Dnešní část článku o vzniku supervelmoci jménem Čína se bude zabývat dějinami této země za vlády dynastie Čching (1644-1914), jmenovitě pak událostí pro další vývoj dějin země zcela zásadní a to První opiovou válkou.
První díl seriálu si můžete přečíst zde: Ray Dalio a změna světového řádu, druhý díl tady: Archetyp a definice pojmu velmoc, třetí díl zde: Velmoci minulé i budoucí, čtvrtý díl tady: Čínská cesta ke statutu supervelmoci
Dynastie Čching a expanze
První desetiletí vlády dynastie Čching probíhaly ve znamení územní expanze (Mongolsko, Mandžusko, Tchaj-wan, Tibet) a byly zároveň dobou kulturního a vědeckého rozkvětu země. Období prosperity, růstu populace a životní úrovně bylo bohužel zakončeno podle mého názoru nanejvýš nešťastným zásahem jedné z tehdejších velmocí do vnitřních poměrů Říše středu. Problémem číslo jedna se v Číně stalo opium, respektive otázka jeho legalizace a velmocí, která se odhodlala legalizaci prosadit jakýmikoliv prostředky, byla Velká Británie v průběhu dvou Opiových válek (1839-1842, 1856-1860).
První opiová válka
Rozbuškou se stala oficiální čínská hospodářská politika, která prosazovala import na úkor exportu a omezila veškeré obchodní transakce s cizinci na přístav Kanton. Část čínských úředníků zde navíc úmyslně a tajně zvyšovala cla, aby si rozdíl mohli ponechat. Britská Východoindická obchodní společnost, podporovaná britskou vládou se několikrát marně pokusila situaci změnit a její obchodní bilance byla ještě zatěžována tím, že společnost nebyla schopna za čínský čaj a hedvábí nabídnout dostatečně atraktivní komoditu (neuspěla vlna, kožešiny ani tulení kůže) Problém nakonec vyřešilo opium.
Východoindická společnost měla monopol na pěstování opia v Indii a jeho (nelegální) dovoz do Číny přinášel vysoké zisky, Číňané navíc byli ochotni za opium platit v hotovosti stříbrem. Hlavní dovozcem opia do Číny se postupně stala společnost Jardine, Matheson & Co. To, co následovalo, bylo pro Čínu katastrofa. Díky odlivu stříbra ze země došlo k prudkému nárůstu hodnoty stříbrných mincí vůči mincím měděným, což postihlo zejména nejchudší část populace a rolníky (daně se odváděly ve stříbře), vznikl dokonale fungující, prosperující a obrovský černý trh s opiem a dramaticky narůstal počet Číňanů na opiu závislých (celkový počet se odhaduje až na 20 milionů). Všechno bylo navíc zastřešeno rozbujelou korupcí, kdy čínští úředníci (často sami závislí) za úplatky tolerovali porušování zákona a umožňovali dovoz opia z Indie.
Likvidace opia a pokusy o vyřešení situace
Nový kantonský císařský komisař Lin Ce-sü se pokusil v roce 1838 razantně zakročit (zatýkání kuřáků, čistky mezi úředníky, likvidace opia v hodnotě 3 milionů liber). Pro zajímavost lze uvést, že tehdejší 3 miliony liber jsou dnes částka ve výši zhruba 181,251,000.00 liber. Další kroky spočívaly v pokusu o popravu britského obchodníka Lancelota Denta a v co nejpřísnějším dodržování zásady, že všichni cizinci podléhají výhradně čínské jurisdikci, v níž nemalou roli hrálo mučení a korupce.
Celá situace pak rapidně eskalovala dalšími čínskými zásahy, Číňané se začali vyzbrojovat a připravovat na válku s Británií. Válka sama pak trvala pouhé dva roky a britský expediční sbor, vydatně podporován moderním válečným námořnictvem postupně dobyl Hongkong, Šanghaj, a když se schylovalo k pádu Nankingu, projevil čínský císař ochotu jednat.
Mírové jednání, otevření přístavů a další důsledky
Následovalo mírové jednání, které pro Británii skončilo podepsáním snad nejvýhodnějšího míru v jejích dějinách a pro Čínu skutečnou tragédií. Země musela otevřít pět přístavů pro zahraniční obchod (Kanton, Šanghaj, Amoy, Fu-čou a Ning-po), uznala působení britských konzulů a také to, že cizinci již napříště neměli podléhat čínské jurisdikci. Celní tarif byl pevně stanoven na 5 % na všechno dovážené zboží. Jediné, co Číňané odmítli a to naprosto rezolutně, byla legalizace dovozu opia do země. A to se stalo podnětem k vypuknutí Druhé opiové války v roce 1856.
Průběhu a důsledkům této války se bude věnovat můj další článek.
Kdo to psal?:) Tětek?:)