Máme za sebou tržní týden bohatý na události, které měly samy o sobě potenciál zcela proměnit charakter obchodování. Namísto jasných odpovědí jsme však dostali pouze další a další otázky či problémy.

Investoři musí mít z posledního vývoje na trzích minimálně bolehlav. Na druhou stranu se nacházíme ve fázi hlubokých přeměn, a to jak geopolitických, tak finančních.

Kdo tyto změny uchopí, dokáže se v nich zorientovat a adekvátně na ně připravit své portfolio, bude za pár měsíců či let sbírat sladké plody své práce. Pojďme si tedy uplynulý týden zrekapitulovat.

Dozvuky setkání v Pekingu a nová realita

O konkrétních bodech a výsledcích tohoto jednání jsem psal v minulé Lupě. Nyní se zaměříme na témata, která krystalizují až s určitým odstupem.

Prakticky všichni se shodují na tom, že Čína z tohoto setkání vyšla značně posílena. Nejde již o Čínu, která by se strachovala, že na ni Donald Trump uvalí cla.

Jde o sebevědomou zemi, jež sleduje především svou vlastní trajektorii vývoje a nenechá se vnějšími vlivy snadno znervóznit. Její cíl je zřejmý. Směřuje k multipolárnímu světu, jenž bude stát především na pevných obchodních vazbách.

Hegemonie Spojených států postupně slábne. Neznamená to však, že by se USA staly bezvýznamnými, že by si někdo mohl dovolit je přehlížet, nebo že by snad zítra měly zcela zkolabovat.

Jde o postupné odcházení z pozice absolutního lídra, které neskončí zmizením Spojených států, nýbrž koncem světa v podobě, v jaké jsme ho znali od devadesátých let.

Tento proces může trvat roky a bude se vyznačovat různými fázemi s proměnlivým tempem amerického úpadku. Od geopolitických úvah se však přesuňme k mnohem praktičtější rovině.

Honba za čipy a čínská technologická emancipace

Pro někoho mohlo být překvapením, že Čína ztratila zájem o čipy H20 od společnosti Nvidia. V praxi se však odehrálo přesně to, co před časem předpovídal Jensen Huang.

Zákaz vývozu amerických technologií pouze povede k radikálnímu zesílení čínského úsilí o dosažení naprosté soběstačnosti v této klíčové oblasti. Čínský technologický pokrok podléhá přísnému státnímu tajemství.

Aktuální nezájem o výkonnostně omezené čipy H20 jasně ukazuje, že asijská velmoc technologický náskok Západu velmi úspěšně stahuje. Právě zde leží nesmírně důležitý faktor a klíč k pochopení toho, zda je umělá inteligence jen investiční bublinou, či nikoliv.

Když se dnes podíváme na tržní valuace dodavatelů čipů, ať už jde o AMD či Nvidii, a následně i výrobců paměťových komponent jako Micron nebo SK Hynix, vidíme jasný trend.

Tyto společnosti se obchodují na hodnotách evokujících představu, že by zítra měly veškeré čipy a paměťové karty na světě nadobro dojít. Poptávka je zkrátka obrovská.

Skokově navyšovat výrobní kapacity není v takto technologicky složitém odvětví vůbec jednoduché. Výrobci tak mohou šponovat ceny do výšin, jako by prodávali úplně poslední dostupné komponenty na skladě.

Asijská konkurence a cenová válka o tokeny

Pokud však dokážeme odhlédnout od této pomyslné „pěny dní“, zjistíme, že v obdobných historických situacích to byla vždy právě Čína, kdo dokázal z překotného vývoje vytěžit absolutní maximum.

Ať už se bavíme o smartphonech, budování 5G sítí, elektromobilitě nebo spotřební elektronice, uplatňované schéma bylo vždy naprosto stejné.

Čína zpočátku okopírovala západní technologie, čímž ušetřila astronomické částky na jejich primární vývoj. Následně začala tyto nástroje postupně vylepšovat s cílem vyspělý Západ dohonit a především mu začít agresivně konkurovat cenou.

Vždy trvalo nějakou dobu, než se tyto asijské výrobky kvalitativně dotáhly na úroveň těch západních. Nakonec je však v mnoha ohledech i jasně předběhly. Domnívám se, že v oblasti umělé inteligence tomu nebude jinak. V současnosti se hraje pouze o čas.

Za rok nebo za dva může celá technologická investiční bublina splasknout právě kvůli faktu, že Čína začne masivně tlačit finální ceny dolů. To se v praxi projeví zejména v otázce koncové ceny za vygenerované tokeny.

