Velká recese se týká hospodářského poklesu v letech 2007 až 2009 po prasknutí bubliny hypotečního bydlení v USA, pádu bank a nástupu globální finanční krize. Velká recese byla nejzávažnější hospodářskou recesí ve Spojených státech od Velké hospodářské krize ve 30. letech.
Začátek krize
V roce 2001 zaznamenala americká ekonomika mírnou, krátkodobou recesi. Aby nedošlo ke zhoršení, Fed snížil sazbu federálních fondů 11x – ze 6,5 % v květnu 2000 na 1,75 % v prosinci 2001 – a způsobil záplavu likvidity v ekonomice. Toto prostředí snadného úvěrování a stoupající spirála domácích cen vedly k tomu, že investice do hypoték s vyšší výnosností vypadaly neodolatelně.
Další snižování úrokových sazeb
Fed pokračoval ve snižování úrokových sazeb v červnu 2003 až na 1 %, nejnižší sazbu za posledních 45 let. Celý finanční trh se začal podobat cukrárně, kde se vše prodávalo s obrovskou slevou a bez akontace. Finanční inovace, jako jsou nové typy hypotečních úvěrů s nižší sazbou a přizpůsobitelné hypotéky, umožnily dlužníkům, kteří by jinak nemuseli splňovat podmínky, získat štědré úvěry na bydlení na základě očekávání, že úrokové sazby zůstanou nízké a ceny nemovitostí budou nadále růst donekonečna.
Sekundární trh s dluhy
Brzy se vyvinul velký sekundární trh na vytváření a distribuci hypotečních úvěrů. Aby se věci zlepšily, Komise pro cenné papíry (SEC) v říjnu 2004 uvolnila požadavek na rezervy pro pět investičních bank – Goldman Sachs (NYSE: GS), Merrill Lynch (NYSE: MER), Lehman Brothers, Bear Stearns a Morgan Stanley. (NYSE: MS) – což jim umožnilo využít až 30-násobek nebo dokonce 40-násobek své počáteční investice.
Začátek konce
Problémy začaly, když úrokové sazby začaly růst a vlastnictví domů dosáhlo bodu nasycení. Od 30. června 2004 začal Fed zvyšovat sazby ve snaze udržet stabilní míru inflace v ekonomice, a do června 2006 sazba federálních úvěrů dosáhla 5,25 % (která zůstala nezměněna až do srpna 2007). Zaznamenali se první náznaky úzkosti: do roku 2004 americké vlastnictví domů dosáhlo 70 %, nikdo neměl zájem o koupi. Poté, v posledním čtvrtletí 2005, začaly ceny domů klesat, což vedlo ke 40% poklesu amerického indexu bytové výstavby v roce 2006. Nejenže to zasáhlo nové domy, ale mnoho dlužníků nemělo z čeho splácet své půjčky. Problémy na trhu s rizikovými hypotékami začaly. Podle zpráv z roku 2007 finanční společnosti a zajišťovací fondy vlastnily více než 1 miliardu dolarů v cenných papírech, krytých těmito selhávajícími hypotékami – dost na to, aby začala globální finanční vlna tsunami.
Srpen 2007: Začátek
Během amerického boomu bydlení v polovině 20. let začaly finanční instituce uvádět na trh cenné papíry zajištěné hypotékami a sofistikované derivátové produkty na bezprecedentní úrovni. Když se trh s nemovitostmi v roce 2007 zhroutil, hodnota těchto cenných papírů prudce poklesla. S růstem tržních úrokových sazeb se zmírňoval tok nových úvěrů prostřednictvím tradičních bankovních kanálů do nemovitostí. Úrokové sazby z existujících nastavitelných hypoték a půjček se začaly obnovovat při mnohem vyšších sazbách. Úvěrové trhy, které financovaly bublinu na bydlení, rychle následovaly ceny nemovitostí.
V srpnu 2007 se ukázalo, že finanční trh sám o sobě nedokáže vyřešit krizi rizikových hypoték a problémy přesahují hranice Spojených států. Mezibankovní trh zcela zmrzl, a to zejména kvůli převládajícímu strachu z neznámých dluhů bank. Britská banka Northern Rock se musela obrátit na Bank of England kvůli nouzovému financování kvůli problému s likviditou. V té době se začaly centrální banky a vlády na celém světě spojovat, aby zabránily další finanční katastrofě. Solventnost bank a finančních institucí se nadměrným pákovým efektem se dostala do bodu zlomu.
