Milí čtenáři, dnešní osobností je starověký lékař, předchůdce a zakladatel vědecké medicíny, Hippokratés. Jak už je naším zvykem, i dnes se zaměříme především na to, čím nás může tento antický velikán obohatit a co se od něj můžeme naučit. Jak už nám Hippokratovo povolání napovídá, inspiraci najdeme zejména v jeho životním poslání – pomáhat lidem. Dočtete se něco o Hippokratově přísaze a velice zajímavá je i jeho typologie osobnosti. I tentokrát bychom vás rádi požádali, abyste nám nezapomněli dát vědět dole do komentářů, zda máte zájem o druhý díl článku o Hippokratovi. Děkujeme.

V minulých dílech jsme vzdali hold jednomu poněkud zahořklému staříkovi jménem Charles Babbage, jehož zklamání z nedocenění by jistě zmírnil fakt, že se jeho sen o počítačích nakonec přece jen podařilo uskutečnit a on sám je dnes považován za jejich „otce“. Také jsme uctili památku Milady Horákové a dalších obětí komunistického totalitního režimu. Zkrátka všech, kteří se nenechali zmanipulovat a odvážili se postavit na odpor politickému teroru, jenž panoval za železnou oponou.

Období antiky

Nejenže pomáhal lidem překonávat nemoci a položil jeden ze základních kamenů dnešní medicíny, Hippokratés byl také poměrně vyspělým myslitelem. Není divu, narodil se totiž do období antického Řecka, odkud pochází mnoho významných řečníků, filozofů a dodnes známých mudrců, ale i vědců či umělců. Jen namátkou můžeme jmenovat např. Platónova učitele Sókrata, který se narodil 469 let př. n. l., tedy pouze o 9 let později než Hippokratés.

Tato doba byla v mnohém mimořádná. Zdá se být nepopsatelně vzdálená a přesto v něčem tak blízká. Jen stěží si dnes umíme představit, že již stovky až tisíce let před naším letopočtem existoval takový pokrok. Nejednalo se přitom o krátké období, ale o celá staletí upřímného bádání pro dobro lidstva, rozvoje různých oblastí lidské činnosti, ale i lidské hlouposti v celé své nahotě. Byla to také doba otrokářství, intrik a malicherností, teroru, děsivých válek a nemocí.

Hippokratův vrstevník Sókratés

Sókratés byl za své názory a filozofování popraven. Jeho žáci se však postarali o to, aby na něj nikdy nebylo zapomenuto. V některém z příštích článků o osobnostech bychom si jeho odkaz mohli připomenout. A nejen jeho, tato doba byla zkrátka zajímavými osobnostmi a jejich příběhy protkaná, a proto se do tajů starověkého Řecka a Říma (tedy do antiky) určitě budeme občas vracet.

Možná se ptáte, proč jsme při líčení doby, ve které Hippokrates žil, zmínili jako příklad právě Sókrata. Jistě, byli tehdy téměř stejně staří a oba byli průkopníky etiky, oba jsou proslaveni z velké části díky svým žákům a následovníkům… Ale je zde ještě jedna zajímavá paralela. Zatímco Sókratés byl viněn z toho, že jeho žák Alkibiadés zapříčinil propuknutí další fáze Peloponéské války, Hippokratés byl lékařem, který pomohl Athéňanům od moru, jenž se v důsledku války šířil.

Zakladatel vědecké medicíny

Hippokratés byl zřejmě pro lékařství předurčen. Již jeho otec byl lékař a Hippokratovi synové na rodinnou tradici navázali. Sám se nejprve učil od svých předchůdců a vše nasvědčuje tomu, že se stal opravdu výjimečným lékařem, který celou medicínu posunul na nový level.