Právě nyní se totiž komerční nacenění umělé inteligence dostává do zcela zásadního bodu, jelikož na trhu strmě roste tlak na to, aby masivní jazykové modely začaly svým tvůrcům reálně vydělávat. Koncová cena tokenu tak bude pro budoucí úspěch naprosto klíčová.

Americké společnosti, jež za vývoj těchto modelů zaplatily astronomické částky, musí nutně získat své prvotní náklady zpět právě z prodejní ceny tokenů.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se ocitly v pasti a nezbývá jim nic jiného než tlačit cenu tokenu neustále vzhůru. Tato obchodní strategie jim však nemusí vyjít ve chvíli, kdy Čína podrazí trh nabídkou za radikálně nižší ceny.

Tento scénář považuji za vysoce pravděpodobný. Bude se totiž jednat pouze o další opakování osvědčeného schématu, které jsme ze strany Pekingu zažili v minulosti již několikrát. I proto je nyní naprosto zásadní bedlivě sledovat kroky čínských společností v tomto progresivním odvětví.

Dluhopisový trh jako spolehlivý indikátor

Během týdne akciový trh hned několikrát vystrašilo dění na dluhopisovém trhu. Pro většinu drobných investorů je tento segment prakticky nezajímavý.

Výnosy jsou nízké a prémie vůči aktuální inflaci je příliš malá na to, aby stála za strávený čas. Až u portfolií v řádech stovek tisíc nebo milionů má smysl se dluhopisy detailněji zabývat.

Ano, existuje možnost pomocí ETF fondů kombinovat výnosy a cenu dluhopisů, nicméně i zde platí, že čas strávený sledováním a studiem těchto nástrojů musí být adekvátně zaplacen.

Íránská krize a nepředvídatelnost trhů

Obchodovat íránskou krizi bez vlastních zdrojů informací z Bílého domu bylo zkrátka holé neštěstí. Trh se mohl každým dnem vydat jakýmkoliv směrem a vše záviselo primárně na účtu Donalda Trumpa.

Kdo sázel na takzvaný Tacos trade, musel mít opravdu pevné nervy. Vývoj posledních dnů navíc ukázal, že tento jednoduchý vzorec již neplatí.

Osobně se domnívám, že Trump svým stylem řízení tvrdě narazil na realitu. Na sociálních sítích, a posléze i na trzích, lze věci často otočit o 180°, avšak v realitě je to mnohem těžší.

V komplikované realitě Blízkého východu jde pak doslova o nadlidský úkol. I v této zmatené době však měli investoři jednu spolehlivou interpretační záchranu, a tou byl právě dluhopisový trh.

Pokaždé, když se výnosy na amerických desetiletých dluhopisech dostaly k hranici 4,4 %, přišla otočka, která ulevila ceně ropy a následně tak i celému dluhopisovému trhu.

Inflační očekávání se zmenšila, což se automaticky propisovalo do výnosové křivky. Tento mechanismus spolehlivě fungoval až do poloviny května, kdy došlo ke zlomu. Co za touto změnou stálo?

Dluhopisové trhy jsou podstatně racionálnější než ty akciové. Právě zde nastal bod obratu u původní hypotézy, že celý konflikt musí nakonec dopadnout dobře.

Představa byla jasná: Hormuzský průliv se brzy otevře, cena ropy klesne a s ní i ceny ostatních surovin, které tímto obchodním hrdlem procházejí.

Háčkem tohoto optimistického scénáře, jenž v březnu a dubnu pomohl udržet akciové trhy relativně silné, však byla délka samotného konfliktu.

Uzavřít průliv na týden, případně tolerovat vysoké ceny ropy po několik dní, trh vstřebat dokáže. Zde se už ale bavíme o bezmála třech měsících. Celé jedno čtvrtletí extrémně drahých energií zkrátka musí zanechat své následky.

Systémové riziko drahého dluhu

Výnosy na amerických dluhopisech začaly stoupat, čímž vytvořily enormní tlak na Trumpovu administrativu. Trh už nechce nečinně čekat na to, až se situace sama vyřeší.

Výnosy na úrovni 4,4 % jasně signalizují, že se hraje vysoká hra. Přesně před rokem, když prezident Trump ohlásil svůj Liberation Day, to byl znovu dluhopisový trh, jenž ho přivedl takzvaně „k rozumu“. Proč je ale růst dluhopisových výnosů tak palčivým problémem?

