Položili jste si někdy otázku, proč si stěžujeme? Stěžujeme si, protože chceme získat pozornost, získat moc, zbavit se odpovědnosti nebo omluvit špatný výkon. Jak zacházet sami se sebou nebo druhými, pokud odhalíme motiv, který stojí za určitým typem stěžování?
Stěžujeme si, abychom získali pozornost
Typickými tématy stěžování, které míří na pozornost druhých, jsou stížnosti na počasí, na práci, partnera, ekonomickou situaci nebo politiku. Tento typ stížností jakoby říkal: „Hele, všimni si mě, chci s tebou mluvit. Chci tvou pozornost a nevím, jak jinak tě zaujmout.“ Pokud se nachytáme při takových stížnostech, můžeme se v duchu ptát: „A co se opravdu daří? Co se mi líbí na…?“ Tím přesměrujeme svou mysl od stížností k tomu, co máme rádi.
Stěžujeme si, abychom se zbavili odpovědnosti
„To nejde.“ „Nikdo mně nepomůže.“ „Za to může…“ V takovém případě se můžeme sami sebe ptát: „A jak bych to udělal, kdyby to šlo?“ V této souvislosti mě napadá kniha a koncept „zázračné otázky“, který vymyslel psycholog Steve de Shazer ve snaze najít to, co na psychoterapii opravdu funguje. Shazer svým klientům kladl otázky typu: „Představte si, že by se jedné noci, zatímco budete spát, stal zázrak – a všechny vaše problémy by se vyřešily. Podle čeho byste si toho všiml? Co by bylo jinak? Kdo by si toho všiml jako první? Podle čeho?“ Jde o přesunutí ohniska pozornosti od toho, co nefunguje k tomu, co by mohlo fungovat. Je to výzva, aby si člověk vytvořil představu o tom, kam se chce dostat. Když je to dobře uděláno, vzniká magnetičnost, přitažlivost k nové realitě.
Stěžujeme si, abychom omluvili svůj špatný výkon
„Svítilo mi slunce do očí.“ „Špatně jsem spal.“ „Potřebuji lepší počítač.“ Otázky, kterými bychom mohli přesunout náš fokus k tomu, co by mohlo pomoci, by mohly znít: „Jak by se to dalo vyřešit? Co uděláš příště, až ti bude slunce zase svítit do očí? Co uděláš pro to, abys mohl pracovat na lepším počítači?
Někdy mohou být naše motivy kombinované. Stěžujeme si, abychom získali pozornost, a zároveň se chceme tak trochu pochlubit. Nejlepší způsob, jak přimět sami sebe, abychom si nestěžovali, není přímá konfrontace ve smyslu nějakého zakazování, ale přesunutí ohniska pozornosti.
Akorát jsem si vzpomněl na vtipnou historku ze seriálu Lucky Louie, ve které Louie vypráví, jak skončil jeho životní sen. Chtěl se naučit létat s letadlem a do výcvikového kurzu musel okopírovat svou občanku, ale akorát když se to chystal udělat, tak se zasekla kopírka. Tím jeho sen skončil, dál se nedostal 🙂
Na cestě životem se můžeme samozřejmě setkat s mnohem silnějšími překážkami než je zaseknutá kopírka, ale v každé fázi naší cesty si můžeme buď začít stěžovat, nebo zkoumat, co bychom mohli udělat jinak, abychom se posunuli. Při stěžování se stále zaměřujeme na daný problém, místo abychom hledali řešení.
