Začínat s myšlenkou na konec je podle mě jedna z nejlepších rad, které nalezneme v knize „7 návyků skutečně efektivních lidí“ od Stephena Coveyho.
Co to znamená? Můžeme si uvědomit, že jsme smrtelní a – pokud nás to moc nestresuje – že ani nevíme, kdy zemřeme. HO nebo karanténa pro nás může sloužit k takovému zamyšlení, co vše v našem životě chceme stihnout.
Imaginární ohlédnutí
Na mě osobně funguje dobře takové imaginární ohlédnutí. Když si představím, že jsem před smrtí (tak trochu doufám, že to nebude zítra) a dívám se zpětně na svůj život. Chci vidět poklidný rodinný obrázek nebo dobrodružnou eskapádu? Nebo obojí? Jasně, své reakce asi zcela neodhadneme, ale pokud k sobě budeme upřímní, jádro toho, co opravdu chceme a co vidíme pro nás jako smysluplné, pocítíme.
Cvičení s časovou osou
V NLP se používá cvičení s časovou osou, kterou má klient vyznačenou na podlaze a opravdu po ní jde a dívá se zpětně, jestli – a jak se mu podařilo ten život naplnit a prožít. Můj NLP kouč mi vyprávěl příběh jedné úspěšné manažerky, která měla pevně stanovené pracovní cíle, ale když došla na konec této časové osy a ohlédla se zpět, tak se rozplakala se slovy, že chce dítě. Často pro momentální zaujetí nějakou myšlenkou, které může trvat i roky, nevidíme a neslyšíme něco, co je hluboko v nás…
Takže vše musím naplánovat?
Samozřejmě, že by nebylo efektivní svůj život plánovat do nejmenšího detailu. Já osobně věřím, že existuje síla, která je mnohem inteligentnější a laskavější než já, takže jedním z nástrojů, jak něco důležitého ve svém životě neminout, je pro mě obracet se k této síle o pomoc, jakoby ji zvát do mého života, aby v něm působila.
Osobní vize
Covey jako nástroj pro smysluplný život uvádí osobní vizi. Jde o jakýsi souhrn principů, které si člověk napíše na papír a podle kterých se pak sám pro sebe snaží žít. Podle průzkumu a statistik totiž jednou z věcí, kterých lidé na konci života nejvíce litují, je, že nežili život podle sebe, ale jen kopírovali život někoho druhého.
Žít svůj život
Určitě se v našem životě objeví spousta věcí, které nebudeme moci ovlivnit. Viktor Frankl jistě neplánoval, že skončí v koncentráku. Nicméně napsal v něm pozoruhodnou knihu, která znamenala nový směr v psychologii a psychoterapii – „A přesto říci životu ano“, ve které ukazuje, že lidé, kteří znají „svůj smysl“ mají mnohem větší šance na přežití i v koncentračním táboře.
Závěr
Uvědomuji si, že psát o smrti nyní, když na COVID-19 umírají v Itálii stovky lidí a u nás je již více než tisícovka nakažených, může vyznívat poněkud morbidně. Pokud máte „svých starostí dost“, velmi pravděpodobně tyto úvahy moc neoceníte. Ale o čem jiném psát? Bez korony by tento text mohl vypadat jen jako akademická úvaha a až přejde, budeme všichni až příliš šťastní na to, abychom se zamýšleli poněkud hlouběji.
