BTC Prague 2025: Jak proměnit přebytky obnovitelné energie v zisk?

Evropská energetika prochází zásadní transformací. Místo fosilních paliv stále více sází na obnovitelné zdroje. Solární, větrné a vodní elektrárny se rozšiřují napříč kontinentem. Avšak s tímto přechodem přichází nový problém: přetížené sítě, nestabilita dodávek a masivní plýtvání přebytky elektřiny.

Podle Maximiliana Obwexera, CEO a spoluzakladatele 21energy, bylo jen v roce 2024 v Evropské unii vyrobeno a následně zahozeno přes 35 terawatthodin obnovitelné energie.

To odpovídá roční spotřebě více než 4 milionů domácností. Důvodem není nefunkčnost výroby, ale nedostatečná schopnost přenosové soustavy tyto přebytky absorbovat. Ve výsledku se často platí výrobcům za to, že nevyrábějí. Absurdní, ale běžná realita evropských energetických trhů.

Bitcoinový těžař jako flexibilní elektrický uzel

Obwexer představil řešení, které by ještě před několika lety znělo futuristicky: bitcoinová těžba jako digitální baterie.

Bitcoinový těžební rig není jen specializovaný počítač, ale rychle a flexibilně reagující soustava na zpracování elektrické energie, kterou lze v řádu vteřin zapnout či vypnout.

Tím dokáže absorbovat přebytečnou energii v okamžiku, kdy ji sítě nejsou schopny využít. Z každého energetického odpadu se tak stává zdroj zisku.

Těžba je navíc 100% konverzní proces. Každý spotřebovaný watt je přeměněn na:

1. digitální aktivum (saty),
2. tepelnou energii, kterou lze využít pro vytápění,
3. stabilizační službu pro síť

Tři pilíře: slunce, voda, vítr

Solární parky

U solárních parků v Evropě je dnes průměrná doba návratnosti investice kolem 8–9 let. Přidáním těžebního kontejneru přímo k výrobě lze tuto dobu zkrátit až na polovinu, a to bez jakýchkoli dotací.

Bitcoinová těžba totiž pohlcuje polední přebytky, které by jinak vedly k negativním cenám nebo úplnému vypnutí. Výsledkem je nejen finanční návratnost, ale i zvýšení stability sítě.

Vodní elektrárny

Vodní elektrárny často nedokáží flexibilně reagovat na změny poptávky, protože jejich turbíny jsou pomalé.

Bitcoinové těžební stroje však lze zapnout či vypnout v reálném čase. Lze tak vytvořit digitální přepínač, který každou sekundu rozhoduje, zda bude energie odeslána do sítě, nebo do těžby.

Výsledkem je monetizace jinak ztracené energie a zároveň možnost poskytovat primární síťové rezervy, za které jsou operátoři v Evropě štědře odměňováni.

Větrné parky

U větrných elektráren dochází kvůli častým změnám zátěže k rychlému opotřebení součástek. Těžební kontejnery umožňují plynulejší provoz a využití energie i v nočních hodinách, kdy je poptávka nízká.

Reálné příklady z evropské praxe

Obwexer uvedl konkrétní čísla:
– V Německu bylo v roce 2024 zaznamenáno přes 2 300 hodin s negativní cenou elektřiny.
– 900 milionů eur bylo vyplaceno jako kompenzace výrobcům, kteří museli své elektrárny dočasně odstavit.
– 65 plných provozních hodin na megawatt bylo ztraceno jen kvůli přetížení sítě, přičemž každá z nich měla potenciál generovat čistou energii.

Bitcoinová těžba přináší způsob, jak tyto ztráty přeměnit v příjem a to rychle, bez povolení a bez dotací.

Ekonomické benefity a nové investiční modely

Podle Obwexera těžba zvyšuje nejen okamžitý zisk, ale také zlepšuje financovatelnost nových projektů. Banky preferují investice s diverzifikovanými zdroji příjmů. Kombinace prodeje elektřiny, těžby a tepla vytváří vícevrstvý cash flow, který snižuje rizikovost projektů.

Díky tomu mohou developeři:

• dříve splatit úvěry,
• obejít se bez státních dotací,
• dosáhnout vyšší marže,
• urychlit expanzi nových kapacit.

Politický kontext a dekarbonizační strategie

Obwexer zdůraznil, že těžba bitcoinu není překážkou klimatického potupu, ale naopak její součástí. Rámce OSN a evropských strategií pro integraci obnovitelných zdrojů počítají s potřebou flexibilní poptávky. Přesně to, co těžba přináší.

Těžaři navíc nejsou závislí na státní podpoře. Jsou schopni fungovat čistě v tržním prostředí, přizpůsobit se lokálním podmínkám a budovat decentralizovaná řešení bez potřeby masivních investic do infrastruktury.

Těžař se tak stává chybějícím článkem evropské obnovitelné strategie. Ne konkurentem, ale partnerem.