Máme za sebou první kompletní týden v novém roce. Pokud platí lidové přísloví „jak na Nový rok, tak po celý rok“, pak rok 2026 bude rokem Donalda Trumpa. Trump vstoupil do roku 2026 s novoročním předsevzetím, že teď se bude vše točit okolo něj.

Nešlo tento týden jen o Venezuelu. Kdyby šlo skutečně jen o ni, bylo by to vlastně normální. Donald Trump však během týdne výrazně promluvil do více témat najednou a prakticky otřásl vývojem hned několika sektorů. Kdo dnes provádí intradenní trading, měl by mít permanentně na obrazovce otevřený účet amerického prezidenta na jeho sociální síti.Pochopit Trumpa je stále obtížnější disciplína

Rozluštit myšlenkové pochody Donalda Trumpa je opravdu složitá záležitost. Dnešní manažer portfolia již primárně neřeší riziko portfolia vázané na ekonomické problémy firem nebo makroekonomiku, ale na to, s jakou náladou se Donald Trump ráno probudí. Abychom nemluvili jen abstraktně, uvedeme dva konkrétní příklady.

Venezuela – země ropě zaslíbená?

První zprávy o „únosu“ prezidenta Madura, v době kdy trhy ještě spaly, zněly tak, že cena ropy jistě spadne, protože Amerika si vezme venezuelské ropné bohatství. Venezuela má přece, aspoň na papíře, největší ropné zásoby na světě. K tomu však nedošlo. V pondělí ropa naopak oproti očekávání posílila.

Jedno z možných vysvětlení je prosté. Současná venezuelská produkce se pohybuje pod 1 milionem barelů denně, tedy velmi malé množství, které nedokáže na globálním ropném trhu cokoli výrazně změnit. Snížit nebo zvýšit produkci o 1 milion barelů denně dokážou země OPEC prakticky okamžitě.

Investorům tak pro spekulaci zůstaly v podstatě dvě možnosti. Buď nakoupit akcie ropných společností, které ve Venezuele stále těží, v čele s Chevronem, nebo, a zdá se, že mnohem prozíravější, vsadit na servisní firmy jako Schlumberger a Halliburton, které dodávají těžební technologie a služby.

Spekulace samozřejmě vyhnaly ceny těchto akcií nahoru. To však nemění nic na tom, že signál vyslaný Trumpovou administrativou je jasný. Přístup k nerostným surovinám a těžebním projektům bude v následujících letech opět velmi důležitý.

Realita se vrací a rychle

Už den poté však americké ropné společnosti investorům nadšení zchladily. Návrat do Venezuely se rozhodně neuskuteční ze dne na den. Země bude potřebovat masivní investice v řádu desítek miliard dolarů.

Aby se taková investice vůbec vyplatila, musí být v zemi zajištěna politická stabilita na dalších minimálně deset, spíše však dvacet let. V zemi, kde je velká část populace vyzbrojena, to není zrovna jednoduchý úkol. Akcie těžařů se tak v úterý vrátily přibližně na původní úrovně.

Tím však příběh neskončil. Trump si na konec týdne pozval všechny významné zástupce amerického ropného průmyslu do Bílého domu. Ještě před začátkem schůzky dal najevo, že všichni CEO jsou nadšení investovat obrovské částky do Venezuely a do budování infrastruktury pro těžbu ropy. Taková „nabídka“ se v praxi odmítá velmi těžko.

Proč je pro Trumpa tak důležité, aby tyto firmy začaly investovat právě teď, když se sám návratnosti zřejmě nedožije? Odpověď je především politická. Tyto firmy mohou do země přinést částečnou ekonomickou prosperitu, která by se mohla dotknout i běžných obyvatel Venezuely.

Pokud by se to podařilo, mohl by Trump prohlásit, že zajistil Venezuele nebývalý ekonomický boom. Zatím se Spojeným státům příliš nedaří přinášet výraznou prosperitu do oblastí, kde vedou vojenské zásahy.

Změna dlouhodobé americké strategie: ropa není nejdůležitější

A ještě jedna důležitá poznámka, zejména pro komoditní obchodníky. Dříve byla americká bezpečnostní politika řízena především touhou po ropě, výraznou roli zde sehrál Dick Cheney, který před funkcí viceprezidenta působil jako CEO Halliburtonu.

Hlavní obavou tehdy bylo, že světu bude ropa chybět. Amerika si měla zajistit její dostatek, nebo přesněji řečeno vytěžit ji všude jinde a šetřit vlastní zásoby.

S příchodem břidlicové revoluce a přeměnou USA v čistého exportéra ropy a zemního plynu se však tento přístup zásadně změnil. Ropa už není hlavním motivem. Pozornost se logicky přesouvá na další strategické suroviny, zejména vzácné kovy a kritické minerály.

Zbrojit, či nezbrojit?