Vícerozměrné problémy
Problémy krizové situace na trhu rizikových hypoték vyžadovaly konvenční i nekonvenční metody, které vlády na celém světě používaly. Centrální banky několika zemí se jednomyslně uchýlily ke koordinované činnosti s cílem poskytnout finanční podporu likviditě. Záměrem bylo postavit mezibankovní trh zpět na nohy. Fed začal snižovat diskontní sazbu, ale ze všech stran se už přicházely špatné zprávy. Lehman Brothers požádal o bankrot, banka IndyMac se zhroutila, Bear Stearns získal JP Morgan Chase (NYSE: JPM), Merrill Lynch byl prodán Bank of America a Fannie Mae a Freddie Mac byly pod kontrolou federální vlády USA. Do října 2008 se sazba federálních dluhopisů snížila na 1 % a diskontní sazba na 1,75 %. Centrální banky v Anglii, Číně, Kanadě, Švédsku, Švýcarsku a Evropská centrální banka (ECB) se rovněž uchýlily ke snížení sazeb na pomoc světové ekonomice. Samotné snížení sazeb a podpora likvidity však nestačily na zastavení takového rozsáhlého finančního poklesu.
Vláda USA pak přišla s Národním zákonem o hospodářské stabilizaci z roku 2008, který tvořil nákup ohrožených aktiv ve výši 700 miliard dolarů, zejména cenných papírů krytých hypotékami. Různé vlády přišly s vlastními verzemi záchranných balíků, vládními zárukami a nebo znárodněním.
Krize důvěry
Finanční krize v letech 2007 – 2009 dokazuje, že ve vzájemně propojeném světě se krize likvidity může velmi rychle změnit na krizi solventnosti finančních institucí, krizi platební bilance pro suverénní země a úplnou krizi důvěry celého světa. Z každé krize v minulosti vyšly některá odvětví a trhy silnější, takže se daly začít tvořit nové začátky. Z krizí také profitovali i zkušení investoři, kteří uměli využít situaci. Průmyslový index Dow Jones, který ztratil více než polovinu své hodnoty od svého maxima v srpnu 2007, se začal zotavovat v březnu 2009 a o čtyři roky později, v březnu 2013, dosáhl rekordní úrovně.
4 hlavní důvody pro finanční krizi 2007 – 2008
1. Lidé si půjčili více, než mohli splatit a pokud zažili mírný finanční pokles nebyli schopni splácet. V roce 1974 činil dluh domácnosti v USA přibližně 60% ročního disponibilního příjmu. V roce 2007 tento počet stoupl na 127%.
2. Úvěrové riziko bylo příliš slabě kontrolované, investoři hodnotili investice na základě pojištění a ratingu. Finanční instituce nakupovaly dluhopisy, obvykle vysoce hodnocené, kryté hypotékami, na které se také vztahovalo pojištění.
3. Cenné papíry kryté hypotékou (MBS) se mezi lety 1996 a 2007 téměř ztrojnásobily na 7,3 bilionu dolarů. Riskantní hypotéky byly najednou vnímané jako “bezpečné” investice na dluhopisovém trhu poté, co byly zkombinovány se stovkami dalších hypoték, rozčleněna, pojištěny pojišťovnou dluhopisů a ohodnoceny ratingovou agenturou. Co by se mohlo pokazit?
4. Selhání vlády v regulaci finančního sektoru. Toto selhání regulace zahrnovalo neschopnost Fedu omezit toxické hypoteční úvěry.
Zdroje:
https://www.investopedia.com/articles/economics/09/financial-crisis-review.asphttps://kafafiangroup.com/2016/08/29/four-reasons-for-the-2007-08-financial-crisis/https://www.britannica.com/list/5-of-the-worlds-most-devastating-financial-criseshttps://cs.wikipedia.org/wiki/Americk%C3%A1_hypote%C4%8Dn%C3%AD_krize_2007
https://cs.wikipedia.org/wiki/Americká_hypoteční_krize_2007