Prvním důvodem je skutečnost, že americké dluhopisy prakticky doteď fungovaly jako velmi bezpečná investice (Safe Haven). Když však jejich výnosy začnou růst, znamená to jediné: věřitelé požadují za své peníze vyšší prémii.

Čím větší je prémie, tím méně kvalitní se dluhopis jeví. To, co by mělo být nezpochybnitelnou jistotou celého finančního systému, se tak naopak stává ohniskem a příčinou krize.

Ani zvýšené geopolitické napětí nezpůsobilo očekávaný nárůst zájmu. Spíše naopak. Bohaté petromonarchie se nyní budou muset svých dluhopisů hromadně zbavovat, aby uvolnily kapitál na obnovu válkou poničené infrastruktury.

Dominový efekt a hrozba globální dluhopisové krize

Druhým důvodem je fakt, že americký dluhopis zůstává hlavní referenční hodnotou pro globální trh. Jakmile americké výnosy začnou růst, většina investorů se přirozeně přesune tam, kde vidí atraktivnější zhodnocení při nižším riziku.

Tím výnosy na dluhopisovém trhu začnou růst plošně, což způsobuje dominový efekt napříč celým světem. Výnosy aktuálně rostou ve Velké Británii, Japonsku, Francii i Itálii.

Každá z těchto zemí má však jinak nastavenou ekonomickou odolnost, rozdílnou míru zadlužení, odlišné deficity a různě silnou vládu. Nemusí to být nutně Spojené státy, kdo odstartuje novou dluhopisovou krizi, nýbrž jakýkoliv jiný vysoce zadlužený stát.

Posledním důvodem je provázanost s nemovitostním trhem. Zejména americké třicetileté dluhopisy slouží jako základní reference pro trh s hypotékami.

Tam se nyní výnosy pohybují mezi 5 % až 5,2 %. To v praxi znamená, že se koncový úrok na hypotékách nebezpečně blíží k 7 %, což je vzhledem k dnešním astronomickým cenám nemovitostí skutečně kritická hodnota.

Trumpova administrativa by tak kromě všech stávajících problémů musela velmi brzy řešit i krizi na realitním trhu. Je proto v jejím eminentním zájmu tento tlak co nejdříve snížit.

Fenomenální Nvidia narazila na limity očekávání

Většina z výše popsaných jevů by se plně projevila až v delším časovém horizontu. Bezprostředním rizikem, které by akciový trh zasáhlo okamžitě, by byl hromadný únik hotovosti směrem k dluhopisům.

Investoři by usoudili, že investiční riziko u akcií je zkrátka příliš vysoké a výnosy na amerických dluhopisech natolik lákavé, že by začali razantně překlápět svá portfolia.

Z důvodu přetrvávající nejistoty by však samotné dluhopisové výnosy neklesaly. Celý finanční systém by se tak ocitl v nebezpečně nerovnovážné poloze.

Přesně v tom tkví to největší nebezpečí, kvůli němuž je nyní řada ostřílených hráčů na trzích značně nervózní. Vysoké výnosy na amerických dluhopisech představují systémový problém.

Tato dluhopisová tenze silně poznamenala i absolutní událost týdne, kterou byly hospodářské výsledky společnosti Nvidia. Kromě naděje na brzké ukončení íránského konfliktu trhy hledaly ještě jinou záminku pro další růst.

Tou se stal znovu příběh umělé inteligence. Akcie přímé konkurence v podobě společností AMD a Intel chytily od začátku roku druhou mízu.

Burzy tak jasně dávají najevo, že počítají s tím, že tato americká konkurence bude Nvidii minimálně šlapat na paty.

Tvrdá data z výsledkové zprávy ovšem ukazují poněkud jiný obrázek. Přestože narativ o dotahující konkurenci na Wall Street rezonuje, akcie Nvidie se po dalších fenomenálních výsledcích staly paradoxně ještě levnějšími.

Aktuálně se obchodují s očekávaným P/E (forward P/E) těsně pod 22násobkem. Pro srovnání lze uvést, že onen „dotahující“ Intel se obchoduje za gigantický 96násobek a konkurenční AMD za téměř 49násobek.

Nvidia už počtrnácté v řadě drtivě překonala odhady analytiků. Tržby za první čtvrtletí vystřelily na 81,6 miliardy dolarů, což představuje meziroční skok o neuvěřitelných 85 %.

