Velká hospodářská krize byla celosvětová ekonomická krize, která začala obrovským propadem akcií na americké burze v roku 1929 a skončila v roce 1933. Přesné příčiny vzniku krize jsou dodnes předmětem sporů. Mezi často uváděné důvody patří silná expanze nabídky peněz ze strany centrální banky USA. Fed zvýšil počet (zlatem nekrytých peněz) v letech 1921 až 1929 ze 42,1 na 68,8 miliard dolarů, což vedlo k inflaci ve výši přibližně 63 % v průběhu těchto let.
Krize zasáhla téměř celý svět
Nejtvrdší dopad měla krize v USA, Kanadě, Německu, Polsku, Československu a Holandsku, značně postiženy byly i státy Spojeného království, Francie a Japonsko.
Zasažena byla města po celém světě, a hlavně ta, která se zaměřovala na těžký průmysl. Výstavba se v podstatě úplně zastavila. Farmáři a venkovské oblasti trpěli kvůli pádu cen úrody o 40 – 60 %. Pravděpodobně nejhůře byly zasaženy hornické a dřevařské oblasti, protože v nich ostře poklesla poptávka a existovalo jen velice málo alternativních ekonomických aktivit.
Po skončení 1. světové války nastal v Evropě hospodářský rozvrat. Ekonomiky států byly vyčerpány dlouholetými vojenskými operacemi. V méně vyspělých státech často chyběly základní zdroje obživy. Oproti roku 1913 nastal v roce celosvětový 1920 propad v průmyslové výrobě o 6,4 %, v Evropě to bylo o 22, 7% a v Sovětském svazu až o skoro neuvěřitelných 87,2 %.
Pocity nespokojenosti sílí
V některých částech Evropy se k nespokojenosti s ekonomickými podmínkami přidávaly i pocity frustrace z výsledků války. Někde se ještě bojovalo o definitivní podobu hranic. Následovaly vlny nepokojů v celé Evropě, které vedly k vzestupu popularity extremistických a radikálních politických stran. Následně docházelo k potlačování demokracie, svobody a ostatních lidských práv.
Nejkrutější byl nacismus v Německu, fašismus v Itálii a socialismus v Sovětském svazu. Předzvěstí blížící se krize byla krize v zemědělství v letech 1926 až 1929. Ve Spojeném království vyústila poválečná krize do generální stávky horníků. V Německu byly ekonomické problémy závažným tématem, kvůli nutnosti vyplácet válečné reparace Francii.
Černý čtvrtek – začátek krize
24. října 1929 došlo k pádu burzy New York Stock Exchange na Wall Street. Tento den se označuje jako Černý čtvrtek a je obecně považován za začátek krize. V průběhu tohoto kritického týdne Fed emitoval téměř 300 milionů dolarů. Půjčil vládě až dvojnásobek peněz skrz koupi vládních cenných papírů a diskontů a dalších přibližně 200 milionů cenných papírů bylo určeno pro členské banky Fedu. Už ke konci roku 1929 (tedy za pouhé dva měsíce) se částka Fedem držených cenných papírů více než ztrojnásobila.
Bublina se nafukovala několik let a podíleli se na ní i obyčejní lidé, kteří věřili, že jim za akcie dá někdo ještě více. Účty v makléřských firmách mělo 30 milionů obyvatel Spojených států, co byla čtvrtina obyvatel a rostla i životní úroveň. Americký hrubý domácí produkt v roce 1913 dosahoval úrovně 32 miliard dolarů, v roce 1927 to už bylo skoro 90 miliard.
Obyvatelé nakupovali cenné papíry a tím vytvářeli umělou bublinu také proto, že se akcie kupovaly na půjčku. Lidé zaplatili jen deset procent z ceny a zbytek si půjčili. Vrátit peníze bylo potřeba za 1 – 2 dny. Velké dostupnosti půjček napomohla také americká centrální banka. Centrální bankéři snížili základní úroky o tři procenta, což podporovalo nákupy cenných papírů na půjčku. Firmy měly vyšší zisky, stoupaly mzdy a rostla také poptávka po zboží a službách. Bylo to jedno z nejúspěšnějších období. Růst ale nemohl být věčný.
