Trhy nám v uplynulém týdnu daly výjimečnou možnost věnovat se něčemu trochu jinému než komentování výroků Donalda Trumpa na jeho sociální síti a křivce vývoje cen ropy a zemního plynu. Ke slovu se totiž dostaly prakticky všechny centrální banky včetně naší ČNB, aby rozhodly o výši sazeb v bouřlivém prostředí íránské krize.

Ještě než se pustíme do rozboru jednotlivých centrálních bank, upozorněme na jednu známou skutečnost. Centrální banky prakticky vždy ve všech krizích od roku 2000 jednaly s dost velkým zpožděním.

Důvodem je sběr makroekonomických dat a filozofie uvážlivého rozhodování. Otočit kormidlem měnové politiky pro většinu guvernérů znamená především jistotu, že se nacházejí před rostoucím trendem. Trend tvoří minimálně dvě nebo tři hodnoty.

Z logiky věci tak vyplývá, že i když ceny porostou už v březnu, v případě USA se dubnový vývoj inflace dozvíme až s odstupem. Aby se projevil trend, budeme muset počkat ještě minimálně jeden nebo dva měsíce navíc. Centrální banka se tak bude i přes jasnou evidenci budoucího růstu cen rozhodovat až v květnu a červnu o tom, jestli sazby zvyšovat, či nikoliv.

Paradoxem celé situace může být, že v červnu mediální svět na Írán klidně už zapomene a bude se věnovat jiné kauze. Efekt přitom může být pořád relativně malý. Ty nejnižší odhady zatím hovoří o nárůstu inflace o 0,7 až 1 procentní bod. To by se dalo ještě relativně snadno absorbovat. Dnes je však více či méně jasné, že snižování sazeb v tomto roce můžeme odložit. Pojďme si tedy udělat kolečko po centrálních bankách.

Preventivní kroky v Austrálii

Důležitý týden z pohledu centrálních bank zahájila australská centrální banka, která udala dost jestřábí tón. Zvedla totiž úrokové sazby o 25 bazických bodů na 4,1 % s odůvodněním, že vysoké ceny ropy budou živit inflaci. Australská centrální banka tak pokračovala v utahování měnové politiky, se kterým začala již v únoru, protože se jí nedaří zkrotit inflaci, jež v Austrálii zůstává vysoká.

Aktuálně se inflace pohybuje na 3,8 %. Když k tomu při mírném odhadu vývoje připočteme jeden procentní bod, australská centrální banka jedná dostatečně preventivně. Uvidíme, jestli to bude stačit. Přinejmenším na papíře nyní australská centrální banka vede restriktivní měnovou politiku, kdy úrokové sazby převyšují inflaci. Uvidíme, jestli tomu tak bude i v dalších měsících.

Jednota a stabilita amerického Fedu

Zlatým hřebem týdne však byl americký Fed. Očekávalo se, že nová situace okolo Íránu zvýší napětí a rozkoly mezi centrálními bankéři. Před zasedáním se o tom široce spekulovalo, protože poslední hlasování byla mnohem větší kakofonií, než bývá zvykem. Donald Trump navíc i před tímto zasedáním jasně zformuloval svůj požadavek na snížení sazeb, a to i přes nárůst cen pohonných hmot.

Zasedání nicméně překvapivě stmelilo centrální bankéře v tom, že se rozhodli pro stabilitu sazeb. Pouze jeden hlas volající po snížení sazeb patřil zcela podle očekávání Stephenu Miranovi. Otázka sazeb tak byla tímto uzavřena.

Investoři však s velkým očekáváním vyhlíželi především ekonomickou projekci na další roky. Ta přinesla navýšení odhadů jak u inflace, tak u růstu HDP a potvrdila stabilní nezaměstnanost. Pokud by se tedy tato projekce naplnila, válkou s Íránem by se vlastně nic zásadního nestalo.

Inflační efekt by odezněl do konce roku a nic by se měnit nemuselo. Výhled na jedno snížení sazeb v roce 2026 tak zůstal beze změny. Samo o sobě to bylo velmi pozitivní zjištění. Podtrhněme ještě skutečnost, že Fed ve své projekci zohlednil pozitivní přínos umělé inteligence, který má vést k vyšší produktivitě práce.

