Milionáři někdy radí, že by lidi měli investovat takzvaně do sebe a vzdělávat se. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je pracovat na přijetí a projevu svých emocí. Dostáváme se však do méně probádaných myšlenkových rámců, které se ve škole neučí.
Proč bráníme svým emocím v průchodu?
Jako lidé jsme se naučili hrát určité role. Během svého života vstupujeme do mnoha rolí, ve kterých se pak setkáváme s jinými lidmi. Probíhá to více méně nevědomě, ale sem tam si sami všimneme, že nás naše role nějak svazuje a zavazuje k určitému jednání.
Jednáme a chováme se v souladu s představami o tom, jak bychom se v rámci své role chovat měli. Naučili jsme se totéž vyžadovat i od druhých. Někdy je to z čistě praktických či bezpečnostních důvodů, ale jindy jen proto, že je to prostě jakýsi společenský standard.
Domnívám se, že právě naše role a společenské normy a nepsané dohody jsou hlavním důvodem, proč také utahujeme uzdu svým emocím. Naučili jsme se, že nejlepší je emoce skrývat. Emoce jsou však nadále naší přirozeností a jejich potlačováním si možná zaděláváme na problémy.
Současně občas podlehneme tomu, že skrýváme i sami sebe, své nedokonalosti, své strachy a problémy. Jsme tedy společností de facto vychováni k tomu, jak nebýt sám sebou. Pomáhá nám to něčeho dosáhnout a někam to takříkajíc dotáhnout.
Nakonec, a to je nejhorší, to můžeme dotáhnout až tak daleko, až jednou zjistíme, že jsme někde, kde jsme ale vůbec být nechtěli. V roli, do které jsme se nechali zavléct, protože jsme potlačili sami sebe. Nekřičeli jsme, když jsme měli křičet, neplakali, když byl důvod plakat a neutíkali, když byl sakra dobrý důvod k obavám.
V rámci osobního rozvoje můžeme pracovat na tom, abychom své emoce uvolnili a sami sobě si dovolili být sebou. Trvejme na tom, že jsou tyto věci úplně normální a v rámci nějakého zdravého a bezpečného projevu dokonce potřebné. Projevme se autenticky a inspirujme k tomu druhé.
Závěr
Alespoň jednou za čas bych si přál přestat věci posuzovat a hodnotit. Přestat se obávat a prožívat hodnocení druhých, ale beze strachu či nepatřičnosti být sám sebou. Tento kratičký článek byl o emocích a o tom, jak jsme je mnohdy vytlačili pryč z našich tváří, abchom vyhověli domnělým či reálným požadavkům okolí. Bez nich ale tak trochu ztrácíme naši schopnost svobodně a volně žít, a to je škoda.