Reakce trhu byla ovšem zcela vlažná a akcie v následujících dnech dokonce klesaly. S tržní kapitalizací přesahující pět bilionů dolarů berou investoři dokonalost jako běžnou rutinu. Při současné nervozitě se jim do agresivního nakupování příliš nechce.

Dluhová past pro Big Tech a limity poptávky

Právě zde se makroekonomická realita a vysoké dluhopisové výnosy neúprosně střetávají s byznysem Nvidie. Největší klienti z řad technologických gigantů, takzvaní hyperscaleři, letos do infrastruktury umělé inteligence investují zhruba 750 miliard dolarů.

Jejich obrovské provozní cash flow na to ale přestává stačit a musí sahat po masivním dluhovém financování. Jak jsme si již vysvětlili, nervózní dluhopisový trh automaticky znamená drahý dluh.

Investoři se zkrátka začínají obávat toho, co se s poptávkou po čipech stane ve chvíli, kdy giganti jako Microsoft nebo Amazon narazí na své úvěrové limity. Zákazníci ze segmentu Big Tech totiž za posledních dvanáct měsíců tvořili již 55 % tržeb datových center a závislost na nich reálně stoupá.

Management v čele s Jensenem Huangem to samozřejmě moc dobře ví a bije na poplach. Během hovoru k hospodářským výsledkům tak představil defenzivní strategii.

Začal nově segmentovat tržby, aby dokázal, že Nvidia úspěšně roste i u menších firem, industriálních klientů a ve vládním sektoru. Firma se zároveň snaží reagovat na obavy z technologických přesunů.

Letos cílí na úctyhodných 20 miliard dolarů z prodejů klasických serverových procesorů (CPU). Aby management nervózní a dividendové investory definitivně uklidnil, ohlásil zpětný odkup akcií za 80 miliard dolarů a razantní zvýšení čtvrtletní dividendy z jednoho na 25 centů.

Doba, kdy tato firma stála primárně na herních grafických kartách, které nyní tvoří pod 8 % celkových tržeb, je nenávratně pryč. Z Nvidie se stává vyspělá korporace snažící se dokázat, že i v éře drahých dluhopisů a nervózních trhů umí být stabilním pilířem, který nepřetržitě dodává špičkové výsledky.

Dnes to však trhu nestačí. Růst akcií si momentálně žádá naprostou a bezchybnou dokonalost. Paradoxně tak i přes skvělá čísla a stabilní výhled zůstala Nvidia ve svém sektoru nebývale levnou akcií.

Akciové indexy: Trhy objevují starý dobrý průmysl a rotace kapitálu je v plném proudu

Při pohledu na uplynulý týden by se mohlo zdát, že světové trhy procházejí tichou revolucí. Zatímco ještě nedávno investoři neviděli nic jiného než umělou inteligenci a technologické giganty, burzovní psychologie nám tentokrát naservírovala naprosto odlišný scénář.

Ukazuje se, že kapitál se na trzích neztrácí, jen se neustále přelévá. Byli jsme tak svědky toho, jak dravé technologické peníze hledaly klidnější přístav v tradičních průmyslových sektorech.

Pokud se podíváme do Asie, tamní trhy nám nabídly obraz dvou naprosto odlišných světů. Jihokorejská burza opět potvrdila svou neuvěřitelnou sílu a index KOSPI si za jediný týden připsal výborných 4,73 %.

Dařilo se i japonskému trhu, kde hlavní index Nikkei 225 sebevědomě posílil o 3,14 %. Naopak čínský blok jasně ukázal, že tamní ekonomický motor stále zadrhává.

Burza v Šanghaji klesla o 0,54 % a hongkongský Hang Seng se propadl o 1,37 %, čímž se asijská nálada ostře rozdělila. Jde o paradox, protože čínské trhy měly podle očekávání profitovat z mocenské převahy čínského prezidenta nad tím americkým během setkání v Pekingu. Čínský akciový trh je však daleko méně reaktivní než ten americký.

Zato Evropa tentokrát dokázala z globální rotace kapitálu obrovsky profitovat a nabídla investorům nečekaně tučné zisky. Absolutním tahounem byl německý DAX, který předvedl spanilou jízdu a vyrostl o skvělých 3,98 %.

Francouzský CAC 40 se nenechal zahanbit a posílil o solidních 2,16 %. Britský FTSE 100 si pak připsal 2,65 %. Evropské burzy tak jednoznačně ukázaly, že tradiční a hodnotové akcie starého kontinentu mají investorům stále co nabídnout.

