V tomto článku ze série Bohatství odpočinkových článků se budeme v klidu věnovat egu. Jak to máte s egem, bojujete, neřešíte nebo naopak podporujete své ego?
Soucit s egem
V této uspěchané a cílechtivé době může být těžké se jen tak na chvíli zastavit. Zastavit své myšlenky, nadechnout se, vydechnout… Nechat vše volně plynout a chvíli se přestat snažit to řídit.
Nechat alespoň na pár momentů vše tak, jak to je. Nehodnotit, neměnit, neřídit. Jen tak volně sledovat, co se kolem děje a co je kolem vás. Zůstat v klidu a míru a nechat všední starosti plynout.
Klid, nic vám přece neuteče! Není čeho se bát. Není co hledat, za čím se pachtit, co stíhat. Váš život patří vám a tuto chvíli, kdy nic neděláte, vám nikdo nemůže zakázat. Času je dost, není kam spěchat. Můžeme volně sledovat, jak ubíhají sekundy času a přitom je stále jedno velké teď.
Klid a mír
Ačkoli navenek nás život naučil bojovat, ve svém nitru každý touží po klidu a míru. Každý se snaží být v něčem lepší, vyniknout, ale zapomínáme, že jsme si vlastně všichni nesmírně podobní.
Naše vlastní chyby nám nejvíc vadí u jiných. Jak stárneme, začneme toužit po uznání a chceme respekt. Chceme to, co zase jiní vyžadovali po nás a vymáháme tento dluh zase od jiných.
Když je člověk mladý, ego se bouří. Nemáme rádi, když někdo snižuje naši hodnotu. Mladý člověk má život před sebou, potřebuje tvořit, budovat, měnit a řídit. Ve stáří by měl přijít zasloužený klid a ego by mělo odpočívat. Nakonec s odstupem času všichni zjistíme, jak málo věcí zůstává a vše se mění.
Nechte myšlenky jen tak plynout
Ale to nevadí, v tom je právě tra krása. Plátno, na které malujeme své životní příběhy, časem bledne a zůstávají jen vzpomínky. Náš boj není zbytečný, ale není ani nezbytný, byť se zdá být nevyhnutelný.
Naše chyby, starosti, cíle, nespokojenost. Nic z toho nemá větší váhu, než jakou tomu sami přikládáme. Pokud cítíte ten klid a dokážete chvíli nechat vše tak, jak to je, nemáte problém s ničím, natož s egem.
Nechte myšlenky jen tak plynout a dopřejte si chvíli klidu, bez ohledu na povinnosti, bez ohledu na strachy. Cokoli se může kdykoli změnit a nic není věčné. Neposuzujme, jestli je to dobře, nebo špatně. Není třeba si o tom něco myslet. Právě teď není třeba si nic myslet.
Závěr
Po přečtení se opět vrátíte do svých každodenních životů. Vy i já budeme pravděpodobně měnit, tvořit a myslet si… Budeme se opět snažit dosahovat svých cílů a řídit své životy. Ale něco jsme v tom klidu přece jen nalezli. Snad jsme to my samotní, to, kým doopravdy jsme, čeho se bojíme, co hledáme a jaký nános myšlenek a programů si s sebou nosíme. A kolik síly se v nás ukrývá, když tuto zátěž přestaneme vláčet.
Co číst dále
