Vývoj na trzích se čím dál víc točí kolem tématu měnové politiky. A to je dobře pro čtenáře Kryptomagazínu, protože měnová politika je jedním z témat, kterému se věnujeme pravidelně a do hloubky. Měnová politika není zrovna jednoduchá k interpretování, protože existuje hodně přístupů a také filozofických škol, jak nastavit správnou hodnotu peněz.
Díky tomu to pro autora není vůbec jednoduché, protože samozřejmě musí velmi dobře oddělovat svůj pohled na věc, objektivní makroekonomická data a názory a výroky politiků a centrálních bankéřů. Rozmotat celé klubko tak není vůbec jednoduché.
Výnosová křivka přestává Fed poslouchat
Nervozita na trzích pochází z růstu výnosů na dlouhodobých dluhopisech. Výnosy rostou, protože věřitelé si chtějí nechat za rizika zaplatit větší peníze. První důležitou věcí je, že na dlouhodobých dluhopisech jsou výnosy dnes řízeny především trhem. Centrální banka může sazbami ovlivňovat především výnosy na krátkodobých dluhopisech. Za normálních okolností by centrální banka měla dbát na tvar výnosové křivky a brát v potaz vývoj na dlouhodobých dluhopisech.
A zde je první kámen úrazu. Když nastupoval Kevin Warsh do funkce předsedy Fedu, tak přesně avizoval toto řešení. Jeho filozofie byla snížit sazby, a tím vyhovět americkému prezidentu Donaldu Trumpovi, ale také usnadnit financování americkým institucím a firmám na krátkou dobu. Zároveň však nechat růst úroky na dlouhodobých dluhopisech. Jinak řečeno, trh měl vyřešit tento problém.
Jenomže to se stalo, i když nedošlo k prvnímu snížení sazeb. Warshova původní strategie, která byla odvážná a nebyla hloupá, se však rozplynula ještě dříve, než ji mohl uvést v praxi. Pro nového guvernéra je to opravdu nepříjemná situace. Proč k tomu došlo? Důvod je nasnadě: může za to Írán a druhá inflační vlna.
Ropa nad 100 USD drží inflaci při životě
Prvním důvodem je samozřejmě cena ropy. Ta se přiblížila znovu k psychologické hranici 100 USD za barel. Jenomže to není o ropě, ale především o zablokovaném Hormuzském průlivu. Základní strategie USA byla co nejrychleji konflikt vyřešit.
Během konfliktu byla cena ropy držena na uzdě tím, že státy v čele s Amerikou dodávaly na trh ropu především ze svých rezerv. Tato strategie zabránila tomu, aby se ropa dostala nad úroveň 150 USD za barel. Tedy na úrovně, kde se během konfliktu běžně obchodovala fyzická ropa.
Toto řešení je však provizorní. Nedá se aplikovat věčně. Zásoby se pomalu, ale jistě ztenčují. Díky tomu bude i po vyřešení konfliktu trvat daleko déle, než se situace vrátí k normálu. Každý stát se bude chtít pojistit a zásoby navýšit. I kdyby světová ekonomika zpomalila nebo se dostala do recese, tak hrozí, že poptávka bude pořád silná.
Venezuelská ropa: roky vrtů, ne pojistka na měsíce
K budování amerických strategických rezerv ještě jedna malá poznámka. Dnes se zpětně jeví sesazení venezuelského prezidenta Madura jako přípravný krok k íránskému konfliktu. USA získaly přístup k největším zásobám ropy na světě. Má to však hned několik háčků.
Většina ropy leží v zemi a vybudovat vrty a infrastrukturu je záležitost na několik let, ne-li víc. Ale to není to hlavní. Venezuelská ropa je těžká kvalitní ropa, která se používá především k výrobě asfaltu. Aby se dala tato ropa použít na výrobu pohonných hmot, musí se rozředit lehkou ropou.
Když pomineme fakt, že toto rozředění musí proběhnout ve speciálních zařízeních, tak integrace venezuelské ropy do strategických zásob jako pohonné hmoty obecně zvýší poptávku po ropě ve světě.
To jsou však malé starosti oproti otázce délky konfliktu. Na začátku byly totiž trhy v klidu hlavně díky tomu, že se počítalo s trváním konfliktu maximálně do začátku léta. Memorandum o porozumění nemělo dlouhého trvání. A zde nastává problém.