Wall Street přepisuje pravidla: Ústup Nasdaqu a rekordní Dow Jones

V zámoří indexy pochopitelně také rostly, avšak s velmi zajímavou dynamikou, která podtrhuje celý uplynulý týden. Technologický Nasdaq, ještě nedávno miláček Wall Street, rostl ze všech amerických indexů nejméně a připsal si pouze skromných 0,85 %.

Širší index S&P 500 zvládl přidat 1,04 %. Tím, kdo tentokrát celému zámoří dominoval, byl tradiční průmyslový Dow Jones se ziskem 2,15 %.

Investoři zjevně začali vybírat zisky z extrémně překoupených technologických firem a masivně je přesouvají do stabilních akcií klasického byznysu. Dříve by slabší výkon Nasdaqu znamenal paniku, dnes je to pro trhy jen důkaz zdravého a tolik potřebného nadechnutí k další, tentokrát širší rallye. Tento pohyb stačil k tomu, že si Dow Jones připsal novou rekordní hodnotu.

Kryptoměny: Bitcoin i přes pokrok v jednání mezi Íránem a USA zůstal stabilní

V době psaní článku se hodnota bitcoinu pohybovala na úrovni 76 997 dolarů. To představovalo lehce negativní výkonnost s poklesem o 0,69 %. Prakticky během celého týdne šel bitcoin takzvaně do strany.

Nejzajímavější byla bezesporu reakce na víkendový vývoj ohledně Íránu, jelikož se americký prezident Donald Trump rozhodl ze státních důvodů nezúčastnit svatby svého syna. V pátek večer navíc překvapivě rezignovala Tulsi Gabbardová, ředitelka amerických tajných služeb.

To všechno byla neomylná znamení, že se o víkendu chystá něco důležitého. Akorát nikdo nevěděl, jestli to bude nový masivní útok na Írán, anebo naopak happy end.

Naštěstí se v sobotu ukázalo, že šlo o druhou variantu. Trump oznámil, že dohoda s Íránem je velmi blízko. Na tuto dobrou zprávu cena bitcoinu reagovala bezprostředně pozitivně a prakticky během několika sekund si připsala přes 1 000 dolarů.

Následně se ale pohyb zastavil. Nabízejí se dvě hypotézy. První spočívá v tom, že si kryptoinvestoři za několik týdnů konfliktu v Íránu vypěstovali imunitu vůči Trumpovým názorovým otočkám.

Druhou možností je, že mají dobré informace a skutečný vhled do celého dění na Blízkém východě. Ať už platí první, nebo druhá varianta, jedno je jisté: v neděli se už celá dohoda nezdála být tak jednoznačná.

Izrael nadále trvá na tom, že Írán nebude moci obohacovat uran a stávající zásoby musí ze země zmizet. Ze strany Íránu zase není jasné, zda na dohodu kývne, protože jeho strategické požadavky v ní nejsou vůbec zohledněny.

Ropa sice z neděle na pondělí klesla, ale bitcoin žádnou růstovou rallye nezahájil. A to je pro mě jasná známka toho, že jsme ještě velmi daleko od skutečného dealu, který by zajistil úplné uklidnění oblasti a vymazal Írán z burzovního zpravodajství.

Závěr: Co sledovat příští týden?

Čeká nás zkrácený obchodní týden, protože americké trhy otevřou až v úterý. Díky tomu budou mít investoři více času vyhodnotit, jak se reálně vyvíjí situace kolem americko-íránského dealu.

Cena ropy mírně klesla, a ať je situace jakákoliv, Donald Trump získal znovu trochu více času na její vyřešení. Ve čtvrtek se totiž dozvíme americkou jádrovou PCE inflaci za duben.

Pokud budou čísla špatná, přičemž trhy neočekávají, že by se situace v tomto směru nějak výrazně zlepšila, vznikne další silný tlak na dluhopisy.

Stejně tak se na konci týdne dozvíme první odhady inflace v Evropě, avšak s tím rozdílem, že půjde již o čísla za květen. Očekává se, že Evropská centrální banka na svém příštím zasedání zvýší úrokové sazby.

Od tohoto kroku by bankovní radu mohla odradit jedině skutečnost, že bude podepsána blízkovýchodní mírová dohoda. Čas se však neúprosně krátí.

Makroekonomika a geopolitika budou v tomto týdnu hlavními hybnými vektory trhu. Tomuto faktu nahrává i skutečnost, že po zveřejnění výsledků společnosti Nvidia nám prakticky skončila výsledková sezóna za první kvartál roku 2026.