Konec prokrastinace aneb jak žít svůj život, abychom nemuseli na konci litovat – 2. díl

3.5
(2)

Zprávy a souhrny

[Polední zprávy] • Profi trader: Žádná pozice není nyní nejlepší pro Bitcoin • Ethereum se stává dominantním u evropských krypto startupů • a další...

Vítejte u našich pravidelných zpráv. Zde najdete přehled toho nejdůležitějšího, co se během uplynulého víkendu v kryptosvětě událo. TRHY Bitcoin zůstává...

[Večerní souhrn článků] • Šéf Cardana uvádí nový fond pro startupy • a další články

Pokud máte málo času a nestíháte si procházet naše články po jednom, zkuste naše večerní shrnutí. Vše důležité, co...
Josef Šťastný
Josef Šťastný
O obchodování na burze se zajímám už asi 7 let. K mým oblíbeným trhům kromě krypta patří forex. Velký přínos tradingu a investování vidím v tom, že nám mohou rozšířit naše obzory a pomoci převzít více zodpovědnosti za naše finance. Kromě burzy učím meditaci a zajímám se o buddhismus.

prvním dílu jsme si vysvětlili, co to je prokrastinace, dnes se podíváme na dva nástroje, které nám mohou pomoci ji překonat – motivaci a akceschopnost.

  1. Vnitřní motivace cestou

Na rozdíl od vnější motivace (když děláme něco, v čem nevidíme moc smysl, ale stojí nad námi šéf (nebo manželka 🙂 střídavě s bičem nebo cukříkem) a motivace cíli (když si pro sebe vytyčíme nějaký cíl, o kterém si myslíme, že nám přinese štěstí, např. auto, nový počítač apod.) Petr hovoří o vnitřní motivaci cestou.

Vědecké výzkumy dokazují, že motivace cíli funguje, ale nepřispívá k dlouhodobé spokojenosti; spíše naopak. Petr píše, že se ve své praxi setkal s lidmi, které tento způsob sebe-motivování téměř zničil. Ve své posedlosti stanoveným cílem jaksi zapomněli, že cílem je cítit štěstí, nikoliv předmět samotný. Stanovený cíl může fungovat jako silný motivační faktor, protože lidé za ním jdou, jelikož sami chtějí. Ale při cestě k cíli lidé nezažívají zvýšené stavy spokojenosti nebo štěstí. Jaký byl váš pocit bezprostředně poté, co jste si koupili nějakou vytouženou věc? A jaký byl týden poté? Pocit štěstí velmi rychle vyprchá a my musíme rychle najít nějaký jiný cíl, kterého je třeba dosáhnout, abychom opět pociťovali štěstí. A takhle pořád dokolečka 🙂

V případě vnitřní motivace cestou nečekáme s dobrými pocity, až dosáhneme nějakého konkrétního cíle, protože naším cílem je naplňování osobní vize a naplňuje nás každá činnost, která k této vizi přispívá. Například pokud je mou vizí být expert na kryptoměny, naplňuje mě (přináší mi štěstí) každý krok, který je v souladu s touto vizí – trading, studium technologie, získávání nových informací, setkávání se s ostatními krypto-nadšenci apod. Vize je něco jako celoživotní poslání.

Ke stanovení osobní vize Petr hovoří o několika užitečných postupech. Jejich popis přesahuje rámec tohoto článku, zmíním zde jen pár nápadů/otázek pro zavedení naší vize do praxe:

  1. Co můžete udělat pro to, abyste vizi používali každý den?
  2. Jaké kroky povedou k tomu, abyste vaši vizi pravidelně vylepšovali?
  3. Co uděláte pro to, abyste svou vizi nezapomínali?
  4. Co konkrétně budete dělat, abyste svoji vizi naplno využívali?

2. Akceschopnost

Zajímavým postřehem v souvislosti s akceschopností a rozhodovací paralýzou, který Petr ve své knize zmiňuje, je to, že necháváme-li si více otevřených zadních vrátek (snažíme se rozhodovat tak, aby rozhodnutí pro nás vlastně nebyla nevratná), jsme v konečném důsledku méně spokojení s cestou, kterou jsme si vybrali. Jestli se například dlouhodobě rozhodujeme, zda se oženit nebo ne, opakovaně nám to bere energii. Pokud se ale závažně rozhodneme, můžeme se místo každodenního váhání zaměřit na dělání toho, co jsme pro nás vybrali jako smysluplnější.

Dalším důležitým bodem, který rozhoduje o tom, jestli se pustíme do akce nebo ne, je soulad našeho rozumu a emocí. Petr ukazuje, že nejčastější příčinou našeho odkládání (prokrastinace) je selhání dovednosti sám sebe uposlechnout. Někdy můžeme pozorovat, že mozek velí do akce, ale tělo stojí na místě. Například si chceme vzít od někoho číslo, ale naše tělo se směrem k dotyčnému ani nepohne.

Nebo chceme si sednout a meditovat, ale místo toho se díváme na svůj oblíbený seriál na Netflixu. V takových případech postupujeme krůček po krůčku, pomalu. Nemám odvahu vzít si od ní číslo? O.K., aspoň ji pozdravím. Pokud by i pozdrav byl na nás moc, můžeme se aspoň usmát. Někdy, když si dáme méně náročný úkol, se situace vyvine sama a my se po úvodním pozdravení můžeme slyšet, jak si říkáme o číslo 😉

Nevyhovuje mi představa, že místo pocitů adrenalinu při sledování akčního seriálu budu celý večer sedět a „šťourat se v sobě“ (= meditovat)? O.K. Mohu meditaci zkrátit na deset minut a pak si za odměnu pustit seriál. Možná, že se mi v ní zalíbí natolik, že už nějaký vnější zdroj pro dosažení pocitu štěstí nebudu potřebovat…

Zdroj: Petr Ludwig: Konec prokrastinace

Byl pro vás tento článek přínosný a dobře napsaný?

Klikni na hvězdičky pro hodnocení!

Průměrné hodnocení 3.5 / 5. Počet hlasujících 2

Buď první kdo článek ohodnotí

Přihlásit k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zpětná vazba na text v článku
Zobrazit všechny komentáře