Něco na tom Steve Jobsovi bylo, celá řada pozoruhodných vlastností. Byl úplně jiný, než všichni ostatní a takové bylo i vše, co kdy vytvořil. Vyznával smysl pro detail a řemeslnou dokonalost umělce. Nad čím ostatní jen mávli rukou, on považoval za zásadní a odmítal o tom diskutovat. Jednu dobu byl tak chudý, že si vydělával na jídlo vracením lahví. Pak si našel smysl svého života a byl dost velký blázen na to, aby změnil svět.
Osobnost Stevna Jobse
Byl tak chudý, že nemusel řešit peníze. Měl hodně přátel a často dělal celkem šílené věci. Na Stevenovi je tolik zajímavých témat, že ani nevím, kde začít. Podnikl cestu do Indie za svým duchovním guru a když se vrátil, jeho matka ho nepoznala. Byl adoptovaný, ale rodiče ho milovali. V dětství se rozhodl, že nechce mít se všemocným Bohem, který nečinně přihlíží špatným věcem, nic společného a místo toho později inklinoval k Zen Buddhismu.
Jobs děsil lidi. Měl pověst pruďase, před kterým se musíte mít neustále na pozoru, protože nikdy nevíte, jak se zachová. Navíc věřil, že se díky přísné veganské stravě nemusí vůbec koupat, což jeho kolegy, řekněme, dohánělo k slzám. V mládí kouřil marihuanu a strávil několik měsíců v hippie komunitě.
Hlavně však dokázal být nesmírně přesvědčivý a když o něco usiloval, uměl doslova změnit realitu. Lidi buď nadchnul, nebo srazil do kolen. Buď vás motivoval k nejlepším možným výsledkům, nebo vyhodil. Našel si něco, kvůli čemu stálo za to žít a dělal to jak nejlépe uměl. Byl tak bohatý, že nemusel řešit peníze.
Byl Jobs blázen?
Jen lidé dost šílení na to, aby chtěli změnit svět, to nakonec doopravdy dokážou, říkával Steve. Odhodlání, s jakým se pustil do výroby osobních počítačů, bylo překvapující i pro jeho kolegy Stephana Wozniaka a Ronalda Wayna, se kterými založil firmu Apple v garáži svého otce.
Jobsův emoční stav byl pravděpodobně do značné míry poznamenán jeho životním osudem. Vlastní matka se ho vzdala a dala ho k adopci. Škola mu prakticky neměla co nabídnout a on byl dost chytrý na to, aby si to uvědomoval. Patřil k top osobnostem, které nedokončily školu.
Byl perfekcionista a nehodlal dělat kompromisy na úkor kvality. Často se rozčiloval, křičel, nadával kolegům a urážel jejich práci slovy: „to je na hovno.” Někdo v něm viděl člověka, který je posedlý bezvýznamnými detaily a má až perverzní radost ze slovního ubližování lidem. On to samozřejmě viděl jinak. Jakoby vždy věděl, že je výjimečný a brzo dokáže něco velkého.
Zároveň snad i tušil, že nebude mít moc času. To se potvrdilo, když zemřel na rakovinu ve věku 56 let. Neztrácel čas a nebral ohledy na okolí. Odmítal trpět v týmu průměrné či dokonce podprůměrné lidi, protože věřil, že skutečně špičkoví pracovníci kolem sebe potřebují mít pouze další skutečné odborníky a špičkové lidi, jinak nemohou naplno využít svůj potenciál. Proto nikomu ani nezazlíval, když mu dokázal, že nemá pravdu, ba naopak, bylo to zcela v souladu s jeho vlastním přesvědčením.
Je pravda, že své emoce projevoval poněkud nespoutaně. Křičel, šklebil se, vrhal upřené pohledy do očí, máchal rukama, vyváděl a rozčiloval se, nadával a neměl ani problém se rozbrečet. To vše však opět pouze ukazuje na jeho výjimečnost a skutečnost, že na rozdíl od většiny lidí své emoce neskrýval. Nejvíc ze všeho se však vyznačoval zatvrzelým odhodláním uskutečnit své neuskutečnitelné vize. Zatímco všichni tvrdili, že něco nejde, on byl tím bláznem, který to udělal.
Závěr
Dnešní osobnost ve mě zanechala silný dojem, že když něčemu naprosto a vášnivě propadnete, získáte natolik pevné odhodlání, abyste dokázali změnit svět. Steven Jobs byl přesně takovou osobou, a to je na něm zajisté tou nejvíc pozoruhodnou věcí, bez ohledu na to, co si kdo myslí o jeho způsobech.
Co číst dále?
Zdroje:
ISAACSON, Walter. Steve Jobs. Praha: Práh, 2011. ISBN 978-80-7252-352-8.
https://cs.wikipedia.org/
