Už to zní jako klišé, ale uplynulý týden byl znovu tak bohatý na události, že je těžké si mezi nimi vybírat, aby člověk nezapomněl na ty nejdůležitější z nich. K tomu se musí přičíst i faktor, že se tyto události vzájemně ovlivňují.

Nejvíce očekávanou událostí bylo zasedání Fedu. Zároveň se však ukázalo, že to, co bylo nejvíce očekávané, nemělo až tak zásadní vliv. Nejvíce trhy nakonec ovlivnily hospodářské výsledky společnosti Microsoft a vzápětí potvrzení této otočky dalším technologickým gigantem.

Abychom však udrželi mediální posloupnost zájmu, podíváme se především na zasedání americké centrální banky. Šlo teprve o druhé zasedání Fedu pod novým vedením. Warsh pokračoval především v logice zlomu neboli přerušení kontinuity se starým Fedem.

Jak pro komentátory, tak i pro investory je to úplně jiné než desetileté období Jeroma Powella. Warsh, co se týče projevu a komunikace, změnil prakticky všechno. Nástroj FedWatch přisuzoval vyšší pravděpodobnost variantě, že se sazby nezmění. Stalo se tak i přesto, že jsme v červenci svědky nového růstu cen ropy.

Cena benzinu na čerpacích stanicích bezpochyby táhne nominální inflaci nahoru. Taktéž vysoká cena pohonných hmot ubírá popularitu Donaldu Trumpovi. I jeho skalní příznivci musí uznat, že jeho předvolební slib i strategie, postavená na tom, že levná ropa zkrotí inflaci, jsou pryč. Navíc kupní síla nejchudších Američanů klesá.

Fed tedy nakonec ponechal úrokové sazby na původních hodnotách. Našli se ale tři guvernéři, kteří hlasovali pro jejich zvýšení. To je neobvyklé, protože hlasování bývá většinou jednomyslné.

Guvernéři mají jeden den na to, aby v diskuzi sladili noty. To jen ukazuje, že ekonomie není úplně exaktní matematická věda, kde na základě modelů dojdou všichni ke shodě. Velmi důležitá je zde naopak politická rovina.

Kritici vs. obhájci: proč Warsh nezvýšil sazby

Když se podíváme na reakce na Warshovo vystoupení, najdeme především dva názorové proudy. Jeden je velmi kritický a druhý se snaží pochopit Warshovo počínání v širších souvislostech s tím, že bere v úvahu jeho dlouhodobý plán. Cílem je totiž naprosto změnit fungování centrální banky.

Začněme u kritického pohledu. Tento úhel je postaven především na politickém čtení událostí. Jak sám Warsh připomněl ve svém projevu, základním posláním Fedu je udržet inflaci pod dvouprocentním cílem.

Inflace pod ním není. Závěr je tedy jasný, centrální banka by měla jednat. To je bezpochyby vize tří centrálních bankéřů, kteří zvedli ruku pro zvýšení sazeb. Zajímavé je, že mezi nimi nenajdeme ani Powellovo, ani Warshovo jméno.

Zde narážíme na první zádrhel, který byl Warshovi vytýkán. Je jím zjevný rozpor mezi jeho projevem a činy. Warsh dostatečně nevysvětlil, proč nezvýšil sazby již nyní. Čistě ekonomické vysvětlení jsme totiž nedostali.

Otevírají se tak jiná vysvětlení. První z nich je založeno na předpokladu, že pokud se cena ropy neuklidní, bude nominální inflace nadále vysoká. Centrální banka z povahy věci s vysokou cenou ropy nic neudělá.

Pro mnohé ekonomy není zvedání sazeb ve chvíli nabídkového šoku dobrou cestou. Zvýšení sazeb by tak tento šok jen umocnilo. Abychom však přijali toto vysvětlení, musel by jej Warsh zmínit alespoň implicitně.