Drahé pohonné hmoty, a to především nafta, se pomalu, ale jistě propíší do zdražování všeho ostatního zboží. Na okraj věci poznamenejme, že v srpnu byly v USA nejdražší pohonné hmoty v historii. Srpen je vrcholem motoristické sezony. Američané si cestování neodepřou, ale na konci měsíce zjistí, že jim výdaje na benzín ukrojily větší část z rodinných rozpočtů, než se předpokládalo.
To se pak projeví celkově v poklesu kupní síly. Americký spotřebitel tak bude v následujících měsících velmi pod tlakem. Což vzhledem k blížícím se volbám není úplně dobrá pozice pro Trumpovy republikány.
Prozkoumejte akcie na platformě XTB
Inflace přijde se zpožděním a pak i do hnojiv a potravin
Jenomže zde problémy se zdražováním nekončí. Roste hlavně cena zemního plynu v Evropě. I zde platí, že efekt se zatím neodrazí hned. Ale s příchodem topné sezony je víc než pravděpodobné, že se ceny za odebraný plyn zvýší. Efekt se nemusí projevit hned, ale až když přijde vyúčtování. Problémy s inflací tak budou mít vleklý charakter.
Odložený efekt se projeví i v otázce růstu cen hnojiv. Hormuzským průlivem totiž kromě ropy proudila také močovina, která je důležitá pro výrobu hnojiv. Zde platí to stejné. Když útok začal na konci února, tak většina zemědělců měla nakoupena hnojiva na začátek jarní sezony.
Nyní však bude situace jiná. Ceny rostou, a tak zemědělci budou mít prakticky tři možnosti. Buď akceptují vysoké ceny hnojiv, ale tím je promítnou do výsledné ceny zemědělské komodity. Anebo nakoupí méně hnojiv, což bude znamenat i nižší výnosy a v důsledku růst cen zemědělských komodit. Anebo zvolí pěstování něčeho jiného, co není tak náročné na hnojiva. Dvě z těchto tří možností končí růstem cen. A ten už bohužel započal.
Když technologie přestanou brzdit inflaci
A poslední hřebíček do rakve je, že nezdražují jen věci, které člověk potřebuje nutně k životu, jako jsou jídlo nebo doprava. Kvůli zvýšené poptávce po paměťových modulech, kterou žene hektická výstavba datových center pro umělou inteligenci, roste cena prakticky veškeré elektroniky. Paměti se používají všude, od smartphonů až po klasické počítače.
A právě to může pohled na inflaci ještě zkomplikovat. Málo známou skutečností totiž je, že technologický pokrok dlouhé roky tlačil měřenou cenu elektroniky dolů. Statistici totiž nesledují jen cenovku výrobku, ale snaží se zohlednit také růst jeho kvality a výkonu. Pokud nový počítač stojí stejně jako starý, ale má dvakrát větší paměť a vyšší výkon, z pohledu statistiky jeho skutečná cena klesla.
Dobře je to vidět na amerických datech. Mezi koncem roku 1997 a srpnem 2015 klesl cenový index osobních počítačů a jejich příslušenství o 96 % po zohlednění kvality. U televizorů to bylo o 94 %. V jednom z dřívějších výpočtů americký statistický úřad dokonce odhadl, že samotné zohlednění technologického pokroku snížilo roční tempo růstu cenového indexu osobních počítačů přibližně o 6,5 procentního bodu.
Samozřejmě to neznamená, že technologický pokrok srazil celkovou inflaci o šest procentních bodů. Elektronika má ve spotřebním koši relativně malou váhu. Například počítače a jejich příslušenství dnes tvoří v americkém CPI jen asi 0,3 %. Pointa je jinde. Po dlouhá léta jsme byli zvyklí, že jedna část spotřebního koše prakticky permanentně zlevňovala nebo nabízela za stejné peníze stále vyšší výkon.
AI zdražuje čipy. Protiinflační polštář mizí
Nyní se však může tento mechanismus alespoň na čas obrátit. Pokud kvůli boomu umělé inteligence začnou zdražovat paměti, čipy a další komponenty, elektronika už nebude inflaci brzdit tak jako dřív. Samotné zdražení počítače světovou ekonomiku samozřejmě nepoloží. Problém je v něčem jiném.
Centrálním bankám může zmizet jeden z dlouhodobých protiinflačních faktorů, na který jsme si během posledních desetiletí zvykli téměř jako na samozřejmost. A dnes je jasné, že i desetina procentního bodu může kompletně změnit náladu na trhu.
