být upozorňováno. Věřím, že úlohou sociálních sítí je mlčet a nechat společnost řešit si svá témata. Na co naopak mandát nemají, je hrát si na ochránce pravdy, či dokonce potírat některé názory a zvýhodnňovat jiné.

Demokratická společnost znamená, že každý má právo říct svůj názor a byť s ním nemusíme souhlasit, nesmíme dospustit, aby se komukoli toto právo upíralo, ve snaze chránit jakousi “patentovanou pravdu.”