Hippokratés nebyl jen průkopníkem morálky a etiky v medicíně, jak jste se mohli dočíst v prvním díle, ale údajně byl také přímým potomkem bohů. V jeho rodokmenu najdete samotného boha léčitelství Asklépia a navíc také bájného Hérakla (latinsky Herkula). V tomto článku se dočtete o jeho bájných předcích, kteří ho předurčili k tomu, čím se stal. Z jeho učení lze vypozorovat jisté principy, které vám shrneme a dostane se i na doporučení, jak se vyhnout nemocem a být zdravý. A ve zdraví si případné bohatství přece jen užijete o něco lépe.

Asklépios

Starořecké polyteistické náboženství se blížilo spíše tomu východnímu, než třeba nám momentálně blízkému křesťanství, kde je Bůh pouze jeden. Často se tam stávalo, že byl člověk díky svým skutkům prohlášen za boha, nebo se to tak alespoň píše v různých bájích. Právě takovou postavou je i bůh léčitelství. Asklépios byl podle řecké mytologie léčitel, který žil někdy ve 13. století př. n. l., používal bylinky a křísil třeba i mrtvé. I jeho dcera Hygiea se stala bohyní – bohyní zdraví. S takovým předkem v rodokmenu se Hippokratés snad ani nikým jiným než lékařem stát nemohl, co říkáte?

Na obrázku vlevo můžete vidět Asklépiovu hůl obtočenou hadem. Tato symbolika je dodnes ve zdravotnictví hojně používána a denně se s ní setkáváme. Je znamením životní síly a zdraví. Jak můžete vidět na obrázku vpravo, vyskytuje se i na mezinárodním znaku zdravotnické záchranné služby, na tzv. Hvězdě života.

Héraklés (Herkules)

Kdo by neznal Herkula, což je známější (latinská) verze jeho jména Héraklés, které v překladu znamená sláva Héře. Je to odvážný hrdina a svým způsobem i předchůdce všech Supermanů, Batmanů a dalších „..manů”. Splnil 12 nadlidských úkolů, založil Théby, osvobodil Prométhea (který byl přikován ke skále, kde mu každý den orel sežral játra) a udělal ještě spoustu dalších hrdinných kousků. Během života po něm šla bohyně Héra, která mu nakonec odpustila, až když zemřel na otravu, byl přijat na Olymp a stal se bohem.

Hippokratés

Nebylo lehké, hlásat v době všeobecného uctívání bohů, že za nemoci nemůže jejich hněv. Hippokratés však přesně tohle dělal. Věřil, že nemoc na nemocného neseslali bohové, ale že má docela pozemské příčiny. Jeho oborem byla také určitá obdoba dnešní celostní medicíny. Byl možná prvním, kdo začal hledat příčinu i v rodině a nejbližším okolí nemocného. Zároveň se rozhodl vést o nemoci záznamy. Ty následně pomohly při léčení dalších nemocných, protože mohl předvídat další průběh nemoci. Mít bohy ve svém rodokmenu Hippokrata předurčilo k tomu, aby dokázal něco velkého. Byl to hrdina, který léčil nemocné, povýšil medicínu na vědní obor a jeho jméno si lidé připomínají po celá tisíciletí.

Jak vzniká nemoc a jak se jí vyhnout

Jak už bylo řečeno, Hippokratés ukončil bloumání tehdejších lékařů, když zavedl princip pozorování příznaků nemocí, dokumentace a hledání příčin. Pokud bychom dnes chtěli v jeho učení pokračovat, pravděpodobně bychom se měli zaměřit na zkoumání životních návyků nemocných, jejich osudů, rodinných vztahů a podobně. Jeho teorie čtyř tělesných šťáv je však dnešními odborníky považována za omyl.

Dnes je kladen důraz spíše na léčbu samotné nemoci za pomoci moderních postupů a velkého množství léčiv, než na hledání příčin a jejich odstraňování. Druhá možnost vyžaduje více času a úsilí navíc a málokterý lékař na to ten čas má. Je také otázkou, kolik pacientů by skutečně dalo přednost tomu, že na sobě začnou pracovat a že se od nich bude něco chtít. Hodně lidí si zvyklo na to, že to za ně zkrátka někdo vyřeší.

Hippokratés nám říká, že nemoc vzniká tehdy, když je v těle něco v nerovnováze. Lidské tělo má podle něj schopnost se do této rovnováhy vrátit, pokud mu to umožníme. Tím nám všem dává naději, že když se o sebe budeme dobře starat, snažit se žít vyrovnaně a udržíme své tělo v určité vnitřní rovnováze, vyhneme se nemocem. A něco na tom určitě bude. Pokud se ptáte jak toho docílit, možná je na čase začít trochu víc přemýšlet např. nad tím, jak žijete, co vlastně jíte a jaké látky do svého těla přijímáte. Slovy Hippokrata by vám to mělo „pomoct, nebo alespoň neškodit.”

Závěr

Hippokratés je navždy neoddělitelně spojen s lékařstvím a je dokonce považován za jeho „otce”. Byl přímým potomkem bohů a sám se stal předmětem legend. Druhý díl byl proto věnován těmto aspektům jeho osobnosti. Věnovali jsme se také určitému doporučení ohledně zdraví, které vychází z jeho učení, a které říká, že by člověk měl usilovat o určitou čistotu a rovnováhu, ve snaze zachovat si zdraví. Tato rovnováha může být podpořena třeba správnou stravou.

Slíbenou teorií osobnosti se budeme zabývat v samostatném článku. Ten najde své místo v nové kategorii, kterou pro vás připravujeme. Bude věnovaná určitým metodám, technikám a teoriím, které vám mohou pomoct jak k úspěchu a bohatství, tak i ke změně myšlení, osobnímu růstu a budování vlastní osobnosti.

Budeme rádi, pokud se přihlásíte k odběru našeho YouTube kanálu a nabízíme ke shlédnutí naše nejnovější video:

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hippokrat%C3%A9s
http://www.zshorakhk.cz/files/tinymce/tvorba/ucitele/hippokrates.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Askl%C3%A9pios
https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A9rakl%C3%A9s
https://cs.wikipedia.org/wiki/Aeskulapova_h%C5%AFl
https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Adriaen_de_Vries_Herkules.jpg