Jižní Korea i Nový Zéland už sazby zvyšují
Inflace roste a s ní i očekávání dalšího zvyšování úrokových sazeb. Pozor ale, nejde už jen o teoretický scénář, o kterém spekulují analytici. Centrální banky po celém světě skutečně začaly sazby znovu zvyšovat. Mezi nejviditelnější příklady patří Jižní Korea a Nový Zéland. A v obou případech už nezůstalo u jednoho zvýšení.
Jižní Korea zvýšila základní sazbu nejprve v červenci z 2,5 na 2,75 % a na konci srpna znovu na 3 %. Důvody jsou přitom velmi dobře čitelné. Inflace zůstává příliš vysoko, ekonomika roste rychleji, než centrální banka ještě před několika měsíci čekala, a do toho se přidávají ceny nemovitostí a rychle rostoucí zadlužení domácností.
Červencová inflace sice klesla na 2,8 %, ale jádrová inflace naopak vzrostla na 2,6 %. Inflační cíl Bank of Korea je přitom 2 %, podobně jako u řady dalších centrálních bank.
A právě Jižní Korea ukazuje ještě jeden důležitý problém. Vyšší ceny energií zde nenarážejí na slabou ekonomiku. Naopak. Bank of Korea nyní čeká letošní hospodářský růst o 3,3 %, výrazně více než ještě na jaře. Jedním z hlavních motorů jsou polovodiče. Jižní Korea má Samsung Electronics a SK Hynix, tedy dva giganty světového trhu s paměťovými čipy.
Podobný obrázek vidíme na Novém Zélandu, i když příčina je trochu jiná. Tamní centrální banka zvýšila sazbu v červenci z 2,25 na 2,50 % a 2. září znovu na 2,75 %. Důvod je ještě názornější.
Inflace ve druhém čtvrtletí vyskočila z 3,1 na 4,1 %, tedy výrazně nad cílové pásmo centrální banky mezi 1 a 3 %. Hlavním viníkem byly energie. Benzín meziročně zdražil o 27,5 %, elektřina o 12 % a ostatní pohonné hmoty dokonce o 71 %.
Konec koordinace: každá centrální banka sama za sebe
A zde se dostáváme k hlavní investorské tezi. Svět je jiný v tom, že nyní každá centrální banka hraje sama za sebe. Už těžko se dá spoléhat na to, že jedna velká centrální banka, Fed, ECB, Bank of Japan nebo čínská centrální banka, podrží celý světový ekonomický systém.
Každá centrální banka bude chtít především ochránit a zachránit svoji ekonomiku. Čekají nás víc než turbulentní časy. A proto je dnes víc než kdy jindy potřeba mít strategii na těžké časy.
Prozkoumejte zlaté ETF na platformě XTB
Využijte časového testu ve svůj prospěch.
Akciové indexy: Wall Street rostla bez euforie, Evropa a Čína couvaly
Světové akcie minulý týden mírně rostly. Index MSCI World přidal 0,43 %, za klidným výsledkem se ale skrývaly výrazné regionální rozdíly. Zatímco Amerika držela růstový směr, evropské burzy přešlapovaly a většina čínských indexů ztrácela.
V Asii kralovala technologická část regionu. Tchajwanský index posílil o 2,54 % a korejský KOSPI o 2,29 %. Japonský Nikkei 225 skončil beze změny. Čína naopak zůstala pod tlakem: Shanghai odepsal 1,26 %, China A50 klesl o 0,77 % a Hang Seng o 0,76 %.
Evropa nabídla spíše investorskou šeď. Euro Stoxx 50 klesl o 0,42 %, DAX o 0,81 % a francouzský CAC 40 o 0,67 %. FTSE 100 se udržel těsně nad nulou se ziskem 0,06 %. Lépe si vedly menší evropské trhy, zejména rakouský ATX s růstem o 1,33 % a polský WIG20, který přidal 1,67 %.
Wall Street pokračovala v pozvolném růstu. Nasdaq přidal 0,52 %, Dow Jones 0,43 % a S&P 500 0,42 %. Nejlépe si však vedl Russell 2000 se ziskem 0,65 %, což naznačuje, že růst tentokrát nestál pouze na několika technologických gigantech. Pokles indexu VIX o 2,61 % navíc potvrzuje, že nervozita investorů zůstala pod kontrolou, a to i přesto, že výhled na zvyšování sazeb se stává realitou.
