Mzdový rozdíl v EU se postupně prohlubuje a je v průměru na úrovni 20 %. Znamená to že, ženy vydělají o pětinu méně než muži. Čím je to způsobeno a jaké jsou rozdíly v přístupu mužů a žen?
Může to být způsobeno i různým přístupem k postavení mužů a žen a jejich rozdílným jednacím přístupem. Ženy málokdy o něco žádají, proto se může zdát že jsou ženy méně náročné na platové podmínky. Čekají, že je jejich zaměstnavatel docení a všimne si, co všechno dělají.
Co na to odborníci?
Podíváme se na knihu, kterou sepsaly Linda Babcocková, profesorka ekonomie na Univerzitě Carnegieho-Mellonově v Pittsburghu v Pensylvánii a Sara Lascheverová, novinářka a publicistka. Obě čerpají z výzkumů v oblasti psychologie, sociologie, ekonomiky a chování v rámci organizace a také z mnoha rozhovorů, které zkoumaly důvody, proč ženy nežádají o to, co potřebují a co si zaslouží.
Ženy očekávají, že k nim bude život spravedlivý
“Nežádají o uznání za odvedení dobré práce. Nežádají o pomoc s domácími pracemi.
Ženy o nic nežádají. Nežádají o vyšší platy, povýšení či lepší pracovní příležitosti. Nežádají o uznání za odvedení dobré práce. Nežádají o pomoc s domácími pracemi. Jinými slovy, u žen je mnohem méně pravděpodobné než u mužů, že budou vyjednávat, aby získaly, co chtějí. Ženy očekávají, že k nim bude život spravedlivý. Navzdory mnohým skutečnostem, které svědčí o opaku, se mnoho z nich navíc v tomto přesvědčení udržuje, “uvádějí ve své knize Why Women Do not Ask.
Ženy o nic nežádají a zpomaluje to pokrok
“Ženy v životě nedostávají vše, co chtějí. Je to tím, že o to nepožádají?” Mnohé celosvětové studie ukazují, že muži o svém platu vyjednávají mnohem častěji než ženy. Rozdíl v průměru mezi průměrným nástupním platem žen a mužů se pohybuje okolo 7 % což je způsobeno vyjednáváním.
Zaměstnavatelé málokdy zaplatí více pokud si o to neřeknete.
Počáteční rozdíly v nástupních platech se pak v průběhu času nahromadí a vzniknou z nich větší rozdíly, protože ženy bude mzdová mezera pronásledovat od zaměstnání k zaměstnání a každá nová mzda bude nějakým způsobem založena na té předchozí. Bez ohledu na věk ženy obvykle přijmou, co jim je nabídnuto, aniž žádali o více, zatímco muži 2 – 3 x častěji vyjednávají. Rozdíl v nástupním platu 7 % později způsobí, že se celkový rozdíl v platu prohloubí na úroveň 20 %, u vysokoškolsky vzdělaných žen ještě více.
Proč neumíme vyjednávat o zasloužený plat?
Jedním z vysvětlení by mohla být výchova. “Ženy přemýšlejí nad tím, jaký dopad budou jejich činy mít na jejich vztahy, mnohem více než muži. Mohou pak přizpůsobit své chování tak, aby ochránily své osobní vztahy,” uvádějí autorky. Ženy se často smíří s podmínkami, které dostanou a nehledají způsob jak ji zlepšit.
Malá očekávání = horší výsledky
Příležitosti musíme vyjít vstříc. Většinou vyjednáváme o lepší podmínky, když jsme nespokojeni, ženy se ale často spokojeny s málem. To nemusí být špatné ale pomáhá to prohlubovat nerovnosti. Muže učíme očekávat více a nespokojit se s málem. Ženy se spokojí často s tím, co jim život nabídne. Do určité míry je to spojeno i s tím, že ženy byly v minulosti hlavně matky a staraly se o domácnost v neplacené práci a často uvažují v nepeněžních hodnotách. To může být jeden z důvodů rozdílů, který se prohlubuje i mezi matkami a pracujícími ženami bez dětí. Jelikož byly ženy vychovávány k tomu, aby pracovaly spíše z LÁSKY než pro PENÍZE, většina z nich se zdráhá o své mzdě vyjednávat.
Zaměstnání v nichž dominují ženy (učitelství, opatrovnictví), se opírají o představu, že zaměstnanci musí být oddaní svému poslání i na úkor své mzdy. Mnoho žen se mylně domnívá, že láska a mzda se vzájemně vylučují. Spravedlnost ale nefunguje a ten kdo se ozve a je dostatečně náročný, dostane více. Méně náročné náročné ženy stále pobírají méně.
Raději nová práce jako si zažádat o více?
