Jedna z definic osobního rozvoje, které jsem našel na netu, zní: „Osobní rozvoj je studium a praxe na zlepšení svého života, a to zejména naší kariéry, vzdělávání, vztahů, zdraví, štěstí, produktivity, spirituality a jiných osobních cílů.“
Co je duchovní stezka? Zjednodušeně řečeno, duchovní stezka je úsilí, které směřuje k něčemu, co přesahuje naše obvyklé způsoby prožívání, ke zkušenosti, kterou můžeme pojmenovat různě – Bůh, Duch, Vědomí, Láska…
Krátké představení
Typickými představiteli duchovní stezky jsou např. Ramana Maháriši (1879-1950), Bhagaván Nitjánanda (1897-1961) nebo Eckhart Tolle (nar. 1948). Typickými příklady cest osobního rozvoje jsou NLP, koučing, biohacking nebo neurohacking. Mezi představitele tohoto směru bych zařadil Rhondu Byrne nebo Tony Robbinse.
Osobní rozvoj x duchovní stezka
Osobní rozvoj se zaměřuje na uskutečňování cílů, které se nějak vztahují k životu na tomto světě. Většinou jde o oblast zdraví, vztahů a financí. Duchovní stezka se o nic z toho nestará. Takový Ramana Maháriši byl z pohledu osobního rozvoje týpek, který měl svého času dost kil navíc, vztahy žádné, finance také žádné. Přesto za ním putovali lidé z celého světa. Eckhart Tolle popisuje své probuzení následujícími slovy:
„Prožíval jsem stavy nepopsatelné blaženosti a posvátnosti (…). Přišel čas, kdy mi nezbylo nic na materiální úrovni. Neměl jsem žádné přátele, žádné zaměstnání, žádný domov. A neměl jsem žádnou společensky definovanou identitu. Téměř dva roky jsem strávil na lavičkách v parcích ve stavu nejhlubší blaženosti.“
Co by na to asi řekli namakaní příznivci biohackingu? 😉
Duchovní zkušenost
Samozřejmě, že ideálem duchovní stezky není být bez peněz, bez vztahů a bez přístřeší, ale duchovní zkušenost. Nicméně duchovní adepti mohou být svou duchovní zkušeností natolik zaujati, že se taková situace, kdy – obvykle na nějaký čas – „odpadnou“ naše nejčastější životní opory, prostě objeví.
Stinnou stránkou duchovní stezky může být, že ji člověk dělá ze strachu. Např. intimní blízkost pro něj může být díky emocionálním zraněním z dětství natolik bolestivá, že se jí podvědomě vyhýbá a odůvodňuje to tím, že vztahy nepotřebuje nebo že pro něj nejsou důležité. Nebo by si rád pořídil vlastní byt, ale bojí se říci nadřízenému o vyšší plat, protože to je „neduchovní“.
Duchovní učitelé často přirovnávají náš život zde na Zemi ke snu. Z tohoto úhlu pohledu všechny osobnostně rozvojové aktivity se dějí jen v rámci tohoto snu a nijak jej nepřekračují, nevybočují z něj; tudíž nedochází k žádné transcendenci a skutečné změně, která by z duchovního pohledu stála za to. Jde „jen“ o vylepšování snu, ale sen zůstává pořád snem, něčím, co je prchavé a pomíjivé.
Hodně lidí, kteří se zajímají o krypto, se zároveň zajímá o nějakou formu osobního rozvoje. Možná, že někteří z nich dosáhli toho, co chtěli a ptají se, co dál. Možná, že nastal čas dotknout se něčeho hlubšího, než je zdraví, vztahy a peníze 🙂
Zdroje a prameny:
Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku
Jo, dobře rozebrané.. 🙂
JJ, skvělé, díky
Ještě dávám hodnocení 🙂