Největší porci optimismu nakonec nenabídly Spojené státy, ale Brazílie. Bovespa vyskočila o 4,36 %. Latinská Amerika má dlouhodobě potenciál. Má jednak bohaté nerostné zdroje. Nečelí demografické krizi tak silně jako vyspělé ekonomiky. A potenciál růstu díky zlepšení infrastruktury je obrovský.
Kryptoměny: Bitcoin na 79 000 USD, past je hranice 82 500 USD
V době psaní článku se bitcoin obchodoval za 79 000 USD. To představovalo menší týdenní zápornou výkonnost na úrovni 0,78 %. Pro mnohé to bylo zklamání, protože byli z konce prázdnin zmlsaní a čekali pokračování dalšího zběsilého růstu. Ten se zatím neukázal. A to nechalo nad trhem planout poslední pochybnost.
Důležitá meta je 82 500 USD. Právě její překonání bude znamenat, že medvědí trend je minulostí. Do té doby je hypoteticky možné, že jsme možná v investorské pasti a konec medvědího trendu by měl přijít na konci září nebo v měsíci říjnu. Ale tato investorská teze slábne každým dnem.
Hlavní důvod, proč zůstává pro mnohé konec medvěda těžko stravitelný, je, že pokud se ukáže, že opravdu jsme na konci cyklu, tak ten začal už 1. července 2026. Jednalo by se tedy o nejkratší medvědí trend podle teorie halvingových cyklů.
Pro toto tvrzení se samozřejmě dají zpětně najít argumenty. Nejpřesvědčivější je založen na tom, že se cykly zkracují, protože halving již nehraje tak velkou roli díky institucionálním investorům. Cyklus před čtyřmi roky by s největší pravděpodobností skončil již v srpnu, ale pád kryptoburzy FTX nakonec přirozený vývoj tehdy přerušil.
Mimochodem případ pádu kryptoburzy nám může sloužit jako varování. Technická analýza cyklů může být narušena nepředvídatelnými událostmi.
Osobně bych ale současný pohyb zatím bral spíš jako silné odražení než jako potvrzený začátek nového cyklu. V předchozích cyklech přicházelo skutečné dno až po poslední, nejbolestivější vlně poklesu — že by se tentokrát obešla, je možné, ale spoléhat bych na to nechtěl.
Tři rizika: CLARITY Act, Fed a hranice 82 500 USD
A zde si některé vyjmenujeme. Velmi důležitý den bude 15. září, kdy má být hlasování o CLARITY Actu. Sice se bere, že by mělo jít o formální záležitost v tom smyslu, že by se nehlasovalo, kdyby zákon neměl podporu. Ale kdo ví, co se stane. V případě neodhlasování by to totiž znamenalo katastrofu. Zákon by se s největší pravděpodobností už nestihl schválit vůbec.
Hned nato bude zasedat Fed a zde může přijít negativní překvapení v podobě zvýšení sazeb a velmi jestřábího výhledu. K tomu můžeme přidat i vysokou cenu ropy nebo jiných komodit, které znamenají vysokou inflaci, a tudíž větší pravděpodobnost restriktivní měnové politiky.
Není důvod být si úplně jistý tím, že nás žádná rizika nečekají. Důležité bude překonání hranice 82 500 USD a pak si všichni budeme moci vydechnout, že medvěd je definitivně za námi.
Závěr: Zasedání ECB a německé dluhopisy
Během týdne zasedne Evropská centrální banka. To bude velmi důležité, protože jestli zvedne sazby, tak to bude jen potvrzení hypotézy celého našeho článku. Sazby pomalu, ale jistě porostou, i přesto, že to bude škodit ekonomice, realitnímu trhu a především politikům, kteří se budou muset vypořádat s následky růstu nákladů na obsluhu dluhu.
A vzhledem k tomu, že tato položka je ve většině zemí G7 hodně vysoko, tak i malý nárůst znamená ve skutečnosti miliardy, které budou chybět. Na závěr týdne se dozvíme odhady inflace v USA. To bude velmi důležitý údaj, který může s konečnou platností potvrdit velký nárůst pravděpodobnosti, že americká centrální banka bude muset sazby zvyšovat.
Jinak bude důležité sledovat především vývoj na dluhopisovém trhu a tento týden především na německém. Jestli výnosy porostou, tak je to jen další přiložení polínka do ohně s názvem dluhopisová krize.