Oslavili jsme výročí konce totality, ale je i dnes svoboda v ohrožení? [Komentář]

Asi se shodneme, že svoboda je vedle zdraví a naplnění základních potřeb určitým nutným předpokladem k bohatému životu. Včera jsme neoslavili jen konec komunismu, ale výročí události, která si to zaslouží i z dalšího důvodu. Mimo jiné jde o oslavu odvahy a síly, tedy dalších důležitých lidských hodnot. Dnes je to mnohdy zlehčováno, ale náš národ se kdysi dokázal zvednout a postavit se útlaku.

Je dnes svoboda ohrožená?

Ohledně výročí pádu komunistické totality se toho řeklo a napsalo hodně. A je to dobře! Jsou určité věci, na které by se zapomínat nemělo, protože nás udržují v ostražitosti. Starší lidé si živě pamatují dobu, kdy si nemohli svobodně dělat co by chtěli a skutečně bychom měli mít všichni navždy na paměti, co se tu několik desítek let dělo.

Otázkou, kterou si jistě včera při příležitosti výročí Sametové revoluce položily tisíce lidí, je, zda nemůže být svoboda ohrožena i do budoucna. Asi už ne ve spojení s tou starou totalitou, ale třeba s nějakou novou. Obvykle, když se na to někdo zeptá, automaticky se ta určitá hrozba očekává od někoho někde “nahoře.” Já si naopak myslím, že nebezpečí je mezi námi a jsme to my sami.

Ohrožení svobody zde v nějaké formě vždy bylo a zatím stále je, ale když to trochu přeženu, tak bát bychom se měli spíše sami sebe, než vlády nebo nějaké úzké skupiny lidí. Ani nemusíte být odborníkem na dějiny, běžné znalosti ze školy nám naznačují, že historie lidí je protkaná obdobími, kdy se podstatná část společnosti z nějakého důvodu dopouštěla zvěrstev, nebo je podporovala.

Hodnoty

Pro uchování svobody si musíme chránit hodnoty jako takové, ke kterým svoboda patří. Například po pádu totality ve skutečnosti velká část společnosti nádále komunisty podporovala a uvádí se, že v prvních svobodných volbách po 17. listopadu 1989 získali téměř 15 % hlasů.

Zdá se tedy, že pro 15 procent lidí nebyla dokonce ani tehdy svoboda až tak zásadní hodnotou, přičemž volební účast se blížila 100 %. Jak je tomu nyní si ani netroufám hádat, ale divil bych se, kdyby to nebylo minimálně stejně, spíše však ještě mnohem více, byť už komunisté tím ukazatelem nejsou.

Svoboda stojí na udržení si určitých hodnot, které dnes bohužel často čelí zesměšňování a zlehčování. Už ani nevím, kdo je vlastně sluníčkář, kdo je pravdoláskař a proč je Havel najednou u určité skupiny lidí nepopulární. Já jen cítím určitý společenský úpadek, když slova jako pravda, láska a dokonce už i sluníčko jsou stavěny do extrémně negativních konotací a už i Mirek Dušín je pro někoho vlastně synonymem pro vola.

Tak málen čekám, kdy zloděj bude hrdina, a to se navíc ještě z druhé strany žene někdo, kdo by vás za rozdílný názor rovnou smáznul.

Závěr

U nás žijeme v době, kdy se i přes mnohé problémy máme ještě relativně velmi dobře a žijeme si relativně svobodně. To se však může změnit. Nechci říkat, že teď je třeba bát se ztráty svobody, i když jde o nebezpečí, které je zde vždy. Pokud něco, tak bychom se měli bát strachu, protože strach je prvotním předpokladem úspěšné manipulace a obojí vede k nežádoucí poslušnosti, která se ztrátou svobody do určité míry souvisí. Tak si držme palce.