Ženy často mohou zvažovat změnu práce, pokud se necítí doceněny, než aby si zažádaly o zvýšení platu. Do budoucna by mohla pomoci mzdová transparentnost. Autorky knihy tvrdí, že ženy nejsou “špatnými” vyjednavačkami, ale že mají diametrálně odlišný přístup k vyjednávání. Zaměří se více na postupné začlenění, sdílení zájmů a dlouhodobé cíle. Zároveň se snaží vyhýbat přímým konfrontacím a situacím, kde jeden musí vyhrát a druhý prohrát. Upřednostňují vyjednávání, kde mohou vyhrát všichni zúčastnění. Tento postup je osvědčený v prostředí spolupráce. Dnes se postupně mění trend vedeni lidí na vedení formou otevřených inovací a plochých organizačních struktur.
Jak to změnit?
Většina světové hospodářské a politické moci je v rukou mužů a ženy v některých zemích stále nemají ani základní práva. Ještě více ale ovlivňuje výchova a ženy by se měly naučit umět se docenit a ne věřit, že pokud budou pracovat tvrdě a dobře, svůj úspěch si zaslouží. Doba se mění a postupně je čím dál více kariérně zaměřených a cílevědomých žen, které se nebojí žádat více. Spolu se zavedenými představami z minulosti, že žena by měla být v první řadě matkou, najít zlatý střed mezi kariérou a rolí ženy a matky nikdy nebude jednoduché.
Myslím si, že snížené platy pramení především z rizika otěhotnění, kdy zaměstnavatel musí počítat s tím, že kdykoliv může přijít o zaměstnankyni. U odborných zaměstnání je riziko zvýšených nákladů za ztrátu zaměstnance samozřejmě daleko vyšší. Proto bych pochopil, že právě v těchto odvětvích je platový rozdíl větší. Dalo by se samozřejmě uzákonit, že ženy musejí mít v rámci stejného zaměstnání u daného zaměstnavatele stejný plat, jako muži, což by patrně vedlo k situaci, kdy by zaměstnavatelé hledali způsob, jak nepřijmout ženu, protože reálně pro ně bude dražší, než muž. A dokonce bych řekl mnohem dražší. Tím nezpochybňuji v článku zmíněné výzkumy žen. Ovšem vzbuzuje ve mě nedůvěru, že zcela opomenuli tento fakt, který je přitom nejjednodušší. A zcela reálný. Jinak souhlasím, že jsou to právě ženy, kdo lépe přijímá to, co má a kdo nepotřebuje neustále něco zlepšovat. Muži jsou dle mého názoru obecně línější tvorové a proto neustále vymýšlí, jak si ulehčit práci, což samozřejmě využívají posléze také ženy a je to tak správně. Skromnost žen vnímám jako kladnou vlastnost, ale každá mince má svůj rub a líc. Tedy kromě Bitcoinu, který nemá ani jedno, protože není fyzický. Je podle mého názoru zhoubné, jak málo žen je například v politice. Myslím, že právě tam citelně chybí. Ale je v podstatě na mužích, aby je sami začali k tomuto angažmá přemlouvat, protože ženy nejsou založením tak průbojné, což by mohlo právě v politickém dění velice pomoct. Nebavím se teď o feministických ženách, ale o normálních. Feministky by patrně kýženou změnu nepřinesly. Já holkám naopak velice fandím, a to především v technických oborech, kde je jich tak málo. Pokud ženy podnikají, žádné snížené odměny se jich samozřejmě netýkají, protože se nejistí proti riziku vůči náhlému odchodu ze zaměstnání z důvodu otěhotnění, jak to musí udělat zaměstnavatel. Je škoda, že na studii výše pracovaly výhradně ženy a navíc nejspíše opomenuly ten nejjednodušší fakt. Neříkám však, že tyto aspekty v tom nehrají roli. Jen myslím, že dnes už nejsou stěžejní, pokud se bavíme o rozdílu finančního hodnocení u zaměstnavatele.
Jojo, mám zkušenost i od příbuzných z firmy. Mezi podnikateli obecně panuje nechuť ženu často i zaměstnat, protože rodičovská dovolená je tak dlouhá, že se opravdu vyplatí zaměstnat i bezrukého a beznohého, než přijmout ženu.
Holt u nás je péče o dítě na ženách, to je podle mě ten problém.
Zeny maju castejsie zdravotne problemy, ktore sposobuju castejsie vypadky v praci, navstevy u lekara a v neskorsom veku znizenu produktivitu., otehotnenie je dalsi problem, mala vydrz pri narocnej praci z fyzickych dovodov.
Robim na pracovisku prevazne zo zenami. Skoro kazda druha ma zdravotne problemy ktore jej zabranuju podat 100% vykon, maju problem s fyzickou castou prace a nevydrzia po psychologickej stranke tazke pracovne nasadenie.
Som za rovne a ferove zaobchadzanie z pohladu zamestnavatela a kolegov ale co sa tyka platu tam by som robil tvrdu hrubu cervenu ciaru