Říká se o něm, že zavrhl poslední primitivní představy o démonech či magii a nahradil je pozorováním, racionální úvahou a tvorbou diagnózy. Zároveň je autorem citátů: „Jez proto, abys žil, nežij proto, abys jedl.“ a „Nechť je tvé jídlo tvým lékem.“ Příznivce celostní medicíny pak pravděpodobně potěší jeho citát: „Je zbytečné léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla a tělo bez duše.“

Postupně se díky svým výsledkům stal natolik slavným a uznávaným, že se jeho pokračovatelé rozhodli hrdě hlásit k jeho učení a vytvořili soubor asi 60 lékařských spisů, nazvaný na jeho počest Corpus Hippocraticum (Hippokratovská sbírka). Součástí této sbírky je i jeden velice slavný text, jehož autorství se přisuzuje právě Hippokratovi. Zbylé sice přímo nenapsal, ale jistě vycházejí z jeho učení.

Hippokratova přísaha

Byť se dnešní verze Hippokratovy přísahy od té původní mírně liší, princip zůstává po celá tisíciletí zachován. Začínající lékaři skládají tuto přísahu, která obsahuje určité morální a etické zásady. Jedná se především o:

• úctu ke svým učitelům za vědomosti, které se od nich naučil,
• svědomitou ochranu života a zdraví pacientů, jejich blaho na prvním místě,
• slib mlčenlivosti (o informacích, které během své praxe uvidí či uslyší) a
• původně také striktní odmítnutí jakéhokoli usmrcení (umělý potrat, euthanasie).

Tato přísaha, kterou nám po sobě Hippokratés zanechal, je skutečně něčím mimořádným. Přestože prošla určitými úpravami, potřebnost a význam jejího etického a morálního jádra nebyly po tisíce let nikterak sníženy. Ba naopak, s rozvojem komerční farmacie její význam snad i stoupá. Skutečnost, že se v určité obměně předává z generace na generaci již od antických dob, jí dle mého názoru dodává takovou váhu i sílu, že je oproti ní celá řada dnešních neustále se měnících zákonů jen lístkem ve větru.

Teorie temperamentu – typologie osobnosti

Určitě nesmíme opomenout skutečnost, že z Hippokratova učení vychází i tato velice zajímavá teorie. Jistě jste slyšeli o rozdělení osobností dle temperamentu na tyto 4 typy:

• sangvinik,
• cholerik,
• flegmatik a
• melancholik.

V dalším díle bychom se této teorii mohli věnovat dopodrobna. Rádi bychom vám především nabídli to, jak ji lze používat v praxi pro lepší pochopení ostatních i pro rozvoj vlastní osobnosti. Napište nám tedy prosím do komentářů pod článkem, zda máte zájem o druhý díl. Děkujeme.

Závěr

Hippokratés je jedním z mnoha antických velikánů. Pochází z klasického období starověkého Řecka a jeho vrstevníkem byl např. Sókratés. Narozdíl od něj se však dožil vysokého věku. Dalo by se o něm říct, že sjednotil tehdejší lékařské učení, povýšil ho na vědu a přidal k němu etickou a morální stránku, bez nihž si ho dnes již nelze vůbec představit. Své jméno proslavil, když např. během války se Spartou potlačil v Athénách mor. Jeho žáci navázali na jeho učení a sestavili soubor asi 60 spisů – Hippokratovskou sbírku.

Neléčil pouze tělo bez mysli, ale zabýval se i psychologií a přisuzuje se mu základ teorie temperamentu, dle které lze vysledovat 4 typy osobnosti. Více se o této teorii můžete dozvědět ve druhém díle. Budeme rádi, pokud nám pod článkem zanecháte svůj komentář. Zajímá nás, zda máte zájem o druhý díl, případně o které další osobnosti byste se rádi něco dočetli a proč.

-Kytka

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Antika
http://www.antickysvet.cz/25844n-sokrates
http://www.kos-web.cz/clanky/hippokrates-lekarstvi
http://www.peengel.cz/euthanasie_soubory/Page288.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hippokrat%C3%A9s
https://cs.wikipedia.org/wiki/Corpus_Hippocraticum
https://citaty.net/autori/hippokrates/
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_l%C3%A9ka%C5%99stv%C3%AD