Za druhé, aktuální nebezpečí inflace nespočívá pouze v cenách energií, ale týká se i dalších komodit a poptávky po čipech a mědi. Zároveň stále existuje velký potenciál v tom, že konflikt ustane a cena ropy se velmi brzy vrátí pod hranici 70 USD. V takovém případě by inflační tlak pominul. Zdá se vám to nemožné?

Listopadové volby drží Fedu ruce svázané

Když se podíváme do politického kalendáře, zjistíme, že se kvapem blíží listopadové volby v USA. Trump udělá vše pro to, aby neztratil svou voličskou základnu. Může se tedy znovu pokusit podepsat nové memorandum, které ceny ropy opět srazí.

Podle mě proto Fed v září sazby zvyšovat nebude — pokud ovšem inflace nepřekvapí směrem nahoru. Na říjnovém zasedání pak centrální banka odůvodní stabilitu sazeb tím, že nechce ovlivňovat americké volby.

Zvýšení sazeb by totiž mohlo poškodit americkou burzu, a tím reálně ovlivnit hlasování. Velká část Američanů si spoří na důchod právě skrze akcie.

Warsh sice nesplní Trumpovo zadání ohledně snížení sazeb, ale zároveň povede maximálně vstřícnou politiku vůči aktuálnímu vedení Bílého domu. Všichni tak budou spokojeni. Tedy až na investory, protože tento přístup by velmi snížil důvěru v nezávislost amerického Fedu.

Nová éra Fedu pod taktovkou trhu

Pak je tu však druhý pohled, který je více ekonomický než politický. Warsh chce fungování Fedu skutečně změnit. Nechce už dávat žádné přesné předpovědi ani jasně čitelné kroky měnové politiky, místo toho chce vše nechat vyřešit trh.

Právě z tohoto úhlu pohledu by jeho nečinnost dávala smysl. Dluhopisový trh s dlouhodobými dluhopisy totiž již nacenil inflační riziko a výnosy stouply bez toho, aby Fed musel zvednout sazby. Vysoké výnosy na dlouhodobých dluhopisech Warshovi nevadí. Ba právě naopak.

Základem jeho původní strategie totiž bylo, aby výnosy na krátkodobých dluhopisech byly co nejnižší. Jinak řečeno, základní sazby Fedu zůstanou nízké, protože právě na ty má centrální banka největší vliv.

Zároveň se mu však daří udržovat dlouhodobé výnosy vysoko. Zde samozřejmě vyvstává otázka, co se stane, pokud výnosy dlouhodobých dluhopisů porostou i nadále. Zasáhne Fed, či nikoliv? To bude velkým testem Warshovy vize.

Tajemství jako strategie, nebo ústupek?

Další možné vysvětlení, proč Warsh zatím volí status quo, spočívá v tom, že centrální banka pod jeho vedením zkrátka ještě nemá předem definovanou strategii. Zároveň je známo, že Warsh má výhrady k tradičním indikátorům inflace, kterými jsou indexy PCE a CPI.

Dá se tedy očekávat, že v budoucnu oznámí, jaký ukazatel považuje za nejvhodnější. Na přímou otázku ohledně strategie Fedu Warsh odpověděl, že v aktuální situaci neví. Naznačil však, že více indicií možná poskytne blížící se sympozium v Jackson Hole.

V každém případě všechny utvrdil v tom, že nechce dávat žádné předběžné závazky ani naznačovat, kam až se úroková sazba dostane. Sečteno a podtrženo, Fed zůstane za každých okolností tajemný.

Otázkou zůstává, zda tato tajemnost neslouží jen jako opona pro to, aby banka tiše podporovala politiku Donalda Trumpa, anebo zda jde o skutečnou revoluci ve fungování nejvýznamnější centrální banky světa. Odpověď na tuto otázku se bude profilovat po celý Warshův mandát a s každým zasedáním Fedu dostaneme další díl do skládačky.

Osobně se domnívám, že Warsh skutečně má plán a vizi, jak fungování Fedu proměnit. Může to však dopadnout stejně jako s Miranovým plánem v otázce cel a snižování sazeb. Americké úřady nakonec musely cla vracet a sazby níže nejsou.

