V posledních měsících jsme byli svědky nepokojů v různých zemí celého světa. Většina z nich se pojí s autoritářskými režimy. Kryptoměny mají potenciál naklonit misky vah na stranu svobodomyslné společnosti, snížit centralizaci moci a umenšit roli národních států. Ruku v ruce s benefity jdou ovšem i rizika technologie.
Hongkong, Bělorusko a Venezuela
Tři výše zmíněné případy ilustrují různé formy autokratických tendencí. V Hongkongu, který byl baštou svobody a demokracie, zasahuje čínská centrální vláda a snaží se potřít demokratické tendence. Cíl je jednoduchý. Jedná se o udržení moci v rukou několika málo jednotlivců.
Svobodomyslný Hongkong může nabourat vnímání Číňanů a to autoritářský režim nechce, protože by to znamenalo, že by vládnoucí elita mohla ztratit svou neoddiskutovatelnou moc.
Stejný případ vidíme i dnešním Bělorusku. Dlouhodobé falšování voleb nakonec vyvolalo celostátní protesty a stávky. V zemi drží moc prakticky jediný muž a tím je diktátor Lukašenko, který má silnou podporu od další diktatury a tou je Rusko.
Venezuela byla jiným případem, kdy demokracii postupně likvidoval Hugo Chavez a po jeho smrti nastoupil neschopný Maduro, který za několik málo let přivedl zemi k naprostému kolapsu.
Venezuela dobře ilustruje největší slabinu absolutní centralizace státu. Osvícený diktátor může být jistě pro stát na určitou dobu požehnáním, ale systém jako takový je extrémně křehký, protože stojí na jednom člověku. Pokud se do role vládnoucího dostane idiot, dokáže progres celé země za desítky či stovky let zastavit nebo i zvrátit.
Venezuela a jediný mocný
Venezuela je ideálním případem, protože za vzestupem Madura nestojí žádná další velmoc. Maduro se drží u moci zajímavým mechanismem.
Díky tomu, že má monopol na mezinárodní vztahy, bankovní a finanční sektor, tak je také jediným mužem země, který kontroluje tok financí. Vzhledem k tomu, že bolívar (lokální měna) ztratil kompletně hodnotu, zůstal platidlem americký dolar.
A je to právě Maduro, kdo má k dolaru jako jediný přístup. I proto je mu armáda a vedení země nadále věrné, protože Maduro rozhoduje o tom, kdo dostane peníze (dolary). Rozhodnutí tak je mezi tím pracovat pro diktátora a zajistit si slušný život, anebo bojovat s hladem a živořit.
A zde přichází na řadu kryptoměny jako svobodný systém směny. Díky absolutní otevřenosti systémů mohou kryptoměny zlikvidovat monopol na peníze ze strany státu, který je tak často devastační.
Centralizace moci
Pokud přistoupíme na premisu, že moc se prakticky manifestuje v podobě peněz, tak rychle zjistíme, že kontrola nad penězi je maximální možnou centralizací moci moderní doby. To je velmi viditelný jev obzvláště u diktatur, jak bylo popsáno na příkladu Venezuely.
Podobně jsou na tom nicméně i demokratické vlády. Systém, kde pouze vybraná skupina drží moc nad monetární politikou, je při nejmenším vrtkavý a v horším případě přímo nahrává konkrétním zájmovým skupinám.
A tím se dostáváme k jádru věci. Jednou ze základních hodnotových propozic kryptoměn je, že nezávislé peníze budou výhodné pro širokou populaci. Hlavním benefitem bude právě snížení centralizace moci v rámci národních států. Kdyby stát ztratil monopol na finanční sektor, tak zároveň přijde o nejdůležitější část své moci.
A přesně toho kryptoměny umožňují. Nikdo je nedokáže zastavit a to velmi podobně jako internet. I Čína, která si postavila národní firewall, nedokáže kompletně regulovat ani svůj vlastní internet a to ani za pomocí nepředstavitelného množství cenzorů. A stejně jako internet, i kryptoměny jsou v tomto ohledu prakticky nezastavitelné.
Dopad kryptoměn
Ačkoliv se primárně bavíme o diktaturách, protože zde je disproporce moci nejlépe viditelná, tak i demokracie mohou benefitovat z omezení moci státu. S tím se pojí dva primární dopady kryptoměn.
První jsme již popsali a tím je ztráta monopolu na finanční sektor. Najednou vedle sebe budou existovat dva systémy finančnictví. Jeden navázaný na stát a silně regulovaný a druhý navázaný na internet a prakticky bez regulací. Logicky si může každý čtenář dovodit, který ze dvou systémů projde masivní inovací a rozvojem.
Druhým dopadem na národní státy pak bude neschopnost vybírat daně. Státy jsou molochy, které se pohybují pomalu. To je krásně vidět na tom, že zatímco soukromý sektor na plno využívá možnosti internetu, tak digitalizace státní správy je obrovský problém a extrémně pomalý proces.
Státy tak nebudou schopny účinně vybírat daně ze systému digitálních měn (ani internetu jak ukazují příklady velkých digitálních korporací), což povede k úbytku financí. Státní sektor tak bude donucen zmenšit svou velikost a tím pádem i moc.
Kryptoměny mohou i ublížit
Kryptoměny ovšem nejsou samospásné. Jako každá technologie jsou hodnotově neutrální a záleží až na lidech, jak je použijí. Čína např. již buduje svůj systém sociálního bodování. V podstatě se jedná o jednoduchou věc. Občan Číny dostane identitu, které budou připisovány body za dobré chování (rozuměj to, co vyhovuje režimu) a ubírány za chování špatné.
Kryptoměny umí dobře budovat nezcizitelné identity a právě to je jednou z hrozeb technologie blokchainu. Čínská diktatura pochopila, že využitím technologií bude možné vybudovat absolutní a totální diktaturu. A právě zde je potřeba být obezřetný.
Stejně jako pokrok ve fyzice vedl k vybudování jaderných elektráren a levné elektřině, tak zároveň přivedl svět na pokraj devastující války za pomocí jaderných bomb. Technologie jsou jen prázdnou skořápkou a až člověk jim dává smysl a ten může být různorodý.
Závěr
Kryptoměny v decentralizované podobě budou mít demokratizační tendence a umožní široké skupině světové populace svobodnější život. Existuje zde ovšem i nezanedbatelné nebezpečí silné státní kontroly, které je potřeba mít na paměti.
To se týká i vysoce transparentních systémů. Pokud budou lidé, fungující v rámci kryptoměnové sítě, identifikovatelní, tak může stát využít blockchain jako databázi ke sledování jednotlivců.
Proto je potřeba tlačit na vznik decentralizovaných projektů a to s vysokou mírou soukromí. Efekt bude takový, že moc, kterou nyní drží primárně národní státy, bude rozdělena do mnoha rukou.
A čím menší koncentrace moci, tím menší nebezpečí katastrofických událostí, které můžeme vidět např. v Hong Kongu, Venezuele a nejnověji právě v Bělorusku.