Během týdne však nebyl otřesen jen ropný průmysl, ale výrazně se zachvěl i sektor zbrojní. Obecně se dalo očekávat (a evropské zbrojní firmy to svými pohyby potvrdily), že jakýkoliv náznak vojenského zákroku ve Venezuele zvyšuje pravděpodobnost konfliktů v dalších zemích.

Kdo říká „zvyšující se pravděpodobnost konfliktu“, ten de facto mluví o růstu výdajů na zbrojení. Počáteční růst akcií zbrojařských firem byl tedy vlastně logický a očekávaný.

Trump však tentokrát dokázal rozházet i ty nejrychlejší obchodní algoritmy. Prohlásil, že americké zbrojařské koncerny vyplácejí tučné dividendy a provádějí masivní zpětné odkupy akcií místo toho, aby investovaly do rozšíření výroby na americké půdě. Pokud v tomto přístupu budou pokračovat, Trump jim to prý zakáže.

Výroba se musí zrychlit, a to rychle. Výsledkem byly výrazné propady akcií klíčových hráčů: Lockheed Martin, RTX (Raytheon), Northrop Grumman i General Dynamics. Po nedávných mírových náznacích mezi Ruskem a USA by to byla pro zbrojní průmysl už druhá velká rána během krátké doby.

Jenže druhý den přišel další zvrat, který mnozí považují za klasickou Trumpovu spekulativní hru. Prezident oznámil, že požádal o navýšení amerického obranného rozpočtu pro rok 2027 až na 1,5 bilionu dolarů. To je zhruba o 50 % více než letošní rekordní úroveň 901 miliard dolarů. Trump to zdůvodňuje potřebou vybudovat „Dream Military“ (armádu snů).

Dluhová past a udržitelnost amerických financí

Problém je ovšem v tom, že americký veřejný dluh se pomalu, ale nezadržitelně vymyká kontrole. Není zcela jasné, jak hodlá Trump při tak dramatickém nárůstu výdajů na obranu zároveň zvládnout dluhovou dynamiku.

Zlí jazykové tvrdí, že právě proto tento krok učinil, aby v roce 2027 nebyla největší položkou amerického federálního rozpočtu splátka úroků ze státního dluhu. Jen na úrocích by měl Washington v roce 2026 vyplatit rovný bilion dolarů.

Americké desetileté dluhopisy se stále drží na úrovni okolo 4 %. Při pohledu na současnou výši dluhu by však trh měl požadovat výrazně vyšší výnosy. Dlouhodobě to prostě není udržitelné. Kdo dnes kupuje desetileté americké dluhopisy, ten se velmi jasně a vědomě exponuje riziku, že Amerika zažije dluhovou krizi ještě před splatností těchto papírů.

Podpora voličů: hypotéky a realitní trh

A na závěr Trump nezapomněl ani na své voliče a „obyčejné Američany“. Aby uklidnil část elektorátu, která by mohla být zklamaná přechodem od slibovaného izolacionismu k aktivnímu řešení světových konfliktů, nařídil státním agenturám nákup hypoték za 200 miliard dolarů.

Cílem je podpořit především občany toužící po vlastním bydlení. V USA se aktuální úroky hypoték pohybují okolo 6 %. Trumpovo rozhodnutí by mělo přinést jejich snížení přibližně o čtvrt procentního bodu. Realitní trh v USA přitom stále roste, sice pomaleji než v předchozích letech, ale ceny zůstávají velmi vysoko.

Zároveň je třeba zdůraznit, že v americkém realitním trhu hraje extrémně velkou roli lokalita – atraktivita místa často rozhoduje více než makroekonomické faktory.

Sečteno a podtrženo: hlavní silou na trzích v uplynulém týdnu byl jednoznačně Donald Trump. Ani dlouho očekávaná prosincová data z amerického trhu práce (Non Farm Payrolls) s přírůstkem pouze 50 tisíc nových pracovních míst (tedy o 10 tisíc méně, než činil konsenzus) nedokázala výrazněji zatřást sentimentem.

I přes Trumpovy řeči o hospodářském boomu a velké prosperitě to na pracovním trhu zatím příliš vidět není. Trhům to však příliš nevadí. Rostoucí nezaměstnanost totiž zvyšuje pravděpodobnost dalšího snížení úrokových sazeb a právě to je v současnosti to, co investoři nejvíce chtějí slyšet.

Akciové indexy: Dobrý vstup do nového roku

Když se podíváme na vývoj většiny světových indexů, skončily s výjimkou několika málo případů v zelených číslech. Nejlépe si vedl jihokorejský KOSPI, který v úvodu týdne přidal dalších 6,42 %. Právě tento index byl absolutním vítězem celého roku 2025.

Pokud bude pokračovat v podobném tempu, může předvést další impozantní jízdu. Jihokorejské akcie tak představují zajímavou příležitost k diverzifikaci portfolia. Jedinou výraznou vadou na kráse zůstává extrémně nepříznivá demografická situace země.