Mít plán je jistě dobré, ale jak říkával klasik Mike Tyson: každý, kdo proti mně boxuje, má plán, dokud nedostane ránu pěstí. A tak se nic nezmění na faktu, že v moderních dějinách finančnictví za posledních dvacet let platí jasné pravidlo. Centrální banky sazby raději snižují, než zvyšují.

Japonsko brání hranici 164 JPY za USD

Z hlediska měnové politiky nastala ještě jedna velmi zajímavá událost, a to skokové posílení japonského jenu. Kdo mě sleduje na platformě Patreon, ví, že japonský jen považuji za velmi podhodnocenou měnu, která však i nadále oslabuje.

Zpětně se ukázalo, že šlo o přímou intervenci japonské centrální banky, která prodávala americké dluhopisy, aby svou měnu zpevnila. Navíc šlo o koordinovanou akci ve spolupráci s americkým ministerstvem financí, které na situaci předem upozornilo především americké banky.

Intervence se zdařila a japonský jen posílil bez napáchání větších škod. Vždy se však ukázalo, že tyto intervence Bank of Japan nemají sílu zlomit dlouhodobý trend a slouží jen jako krátkodobá pomoc. Jediným skutečným řešením je zvýšení sazeb.

To však vedení japonské centrální banky zatím odmítá. Při posledním hlasování se osm členů vyslovilo pro zachování sazeb a pouze jeden hlasoval pro jejich zvýšení. Vzhledem k vysokému japonskému státnímu dluhu se ale nelze divit, že se centrální banka do utahování měnové politiky nehrne.

Mimochodem, japonská premiérka chtěla udržet sazby nízko, aby slabý jen podporoval japonský export. Slabá měna však bude dlouhodobě trnem v oku Američanům. Proč tedy k této intervenci vůbec došlo, když dlouhodobý trend zvrátit nedokáže?

Osobně se domnívám, že japonské centrální bance a vládě šlo primárně o redukci pozic na takzvaný carry trade. Skokové posílení jenu totiž přidělalo vrásky především traderům, kteří se zadlužili v japonských jenech.

Carry trade, tedy strategie půjčování si levného kapitálu v oslabující měně, už pro velké hráče nebude sázkou na jistotu. Nyní se situace pomalu mění a japonská centrální banka nakonec nebude mít jinou možnost než sazby opět zvýšit.

Její současný zásah tak vnímám především jako vytyčení linie, po jejímž oslabení budou instituce nuceny jednat. Něco mi říká, že ve velmi krátké době můžeme tuto hranici otestovat znovu.

Akciové indexy: Nasdaq +1,77 %, KOSPI −7,66 %

Akciové trhy mají za sebou převážně růstový týden, pod povrchem ale zůstávají výrazné rozdíly. Zatímco Spojené státy a Evropa přidávaly, v Asii pokračovala hluboká divergence mezi Hongkongem, Indií a zbytkem regionu.

V Asii se dařilo především indexu Hang Seng, který posílil o 2,84 %. Přes dvě procenta přidaly také indické indexy Nifty 50 a Sensex. Na druhé straně stál japonský Nikkei 225 se ztrátou 1,91 % a čínský Shanghai Composite, který odepsal 1,31 %.

Skutečný výprodej však zasáhl Jižní Koreu. Tamní KOSPI se propadl o 7,66 %, což ukazuje, jak rychle dokáže vybírání zisků zasáhnout trhy, které předtím patřily k největším vítězům.

Evropa předvedla klidnější růst. Euro Stoxx 50 získal 1,21 %, DAX 1,06 % a britský FTSE 100 přidal 0,80 %. Nešlo o žádnou euforii, ale spíše o solidní návrat kupců. Výrazněji vyčníval polský WIG20 s růstem o 2,24 %, zatímco většina hlavních západoevropských indexů se držela kolem jednoho procenta.

