Syndrom hodného hocha

Kniha „Rádce pravého muže“ od Roberta Glovera se zabývá syndromem hodného hocha. Pro mě je inspirující v tom, že Glover dokázal přetavit vlastní zkušenost s prací na sobě v obecně platnou teorii, která „sedí“.

Kdo je to „hodný hoch“?

Glover píše:

„Hodní hoši se úzkostlivě snaží, aby na všechny dobře působili a všechno dělali „správně“. Jsou nejšťastnější, pokud dělají radost ostatním. Hodní hoši se vyhýbají konfliktům jako čert kříži a raději zajdou do krajnosti, jen aby se vyhnuli tomu, že by kohokoli naštvali. Obecně jsou hodní hoši mírumilovní a štědří. (…) Zkrátka a dobře, hodní hoši věří, že pokud budou hodní, štědří a starostliví, dosáhnou na oplátku štěstí, lásku a naplnění. Zní to příliš dobře na to, aby to byla pravda, že?“

Není nic špatného na tom být hodný, štědrý a starostlivý. Problém u hodných hochů podle mě je v tom „na oplátku“. Pokud jsem na druhé hodný, protože mám nízké sebevědomí a chci, aby mě druzí měli rádi, budu trpět, když druzí mou lásku a starostlivost neopětují. Glover vypozoroval, že pokud tato taktika u hodných hochů selže, snaží se být ještě hodnější a ještě více sebe a své potřeby upozadit.

Obecně je to i problém některých náboženství – říká se nám, že nemáme být sobečtí, že máme více myslet na druhé než na sebe apod. Můj názor je, že pokud máme v sobě hodně dobra, lásky a pohody, můžeme se o ně s druhými podělit. Dobré pocity se tak posilují a rostou. Pokud je druzí nepřijmou nebo neopětují, neublíží nám to, protože to neděláme, abychom se jim nějak zalíbili, něco od nich získali nebo je měli na naší straně, ale proto, že těchto pozitivních pocitů máme hodně.

Přirozenost, dětství

Ale pokud se snažíme být dobří, abychom se někomu zalíbili nebo pokud jakýmkoliv způsobem předěláváme sami sebe, abychom uspokojili potřeby druhých, bude nám to způsobovat utrpení už jen tím, že ztrácíme kontakt sami se sebou. Nejlépe viditelná je tato strategie v partnerství. Glover říká, že hodní hoši chodí k němu do terapie často proto, že cítí nespokojenost ve svém důvěrném vztahu; jejich partnerka nechce mít sex tak často jako oni, má depresi, je naštvaná, není k dispozici, je nevěrná – nebo vše dohromady 😉 Hodní hoši jsou přesvědčeni, že se vše zlepší, pokud přestanou dělat to, co partnerku tolik rozčiluje nebo že bude vše skvělé, když změní svou partnerku. I když to na první pohled může vypadat tak, že hodně problémů, které hodní kluci ve vztazích řeší, způsobují jejich partneři, není to vždy úplně pravda.

Jde o to, jakému vztahu je hodný hoch vůbec přístupný. Například pokud hodný hoch jako dítě naslouchal problémům své matky a měl při tom pocit blízkosti, může vyrůst s přesvědčením, že takové chování = důvěrnost. Aby se cítil hodnotný a měl pocit propojení ve svých vztazích v dospělosti, bude si „muset“ vybrat takovou partnerku, která má problémy, aby jí mohl naslouchat. Pokud byl v dětství opuštěn, může si vybírat partnerky, které nejsou k dispozici nebo jsou nevěrné. Je zajímavé pozorovat, jak naše dětství ovlivňuje a působí na nás po celý zbytek našeho života.

Naučte se mít rádi sami sebe

Ukázal jsem jen pár příkladů, kde je vidět, jaké strategie hodní hoši používají k tomu, aby „přežili“. Nedostatek pozornosti, uznání a lásky je pro dítě otázkou přežití, protože v určitém věku vše, co má, „zdroj života“ pochází od rodičů. Proto si jako děti hledáme takové strategie, abychom přežili, i když – vzato z dospěláckého úhlu pohledu – se o ohrožení našeho života nejedná. Samozřejmě, že každé dítě občas zažívá nějakou formu opuštění a existuje celá řada způsobů a strategií, jak se s tím jako děti vyrovnáváme.

Hodný hoch (ale samozřejmě to platí i pro hodné ženy) jde cestou sebezapření. Potřeby druhých lidí postaví nad své vlastní; jsou pro něj důležitější, a pokud je dokáže uspokojit, získává tolik hledané ocenění, lásku a uznání. Pokud ne, trpí. Jádrem této strategie je zásadní omyl – myšlenka, že mé štěstí je závislé na tom, jak se ke mně chovají druzí. Osobně si myslím, že není nic špatného na tom občas upřednostnit před sebou někoho jiného, ale pokud se z toho stane zvyk, strategie, která má nějak naplnit pocit vnitřního nedostatku, není to cesta ke štěstí.

Jak z toho ven? Naučit se hledat to, co hodní hoši hledají vně sebe a u druhých, v sobě. Namísto hledání vnějších způsobů uznání a vyhýbání se projevům odsouzení, potřebuje hodný hoch toto uznání získat sám od sebe. To se samozřejmě snadno řekne, ale obvykle jde o určitý proces v čase, než se hodný hoch/dívka opravdu naučí moudře milovat sám/a sebe.

Zdroj: Robert Glover – Rádce pravého muže