Kromě Soulu výrazně rostla také burza v Šanghaji (+4,84 %), kterou táhly především zbrojařské tituly. Je zřejmé, že čínská strana se nenechá zahanbit a rovněž navýší výdaje na obranu. Japonský Nikkei přidal solidních 1,46 %. Jedinou výjimkou v asijském regionu byl hongkongský Hang Seng, který mírně oslabil o 0,41 %.

Evropským trhům se dařilo. Německý DAX za týden posílil o 2,94 %, opět především díky zbrojovkám. Francouzský CAC 40 přidal 2,04 %. Francouzskou burzu podpořila zejména příznivá makrodata z Číny. Vypadá to, že deflace v Číně je definitivně za námi a do země se vrací inflace, což signalizuje, že čínský spotřebitel opět nakupuje s chutí. Britský FTSE 100 vzrostl o 1,74 %.

Americká burza rostla i přes každodenní Trumpovy otočky. Technologický Nasdaq si připsal 1,88 %, průmyslový Dow Jones však tentokrát technologické tituly překonal a posílil o 2,32 %. Index S&P 500 zakončil týden růstem 1,57 %. Vzhledem k současné geopolitické nervozitě jde o velmi solidní výsledek.

Kryptoměny: Po nadějném začátku zpět pod 90 000 dolarů

V době psaní textu se cena bitcoinu pohybovala kolem 90 450 dolarů, což znamenalo týdenní oslabení o 3,48 %. Bitcoinu se nepodařilo prolomit klíčovou rezistenci na úrovni 92 000 dolarů.

Na trhu kryptoměn pokračovaly výrazné toky prostředků přes spotové Bitcoin ETF produkty, které tentokrát vykázaly významné čisté odlivy. Ty odrážejí dočasné ochlazení investorského apetitu a přecenění portfolií v prostředí nejistoty ohledně prolomení zmíněných rezistencí.

Bitcoin si tak bude muset najít nový růstový příběh. Ten by mohl dostat konkrétnější obrysy již tento týden, pokud se potvrdí, že inflace v USA pokračuje v sestupné trajektorii.

To by otevřelo cestu k dalšímu snižování sazeb, možná již v lednu. Zatím trh stále převážně očekává stabilitu na lednovém zasedání Fedu, ale příznivá makrodata by mohla Jeroma Powella přimět k překvapivému kroku, který by Trumpovi přišel velmi vhod.

Na závěr je třeba dodat, že zpráva o 600 000 BTC na venezuelských účtech se ukázala jako klasická fake news. Venezuelský režim kryptoměny k obcházení sankcí skutečně používal, ale šlo o řádově menší pohyby, které zůstávaly pod radarem. Šest set tisíc bitcoinů je už opravdu obrovská částka.

Závěr: Co čekat příští týden?

Kromě klíčových inflačních čísel z USA se dozvíme prosincovou obchodní bilanci Číny. Tento údaj bude mimořádně zajímavý, protože americká obchodní bilance se v posledních měsících výrazně zlepšuje ve prospěch USA.

Minulý týden se navíc objevily odhady, že americké HDP za čtvrté čtvrtletí může růst až o 5 %. Otázkou zůstává, zda nejde o umělý efekt předzásobení se zbožím kvůli očekávaným clům, nebo zda se Trumpovi skutečně daří ekonomiku výrazně nakopnout.

Ve středu by měl Nejvyšší soud USA rozhodnout o legalitě jednostranného zavádění cel prezidentem Trumpem. Obecně se očekává, že soud cla nezruší. Takové rozhodnutí by vyvolalo zbytečně velký chaos bez reálného přínosu. Navíc v současném geopolitickém napětí by podobný verdikt pravděpodobně vyvolal výraznou nervozitu na trzích.

Trhy budou dále bedlivě sledovat dění kolem Íránu. Jakýkoliv další útok nebo eskalace nepokojů by mohly výrazně podpořit cenu zlata. A aby toho nebylo málo, příští týden oficiálně odstartuje výsledková sezona za čtvrté čtvrtletí.

Tradičně ji zahajují velké americké banky – v kalendáři figurují JPMorgan Chase, Bank of New York Mellon, Bank of America, Wells Fargo, Citigroup, Morgan Stanley, Goldman Sachs a BlackRock.

Vzhledem k tomu, že Fed v minulých měsících dodával likviditu právě s ohledem na stabilitu bankovního sektoru, bude velmi zajímavé sledovat, zda manažeři bank na tiskových konferencích tento krok nějak okomentují. V každém případě platí staré známé pravidlo: pokud americké banky předvedou solidní výsledky, je velmi pravděpodobné, že celá výsledková sezona proběhne v relativně klidném a pozitivním duchu.