Pozitivní obrat přišel po zasedání Fedu také na Wall Street. Paradoxně ho však na svědomí neměla centrální banka. Skutečnou vzpruhu přinesly dobré hospodářské výsledky společností Microsoft a Amazon, které investory vrátily k velkým technologickým titulům.

Index Nasdaq díky tomu posílil o 1,77 %, S&P 500 o 1,03 % a Dow Jones o 0,53 %. Malé firmy zůstaly stranou, když Russell 2000 klesl o 0,57 %. Pokles indexu volatility VIX o více než 14 % potvrzuje, že nervozita ustoupila.

Trh si tak ze zasedání Fedu nakonec odnesl pozitivní náladu, zásluhy však tentokrát putují jinam. Výsledková sezona znovu ukázala, kdo má na Wall Street poslední slovo, a alespoň protentokrát to nebyly centrální banky.

Bitcoin kolem 64 000 USD. Poslední propad může stačit na 60 000 USD

V době psaní tohoto textu se nejslavnější kryptoměna obchodovala za 63 538 USD, což představovalo zápornou týdenní výkonnost na úrovni 1,85 %. Investoři však nemuseli být zklamáni, ba právě naopak.

Červencová výkonnost bitcoinu byla celkově kladná a očekávaný propad se zatím nekonal. Díky tomu vzrostla pravděpodobnost, že přijde až v srpnu.

Zatím to vypadá, že cena bitcoinu se vyvíjí jako přes kopírák s předchozími halvingovými cykly. To zvyšuje naději na poslední pokles, který by mohl být zároveň finální příležitostí k dlouhodobému nákupu. Tedy alespoň pro ty, kteří cyklům půlení věří.

Propad sice může přijít, ale už nemusí být nijak závratný. K naplnění tohoto proroctví by bohatě mohla stačit i úroveň 60 000 USD. Důvodem je vývoj Sharpeho poměru, který porovnává dosažený výnos s podstoupeným rizikem, potažmo volatilitou. Čím níže se ukazatel nachází, tím horší je výnos vzhledem k riziku, jež investor podstupuje.

V předchozích halvingových cyklech sestoupil Sharpeho poměr v závěrečné fázi poklesu přibližně k hodnotě minus 1,5. Nyní se k této úrovni znovu blíží.

Pokud by se volatilita výrazně nezměnila, mohl by k jeho dosažení stačit pokles ceny bitcoinu zhruba na 60 000 USD. Poslední propad tak nemusí být vůbec dramatický, z pohledu halvingového cyklu by však mohl stačit k tomu, aby byl současný sestup dokončen. Následně by nás už měla čekat jen růžová budoucnost. Uvidíme.

Osobně mi ale odhad kolem 60 000 USD přijde spíš na optimistické hraně. Předchozí halvingové cykly končily propady −77 % až −86 % od vrcholu, zatímco ten současný je zatím kolem −50 % — klidně se můžu mýlit, ale poslední vlna může být bolestivější, než Sharpeho poměr napovídá.

Závěr: Co sledovat v příštím týdnu?

Dění na trhu během minulého týdne zásadně ovlivnila výsledková sezona. Tu si necháme na samostatné vydání střípků, protože by se pod dnešní lupu v úplnosti nevešla.

I nadcházející týden každopádně přinese reporty několika velmi zajímavých firem. Patří mezi ně Palantir, SpaceX, Berkshire Hathaway, AMD, McDonald’s, Eli Lilly, SanDisk, Western Digital, Uber, Monster Beverage, Allianz a Vista Energy.

Co se týče makroekonomiky, největší vliv bude mít americký pracovní trh, jehož čísla se dozvíme v závěru týdne. Investoři budou samozřejmě monitorovat i dění na Blízkém východě, kde Donald Trump znovu váhal s drtivým útokem.

Jednalo se v tomto ohledu minimálně o osmatřicátou otočku. V každém případě se neúprosně blíží volby a vysoká cena na čerpacích stanicích zůstává Trumpovým největším politickým nepřítelem.