Podle Fedu taktéž umělá inteligence zatím nebude mít negativní dopad na míru nezaměstnanosti ve Spojených státech. Naopak díky tvrdší migrační politice Trumpovy administrativy by mělo dojít k tomu, že v USA zůstane dostatek volných pracovních míst. Trochu to připomíná předpověď od Citrini Research, která počítá s tím, že manažeři a pracovníci marketingu budou postupem času nuceni vzít zavděk manuální prací za mnohem méně peněz.

Pokora tváří v tvář nejistotě

Pokud by tedy člověk zůstal pouze u proslovu Jeroma Powella a u ekonomické projekce, mohl by si myslet, že je vše v pořádku. Centrální banky vnímají epizodu okolo Hormuzského průlivu jako přechodnou. Americká ekonomika sice trochu inflaci pocítí, ale následně se nic závažného nestane.

To by však nesměla přijít otázka z publika směřující na to, kde tvůrci politiky vzali data a o co se při této projekci opírali. Powell v reakci uvedl, že kdyby mohl využít „žolíka“ a projekci nezveřejňovat, udělal by to právě na tomto zasedání.

Centrální banky si tak plně uvědomují, že za aktuální situace není možné spolehlivě předpovídat téměř cokoli. To sice obecně snižuje důvěru v tyto instituce, na druhou stranu jde však o pokorný přístup, který je vždy lepší než přehnaná jistota a předstírání, že přesně víme, co se stane. V tuto chvíli zkrátka ještě nikdo neví, jak rozsáhlé tyto následky budou.

Omezený manévrovací prostor v Evropě

Po Fedu zasedala i Evropská centrální banka (ECB). Zde bylo vyznění o poznání smutnější, jelikož se naplno ukázala hlavní slabina ECB: její velmi omezený manévrovací prostor.

Evropa si navíc na rozdíl od Spojených států nebude moci vylepšit hospodářskou bilanci exportem ropy a zemního plynu. Odhadovaný růst HDP pro rok 2026 zatím v Evropě činí pouhých 0,9 %. Jak sama guvernérka přiznala, dopady uzavření Hormuzského průlivu se negativně propíšou jak do růstu HDP, tak do vývoje inflace. Zatímco v USA je diskuse o stagflaci spíše oblíbeným tématem věčných pesimistů, v Evropě představuje mnohem reálnější scénář.

Pro úplnost dodejme, že i Česká národní banka (ČNB) ponechala sazby na dosavadních úrovních. V klasických makroekonomických ukazatelích se pochopitelně zatím nic zásadního neodehrává. Když se však podíváme na výnosy českých státních dluhopisů, ty desetileté přidaly za poslední měsíc přes 8 %, což na dluhopisovém trhu představuje velmi silný růst.

Jelikož obecně platí, že dluhopisový trh je mnohem racionálnější než ten akciový, můžeme se postupně připravovat na inflační vlnu. Zda půjde spíše o vlnku, nebo o mohutnou vlnu, zatím nevíme. V každém případě se lze domnívat, že udržet v tomto roce inflaci pod dvouprocentním cílem bude nesmírně složité.

Horská dráha na ropném trhu

Cena ropy skutečně připomíná horskou dráhu nebo graf memecoinu reagujícího na každý příspěvek Donalda Trumpa na sociálních sítích. Obchodovat v tomto kontextu samotnou ropu je poměrně šílená záležitost, jelikož o její ceně aktuálně rozhoduje v podstatě jen Donald Trump.

Od 28. února můžeme sledovat, že je schopen prakticky v každém svém výstupu popřít to, co tvrdil v tom předchozím. Jeho nejskalnější fanoušci tyto rozporuplné výroky komentují jako rozehranou partii pětidimenzionálních či sedmidimenzionálních šachů.

Mezi některými burzovními obchodníky však tyto prudké změny nálad a výroků vzbuzují především podezření na insider trading. Ten, kdo dopředu zná Trumpovu příští názorovou otočku, na ní totiž dokáže během jediné seance pohodlně vydělat desítky milionů dolarů. Pro racionálního investora tedy nemá valný smysl se těmito krátkodobými výkyvy zabývat.