Situace v USA
Vláda USA se ve své snaze posílit hospodářství, rozhodla zavést různé prostředky a opatření. Mezi vládní zásahy do ekonomiky patřilo zvyšování dotací do zemědělství, regulativní určení minimálních cen zemědělských produktů, výkup přebytků (k nimž začlo v důsledku následné nadprodukce docházet) a snaha zvyšovat mzdy. Koncem roku 1929, byla nezaměstnanost na úrovni 6 %, postupně stoupala až na 26 % na konci roku 1932.
V roce 1932 se výrazně zvýšily daně – daň z nemovitosti na dvojnásobek, firemní daně vzrostly o 15 %, daň z příjmu pro některé skupiny narostla z 25 % až na 63 % a cla byla nejvyšší v dějinách USA. Podobná reakce ostatních států světa ochromila následně světový obchod.
Situace v Evropě
Mnohé Evropské země zažívaly vlnu nepokojů, souvisejících se špatnou ekonomickou situací. Ano, šlo o stávky. Nedostatek kapitálu vedl ke krachu průmyslových podniků, snižování průmyslové výroby a k následné vysoké nezaměstnanosti. Docházelo ke snižování koupěschopnosti obyvatelstva, což vedlo opět k dalším krachům.
Československo
bylo nejvíce postiženo v letech 1929 až 1933. Jak exportně orientované země jej krize zasáhla velkou silou.
Československo bylo navíc dosti specifické v tom, že mělo svou vlastní agrární krizi, a to již od roku 1928. Slovenské zemědělství (až 60 procent pracovních sil pracovalo v tomto sektoru), bylo v krizi už rok předtím, než krachla newyorská burza. Evropský plodinový trh byl zaplaven levnějším třtinovým cukrem ze zámoří a o řepný cukr nebyl zájem. Podobně se snížil zájem také o jiné technické plodiny. Rolníci začali pěstovat to, co se dalo prodat doma – kukuřici či pšenici. Těchto plodin byl najednou nadbytek a výrazně klesly jejich ceny.
Stát zareagoval ochranářským opatřením – omezil dovoz zemědělských produktů z Maďarska, načež Maďarsko snížilo dovoz dřeva. V důsledku toho zase začaly krachovat pilařské závody a drobní živnostníci. Nejvíce upadaly obchody se smíšeným zbožím, se střižným zbožím, potravinami, konfekcí a obuví. V některých oblastech vznikaly tzv. hladové doliny, co byly regiony s extrémně velkou nezaměstnaností, nedostatkem spotřebního zboží, financí a léčiv, což mělo za následek i šíření různých epidemií.
Cena hlavního exportního artiklu – cukru, klesla o 74 % a příjmy rolníků klesly o 40 %, což se zase přenášelo do poptávky. A do této situace přišla průmyslová krize a úpadek koupěschopnosti. Všechna odvětví již byla ohrožena krizí a mezi nejvíce postižené odvětví patřilo hutnictví. V českých zemích byla krize hlubší, tam došlo až k 40procentnímu poklesu výroby, na Slovensku byl pokles asi 30 procent.
V ČSR navíc fungoval systém, v němž podporu v nezaměstnanosti dostával jen dělník, který si předtím platil dobrovolné pojištění. Pojištěný však byl jen ten, kdo byl členem odborů šest měsíců předtím, než přišel o práci, a kdo se třikrát týdně hlásil u veřejných zprostředkovatelů práce. Nárok na podporu ztratil ten, kdo se zapojil do stávky nebo kdo odmítl práci určenou zprostředkovatelem. V souvislosti s těmito podmínkami získalo podporu v nezaměstnanosti jen malé procento nezaměstnaných.
Zatímco v roce 1923 bylo 441 000 nezaměstnaných, v únoru 1933 jich již bylo 920 000 – tedy každý třetí dělník byl nezaměstnaný.
Zdroje:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Veľká_hospodárska_kríza_(30._roky_20._storočia)
https://www.tyzden.sk/casopis/3687/vtedy-za-krizy/
https://www.history.com/topics/great-depression/great-depression-history