Co tedy můžeme o cenách ropy reálně říci? I přes Trumpovy názorové veletoče se cena ropy Brent za posledních čtrnáct dní nepropadla pod 90 dolarů za barel. Tuto hranici by trh zřejmě prorazil až ve chvíli, kdy by došlo k plnému obnovení provozu v Hormuzském průlivu. I kdyby k tomu však došlo, ropa za poslední měsíc stále zdražila o více než 30 %.

Pokud k tomu navíc připočteme silnější dolar, je velmi těžké uvěřit, že se toto zdražení nepromítne do spotřebitelských cen. Druhý zásadní poznatek se týká horní cenové hranice. Kdykoliv se totiž ropa Brent nebezpečně přiblížila hranici 110 dolarů za barel, vždy následovala rétorická otočka z Bílého domu. Tuto cenovou hladinu tak lze považovat za pomyslnou červenou linii, za kterou se z ropy stává závažný celosvětový ekonomický problém.

Fyzická realita versus papírový trh

Posledním důležitým závěrem je skutečnost, že na trhu aktuálně panuje obrovský rozpor mezi takzvanou fyzickou a papírovou ropou. Zatímco na světových komoditních burzách situace nevypadá až tak tragicky, firemní a státní rezervy se netvoří z burzovních kontraktů, ale ve skutečných ropných terminálech. Rozdíl mezi cenou fyzických dodávek a tou burzovní lze dobře pozorovat na kurzu ropy v Ománu. Ta se nyní pohybuje okolo 160 dolarů za barel s lhůtou dodání na konci května.

Zásadní problém tkví v tom, že na trhu s fyzickou komoditou zkrátka není dostatek volných kapacit, které by dokázaly plně nahradit výpadek z Perského zálivu. Ostatní těžaři, včetně těch ze Spojených států, mají totiž většinu své produkce již nasmlouvanou dopředu a volnou ropu k okamžitému prodeji nabízí jen hrstka producentů.

Výrazněji navýšit produkci v dohledné době by teoreticky dokázala pouze Kanada. I v jejím případě by však šlo o maximálně půl milionu barelů denně, což je v globálním měřítku jen kapka v moři. I pokud tedy cena ropy na burze klesne, neznamená to, že má globální ekonomika vyhráno. Naopak, některé ekonomiky mohou výrazně zpomalit nebo rovnou sklouznout do recese právě kvůli vynucenému omezení spotřeby paliv.

Akciové indexy: Strach pomalu vítězí

Během závěru týdne, zejména v páteční seanci, začaly trhy panicky jednat. Konflikt trvá již příliš dlouho na to, aby jím svět nezůstal poznamenán. Nikdo zatím nevidí světlo na konci tunelu. Pokaždé, když Donald Trump nabídne trhům naději, která zůstane nenaplněna, čeká nás jen další a hlubší otřes spojený s ještě větším zklamáním.

Nejpesimističtější nálada se projevovala v Číně. Ta se sice zatím tváří, jako by se jí konflikt příliš netýkal, ale opak je pravdou. Peking má k dispozici rozsáhlé strategické zásoby, nabízí se ovšem otázka, co bude dělat, pokud nebude možné dopravit čínské zboží na Západ. Burza v Šanghaji odepsala 7,52 %. Hongkongský index Hang Seng se taktéž výrazně propadl a investoři se museli smířit se ztrátou 6,11 %. Japonský Nikkei ztratil 4,36 %.

V Evropě nebyla situace o nic lepší. Propady sice nedosahovaly takových rozměrů jako na asijských trzích, ale problém spočívá v tom, že evropské burzy klesají prakticky nepřetržitě od začátku března.

Německý index DAX ztratil za poslední týden dalších pět procent. Od začátku roku tak odepsal již přes 13,25 %, což představuje skutečně výraznou ztrátu. Zbytek roku by musel přinést silně pozitivní vývoj, aby rok 2026 skončil pro index alespoň v mírném plusu. Francouzský CAC 40 ztratil 3,41 % a burza v Londýně oslabila o 3,87 %.

V zámoří burzovní trhy taktéž klesaly, nicméně tyto propady jsou po celou dobu trvání konfliktu výrazně mírnější než na jiných světových trzích. To je také důvod, proč celá krize z amerického pohledu vypadá zatím přijatelně. Průmyslový Dow Jones ztratil 2,92 %, index S&P 500 odepsal 2,88 % a technologický Nasdaq přišel o 3,25 %.

Bitcoin vzdoruje gravitaci

V době psaní tohoto textu dosahovala cena bitcoinu úrovně 68 795 dolarů. Z pohledu týdenní výkonnosti to sice znamenalo pokles o 6,99 %, ale samotný cenový vývoj této kryptoměny je upřímně řečeno záhadou. Od začátku konfliktu v Íránu se totiž drží překvapivě dobře. Vzhledem k tomu, že na cenu bitcoinu má nepochybně vliv i popularita Donalda Trumpa, neměli by válečné dění v Íránu ignorovat ani zarytí bitcoinoví maximalisté.

Když v loňském roce rostla cena zlata a bitcoin stagnoval, nebo dokonce klesal, začalo se spekulovat o tom, že nepředstavuje žádné „digitální zlato“. Naopak se zdálo, že jeho vývoj mnohem více koreluje s technologickými tituly, tedy s aktivy citlivými na riziko.

Bitcoin tak byl vnímán jako typické risk-on aktivum. S příchodem války v Íránu, která má potenciál zatáhnout do konfliktu další země a vážně poškodit světovou ekonomiku, by se dalo očekávat, že se jeho cena propadne jako zralá hruška. To se však nestalo. Naopak paradoxně oslabilo zlato, které mělo v tomto prostředí růst. Uvědomíme-li si, že se teoreticky nacházíme v medvědím cyklu, je současná odolnost bitcoinu vskutku obdivuhodná.

Jsou halvingové cykly ještě platné?

Cena bitcoinu dokonce občas atakuje hranici 76 000 dolarů, nabízí se tedy otázka, zda se konečně nechystá změna dlouhodobého trendu a ukončení medvědí fáze. Paradoxně by však silný růst v následujících měsících představoval pro dlouhodobé investory spíše problém.

S definitivní platností by se totiž potvrdilo, že takzvaný halvingový cyklus přestal fungovat, což není úplně dobrá zpráva. Tento cyklus dával investorům alespoň nějakou možnost trh predikovat, jelikož platil jednoduchý a relativně spolehlivý vzorec: tři tučná léta a jedno hubené.

Pokud by tento vzorec zmizel, skončila by jakákoliv předvídatelnost bitcoinu. Uvidíme. Halvingový cyklus samozřejmě není dogma a jeho začátky či konce se mohou mírně lišit, nicméně základní kvartální rytmus by se měl respektovat. Změna trendu by tak podle těchto pravidel mohla přijít nejdříve v létě. Do té doby máme ještě několik měsíců čas na to, abychom si na kryptoměnách vybudovali dlouhodobé pozice.

Co sledovat v příštím týdnu?

I nadále bude platit to, co v předchozích týdnech. Je samozřejmě nutné sledovat vývoj cen ropy, vyjádření na účtech Donalda Trumpa a výnosy státních dluhopisů, a to zejména těch amerických. Výnosy pomalu, ale jistě rostou, což bude představovat velký problém i poté, co aktuální krize skončí.

Taktéž se vyplatí pečlivě monitorovat nová opatření vlád napříč světem. Dotace a zastropování cen na čerpacích stanicích povedou k razantnějšímu růstu rozpočtových deficitů, případně ke snížení HDP v důsledku vynuceného omezení spotřeby.

Tyto údaje je klíčové sledovat především u silně zadlužených ekonomik. Z investičního hlediska je pak vhodné se těmto trhům vyhnout, anebo naopak trpělivě vyčkávat, až v těchto státech krize naplno propukne, a následně nakupovat aktiva za výprodejové ceny.

Ze současné situace vyjde jako vítěz ten, kdo ji má dobře přečtenou a nenechá se zviklat momentálními náladami na trzích. Až se bude v médiích všude psát o velké ekonomické krizi a akciové indexy se budou propadat, nastane ten nejlepší moment pro nákupy. Nezapomínejte si v těchto vysoce rizikových dnech osvěžit burzovní psychologii od Andrého Kostolanyho. Najdete v ní velkou dávku tolik potřebné inspirace.